Záletník

U Robertovy záletnické komedie jsem se během dlouhých dvou hodin nejednou zasmál, ať už šlo o s ironickým odstupem komentovaný příběh hlavní postavy, některé vtipné situace či hlášky a samozřejmě všechny ty šibalské pohledy knírkatého Jeana Rocheforta. Dokonce i jeho parťák Claude Brasseur, který mi v dramatech či thrillerech vyloženě nesedí, se ukázal být se svým obličejem naopak velmi obstojným adeptem do komedie. Avšak samotný romanticky laděný příběh, který se postupně rozjíždí, mě nijak zvlášť neoslovil a svými dejchánkami si mě čtveřice mužů moc nezískala. Možná to bude zčásti i mým mladým věkem v protikladu k postavám mužů dvounásobně tak starým, ale musím říct i to, že s výjimkou poměrně napínavé závěrečné části s Rochefortem na římse (kde film obsahoval pár pohltivých filmařských prvků, hlavně „výtahový“ sjezd kamery dolů během spouštění žaluzií) mi připadá Záletník ze strany Yvese Roberta nasnímaný a zrežírovaný poněkud rutinným způsobem. Což při vzpomínce na starší režisérův film o partě svérázných mužů a jejich příhodách Les Copains (1964) pocházejícího z doby, kdy Robert ještě hýřil množstvím vtipných vypravěčských i vizuálních nápadů, zamrzí. 70% (18.02.2021)

Není divu, že Záletník je nejúspěšnější spoluprací Jeana Rocheforta a Yvese Roberta. Skvěle napsané dialogy, perfektně vypointované situace, hudba Vladimira Cosmy a především Rochefortův výkon. Gene Wilder v americkém remaku nebyl špatný, ale Jean Rochefort působil tak krásně neohrabaně a přitom přirozeně, v některých scénách ve mně vyvolal smích jenom svým pohledem. Zábavné mi přišlo, jak ve skutečnosti velký milovník a chovatel koní zahrál jezdecké dřevo. Film měl takový úspěch, že o rok později vzniklo pokračování. (21.08.2008)

Tentokrát bych Yva Roberta nepochválil, protože mi dost dlouho trvalo, než jsem jeho hrdinovi Etiennovi přišel na chuť. Partička čtyř kamarádů, co se schází na deblu, tropí si naschvály, dělá si ze všeho a hlavně ze sebe nehoráznou prču a v pravý čas umí táhnout za jeden provaz, to jsou Monicelliho Moji přátelé ve francouzském kabátě. Skvělý dabing staré barrandovské školy (Fišer, Švehlík, Frej, Miroslav Zounar) tak odkrývá podobný, jen převrácený paradox - pokračování tohoto filmu se dobového dabingu nikdy nedočkalo (u "Přátel" zůstal naopak první díl bez dabingu). Femme fatale v podání Anny Duperey trvalo ještě více, než se vyloupla do krásy (a nahoty, hurá). (04.09.2014)

"Byla to řada vzrušujících okamžiků každý den mezi 16:50, kdy jsem skončil v kanceláři, a 17:50 nebo 52, kdy se Marta vracela domů." Kdybych někdy pocítil touhu po záletech s nějakou modelkou, tak bych určitě dopadl jako Etienne - pozval bych nepravou, nechal bych na sobě jezdit koně a určitě bych omylem přistál v Bruselu. Tak to radši zůstanu věrnej, budu se smát nechápavě zamilovanýmu Lucienovi, budu obdivovat Etiennův výkon v sedle či jeho světáckou procházku v dešti a pokusím se zabít Simonovu nesnesitelnou matku. To všechno udělám jenom proto, abych si nakonec mohl vychutnat s Etiennem cigárko na římse s výhledem na Vítězný oblouk. To bych moc chtěl, ale jako nekuřákovi se mi to určitě nepoštěstí. (07.04.2017)

Komedie Záletník (někdy se uvádí pod titulem "Sukničkář") - dnes už klasický snímek FRA provenience, jeden z těch kultovních. J.Rochefort v hl.roli ženáče - sukničkáře zamilujíc se do kolegyně z vedlejšího oddělení. Tím se jeho život automazicky sestává mnoha eskapádami snažíc se uniknout odhalení. Američani za 8 let po uvedení této komedie natočili svoji verzi (remake) pod názvem "Žena v červeném" s vynikajícím s G.Wilderem (pilotní píseň "I Just Called to Say I Love You"). Na originál to však nemělo. (25.08.2004)