Vojnové hry

Ve své době, kdy R. Regan opravdu stupňoval napětí, čemuž jsme tady ale moc nevěřili, komunistická propaganda byla tak pochybná, že pak i to co v reálu pravdou bylo, znělo naprosto neuvěřitelně, tak v USA vznikl tento osvícený snímek, na svoji dobu scénáristicky i technicky na velmi dobré úrovni. Ani po 30ti letech film neztratil nic ze svého poselství. **** (06.09.2014)

Thriller, který dnes působí téměř úsměvně a pro své téma mnohem zastaraleji než jiné filmy. Z doby, kdy pro nás počítače ještě nebyly běžnou součástí života, a internet, tak, jak ho známe, se teprve rodil, si ho však pamatuju jako napínavou, svižnou i děsivou podívanou, lehce sugerující dojem, že něco takového by se klidně i mohlo stát. Tedy pokud by člověk uvěřil, že tou blikající krabicí lze zahnat nudu pomocí piškvorkového klání stejně snadno jako odpálit skutečnou jadernou bombu. Nicméně, pokud vypomůže špetka nostalgie, a jako "pokračování" si člověk pustí The Day After, má i dnes film své specifické kouzlo. A navíc sympatickou Ally Sheedy v jedné z prvních rolí. (18.12.2010)

Skvělý retro kousek, který sice v jistých ohledech značně zestárl, nicméně i tak působí stejně dramaticky, napínavě a v jistém ohledu i aktuálně. Jaký šok musel vyvolat v letech, kdy o hackování téměř nikdo ve vlivné vrstvě nevěděl, ani nechci pomyslet. V tomto ohledu byl tento snímek průkopníkem ve svém žánru. Dneska už se můžeme smát technice, která zde hraje důležitou roli, ale možná právě proto je tento film stále tak aktuální, protože dnes daleko více než dříve jsme propojeni moderní technikou. Pravda, daleko lépe zabezpečenou. Takže vlastně toto sci-fi již dnes by ani za sci-fi nemuselo být, ale za thrillerem, který zobrazuje možné variace naší ne tak vzdálené budoucnosti. Velká pochvala tvůrcům a charismatickým hrdinům ve všech rolích. Vždy se rád podívám na film, který nenapsal pitomec, ale člověk, který (a zde to platí dvojnásobně) dobře rozuměl tomu o čem píše pro koho a jak. A tady se sešel rovnou celý schopný tým filmařů. Takže doporučuji! 80% (16.07.2018)

Zajímavá filmová hříčka na oblíbené téma: Co kdyby. Na povrchu poutavý, nenáročný a zábavný film, ve skutečnosti varovná fikce před závažným vztahem umělé inteligence a technologie versus lidská mysl a její činnost. Zatímco si však v letech 80. mysleli, že počítače mohou být nakonec zhoubou a oním faktorem, který způsobí katastrofický omyl, tak v dnešním novém tisíciletí je to právě naopak. Co se týče katastrof všelijakého druhu, tak nejpravděpodobnějším původcem je omyl lidského faktoru nikoli počítače. Úsměvné, že? The only winning move is not to play... (31.01.2007)

Brrr, v kontextu diskusí o umělé inteligenci jsou letos čtyřicetileté VÁLEČNÉ HRY ještě mrazivější dílo než kdy dřív - a zároveň pořád stejně skvěle vyprávěný film. ___ Na rozdíl od trochu učelově negativistického TERMINÁTORA totiž do popředí nestaví (čapkovskou) otazku, zda si umělá inteligence uvědomí sama sebe - a v důsledku toho logicky zničí lidstvo, ale zda umělá inteligence vůbec kdy pochopí rozdíl mezi důsledky svých rozhodnutí v rámci simulace a v reálném světě. ___  Je to zatraceně nepříjemné sledovat, což je samozřejmě dáno hlavně hrozně chytrým vyprávěním na třech doplňujících se osách: podmínky (příběh o ztrátě víry systému v lidská rozhodnutí), příčiny (příběh nadšené technofilie bez vědomí rámců), rámce (příběh o technofilovi, který si ty rámce již uvědomil, ale ztratil víru v systém). ___  První příběh o konfliktu vojáků a ajťáků vytváří podmínky pro příběh druhý (který začíná až v patnácté minutě). Druhý příběh mladičkého hackera pak ústí v příběh třetí (začíná v sedmdesáté páté minutě). Všechny tři příběhy se pak potkávají v extrémně chytře vystavěném finále, které začíná přesně v devadesáté minutě a má navzdory smrtícímu deadlinu podobu překvapivě seriózní intelektuální, psychologické a etické disputace. ___  Filmaři přišli s nečekane komplexní soustavou pozoruhodně načrtnutých postav, ze které jako omezení fach/idioti vycházejí jen agenti FBI, kteří nicméně plní čistě funkční roli dostat hrdinu k důležité postavě a pak ji od ní zase oddělit. Na tom všem je skvělé, že jakkoli šílená se zápletka o počítači, který (bezmála) rozpoutá třetí světovou válku, může zdát, všichni jeho protagonisté jsou nebanální, a přitom lidsky uvěřitelné postavy.  ___ Díky tomu VÁLEČNÉ HRY podle mě dodnes fungují pro běžné dospělé publikum, pro mladé publikum i jako mrazivý myšlenkový experiment. Parádní film. Ba ještě paradnější, než se zdá! (26.12.2023)