Génius z chatrče

Významné pohledy, ztrápené pohledy, obdivné pohledy, smutné pohledy. Utrpení mladého vyjukaného Inda v bezvadném obleku a super sestřihem. Všichni tam jsou, ale nikdo nehraje. Fakt jsem se bála dívat do konce, jak velké klišé mě ještě potká. Vlezlá hudba podtrhuje trapnost a patetičnost scén. PS: Výběr hlasů do dabingu mi silně navozoval pocit, že se dívám na dokument z cyklu National Geographic. (27.02.2017)

Kalkulačka z chatrče je totálně nabušený akčňák. A i bez podložené axiomatické dedukce si klidně troufnu prohlásit, že svým strhujícím dějem, choreografií soubojů a dynamickou brutalitou infinitezimálně degraduje i takové ultimativní klasické blokbástry, jakými jsou například Nemilosrdný faktoriál, Pomsta trojného integrálu, V osidlech matic, Krvavá goniometrie, Jatka v Gaussově rovině, Smrt Eulerova čísla, Logaritmus na útěku, Statečný kotangens, Derivace z pekla, Vražda za desetinnou čárkou či dokonce i Ve jménu prvočísel! Úplně se mi tajil dech a bušilo srdce, když cigoš s Hárdym počítali proti neporazitelnému vedoucímu katedry kombinatoriky, a samým napětím se mi při makabrózních scénách induktivního dokazování doslova parciálně třásl totální diferenciál. Takhle nějak by to asi shrnul semiautistický umaštěný matfyzák se směrodatnou odchylkou oscilující v intervalu sociopatie nebo jeho Aspergerem permutovaná babochlapí družka s xichtovým koeficientem limitně konvergujícím k prdeli, kteří si mezi sebou vždy po přednášce z abstraktní algebry kompulzivně „rozdají pár čísel“. Já budu trochu při zemi a řeknu, že jsem viděl patetický, slušně natočený, skvěle zahraný a jakž takž zábavný film o tom, jak si erudovaný počtář Jeremiáš Žehlí přitáhl na kalkulační svingrpárty z Pandžábu ochočeného Romana Mižigara, který umí úplně sám, z hlavy!!! a rychleji, než byste vykostili autorádio z Fábie, spočítat, na kolik stejných malých dílů je třeba nařezat čornutou desetimetrovou kolejnici, aby se optimálně vešla do dvoukoláku, ve sběrně ji pak považovali za šrot a nevolali benga. (30.10.2016)

Má dříve fotografická paměť si s matikou nikdy netykala. Tam to chtělo logiku a ne ukládání dat po paměti nebo slovíček či letopočtů. A tak zatímco jsem dějepis a literaturu i nějaký ten jazyk zvládal hladce, matika byl krutý boj. Vždycky jsem obdivoval blázny co si večer sednou a jen tak si něco počítají. Můj táta byl také takový. Náhledem přes rameno jste zjistili, že je baví jen tak něco, co by jste nespočítali ani z donucení  u závěrečné zkoušky na vejšce i kdyby jste museli. A nebo by jste to dali, ale dřeli by jste na to jako koně půl roku. A oni si sednou místo k telce v noční ztichlé kuchyni kde ruší jen hrčení lednice, vezmou bloček, starou propisku a jedou...  Stránku za stránkou. A ještě si libují jaká je v té matice krása. Je smutným znakem lidstva, že své geniální potomky většinou dokáže ocenit až po jejich smrti a mnohdy i až několik set let poté. Ti mají mezitím často hrob neznámo kde.  Často zašli v bídě dost šílenou smrtí, nemici či dokonce smrt hladem nevyjímaje. Ramanujan je další z té řady geniálních  nešťastníků. Dnes by jej v Anglii asi vítali, ale přijet do impéria před první světovou válkou si jistě koledovalo o nejeden ústrk a rasistickou poznámku. Bohužel Britové se takto nadřazeně chovali ještě dlouho poté a ač Indy a Pakistánce nakonec vzali na milost, Poláci a Češi (ano my co jsme jim pomohli zachránit Albion před Luftwaffe v časech nejtěžších) jsme dnes pro ně póvl z východu. Smutné. Já mám tyhle filmy obzvláště z Indie moc rád. Dnes jsem to měl skoro 4D. Venku indické vedro a u sledování mne ovíval větrák. Chlazená limonáda na stole a venku už chybělo jen troubení slonů, nebo řev tygra. Bohužel se v Indii film odehrává jen krátce a zbytek děje divák stráví s hrdiny v poněkud sterilním a až zapšklým prostředí univerzity v Cambridge. Je zajímavé, že J. Irons byl svému protějšku docela podobný i bez většího líčení. Patela mám rád ač ač se to nezdá :-) je Angličan jak poleno. Pro tyhle filmy je ale jako stvořený. Samotný příběh má jednu velkou vadu a tou je naprostá absence emocí i napětí. Hardy Ramanujana tak tvrdě drtí žádostmi o důkazy bez špetky jakéhokoliv citu, že se to přenáší filmem i na diváka. Závěrečný proslov na univerzitní půdě s tím už nezvládne zhola nic udělat. Je dobře, že se točí tyto filmy. Člověk se zase něco dozví a pro Indii je to myslím velmi důležité. A v časech Srinivasova života to musel být po návratu ještě před nezávislostí Indie národní hrdina. Příjemná byla i hudba ve filmu. Ale v součtu je to jen za tři prvočísla. * * * (24.07.2022)

Trošku jsem se bál, aby Brown moc netlačil na antirasistickou pilu, ale bylo to zbytečné. Jistě, předsudky tu jsou, ale tím primárním motivem je neschopnost a neochota pomazaných hlav přijmout intuitivní matematiku, která není podepřená důkazy. To, že je hlavní hrdina Ind, jejich odpor jen posiluje, ale nevyvolává. Co se řešení jednotlivých matematických úloh týče, tak to šlo mimo mě a i když jsem si některé odborné termíny vygůgloval, nebyl jsem z nich moudrý. Ale i tak byl film, podobně jako Ramanujanův skutečný příběh, poutavý a hlavně excelentně zahraný. Jeremy Irons je jistota, Toby Jones je z mého pohledu největší herec malých rolí a na milost jsem vzal i Patela, který mi ve svých předchozích rolích spíš lezl na nervy. 75% (27.03.2018)

Určitě shlédnutelný , ovšem delší filmeček o matematice , která je nám mnohým dost vzdálená . Jeremy a Dev parádně vytvořili nevšední dvojici , kteří se kamarádí s čísly a zase s čísly , nemaje dalších přátel . Jen velká škoda , že tak předčasně odešel mladý , nadějný člověk a vlastně génius . Jo a škoda , že nebylo více záběrů z Indie . Té deštivé Anglie bylo až moc . Ovšem i tak hodnotné pokoukání . NAMASTE . (30.10.2016)