Denník pubertiačky

Hodně zvláštní film plný intimních scén. Nemůžu říct, že mě nebavil. Ale pořád mi tam něco chybělo. Možná trochu víc šťávy by to chtělo. Pak bych třeba zvýšila svoje hodnocení. Chvílema mi děj přišel až moc ponurý a depresivní. A taky mi moc nešlo do hlavy, že by se takhle chovala 15ti letá puberťačka v té době ... I když .. všechno je asi možný. 55%- (30.03.2016)

Moc se mi líbil celý nápad, obecně mám ráda "deníkově" a retrospektivně (zde alespoň častečně) pojaté filmy a celá ta kompozice mi sedla. Líbila se mi i ta hlavní myšlenka/zápletka, ale to je možná tak všechno. Asi v tom hrálo velkou roli to, že mi hlavní hrdina poměrně dost lezla na nervy a stejně tak i její matka. Hodně reakcí postav na nějakou situaci (což byla tady možná i taková klíčová věc, když se jedná řekněme o vztahové drama ....:D ) mi přišla nereálná vykonstruovaná, občas lehce absurdní případně až lehce parodická. Hlavně, aby to celé tak nějak sedělo do předem připraveného konceptu "divokých sedmdesátek" a nedej bože, kdyby se vynechal nějaký ze žhavých motivů, které se vám pravděpodobně ve spojení s touhle dobou vybaví. Vidět se to dá, ale jednou mi to stačilo. Možná jsem do snímku vkládala zbytečně vysoké naděje a možná proto jsem zklamaná...Taky mě mrzí že film řešící takovéhle poměrně silné téma nemá nějaké solidní zakončení, které by všemu tomu "dramatu" dávalo nějaký smysl... (03.05.2016)

V Deníku puberťačky si Marielle Heller zřejmě zhmotnila svoje pubertální představy o dospívání. Snažila se mu dát artový rámec, což se celkem i povedlo, ale chybí mu to nepatrné nic, které z průměrného filmu udělá film dobrý. Celý příběh vlastně jenom klouže po povrchu, Minnie má nějaké představy, které si realizuje, ale jak její máma, tak Monroe působí psychologicky nedotaženě jak z poslední soap opery. Škoda zmařeného potencionálu. (18.09.2016)

Nevím jestli je dobrý nápad, když si pěkná rozvedená ženská se slabším morálním kreditem nasadí do baráku pohledného přítele a má dceru v pubertě. To nemůže dopadnout dobře. Je jasný, že s dcerunkou mlátí hormony na všechny strany a chce přinejmenším mámu aspoň trumfnout. Stačí, aby ji matka jednou poslala na pivo s přítelem, protože se jí nechce a je vymalováno. Minnie převezme otěže s drtivou rychlostí a Monroe, už se veze na celé čáře. No myslím, že tohle není ojedinělej jev, děje se to i v realitě dost často. Zas jednou pěkně ukázané uvolněné 70 roky. Hadry, hudba, drogy, volná morálka. A hlavně ty pubertální myšlenkové pochody, jsou pěkně vyobrazeny. No že to těm chlapům stojí za ty nervy, když se to pak holce vymkne z ruk a začne jančit , nic moc. (31.03.2019)

Vyprávění této pubertální dívky nám umožňuje pohled ze dvou perspektiv. Je to o nalezení sebevědomí v oblasti sexuality a kontrole. Film je hlavně o překračování mezí, o zneužívání volnosti a svobody, které ji matka nezodpovědně propůjčuje. Sympatičnost Minnie od začátku ohromně opadává. Sledujeme, jak sebestředná a egoistická dokáže být, i když jí to nic kromě sexuálního ukájení nepřináší! Na filmu si cením nesentimentální upřímnosti, která v americké kinematografii dosti raritní, ovšem celkový dojem kazí konvenční elementy používané v rámci teenage žánru. Heller vykazuje snahu udržovat svěží tón, scény jsou krátké a výstižné, ale v případě bisexuálního vztahu s Tabathou je to zoufale nedotáhnuté do konce! Animované vsuvky více nerozvádějí charakter Minnie, ale potěší jen povrchně svojí roztomilostí. Přes negativa, které jsem doposud vyjmenoval, film je dobrý hlavně díky zapojení Bel Powley, jež se do adolescentky věrohodně vcítila. (12.01.2016)