Génius z chatrče

Natočit hraný film jen o matematice by asi nešlo – absolventů Matfyzu není tolik, aby pokryli náklady (i kdyby do kina vzali kamarády z ČVUT). Takže o čem je snímek popisující život jednoho neuvěřitelně nadaného chlapíka snědé pleti, podivného náboženství a ze vzdáleného konce světa? O tom, jak to měl v Anglii těžké, jak se na něj dívali skrz prsty jen kvůli původu, jak se střetly dvě rozlišné kultury a hodnoty, a pak také o nezřetelném přátelství mezi ním a odtažitě přísným britským vědcem. Jinými slovy, nic nového pod sluncem. Ale je to velmi vkusně natočené s dobrými herci. Mimochodem, jeho milostný mikropříběh s manželkou by dnes už asi neprošel, proto je upravený. Dle wiki měla jeho manželka v době svatby 10 let….. SHRNUTÍ: Tohle není k filmu, ale k matematice: pokud jste holka, nenechte si nikdy nikým nakecat, že holky prostě na matiku nemaj hlavu! (11.12.2018)

Má dříve fotografická paměť si s matikou nikdy netykala. Tam to chtělo logiku a ne ukládání dat po paměti nebo slovíček či letopočtů. A tak zatímco jsem dějepis a literaturu i nějaký ten jazyk zvládal hladce, matika byl krutý boj. Vždycky jsem obdivoval blázny co si večer sednou a jen tak si něco počítají. Můj táta byl také takový. Náhledem přes rameno jste zjistili, že je baví jen tak něco, co by jste nespočítali ani z donucení  u závěrečné zkoušky na vejšce i kdyby jste museli. A nebo by jste to dali, ale dřeli by jste na to jako koně půl roku. A oni si sednou místo k telce v noční ztichlé kuchyni kde ruší jen hrčení lednice, vezmou bloček, starou propisku a jedou...  Stránku za stránkou. A ještě si libují jaká je v té matice krása. Je smutným znakem lidstva, že své geniální potomky většinou dokáže ocenit až po jejich smrti a mnohdy i až několik set let poté. Ti mají mezitím často hrob neznámo kde.  Často zašli v bídě dost šílenou smrtí, nemici či dokonce smrt hladem nevyjímaje. Ramanujan je další z té řady geniálních  nešťastníků. Dnes by jej v Anglii asi vítali, ale přijet do impéria před první světovou válkou si jistě koledovalo o nejeden ústrk a rasistickou poznámku. Bohužel Britové se takto nadřazeně chovali ještě dlouho poté a ač Indy a Pakistánce nakonec vzali na milost, Poláci a Češi (ano my co jsme jim pomohli zachránit Albion před Luftwaffe v časech nejtěžších) jsme dnes pro ně póvl z východu. Smutné. Já mám tyhle filmy obzvláště z Indie moc rád. Dnes jsem to měl skoro 4D. Venku indické vedro a u sledování mne ovíval větrák. Chlazená limonáda na stole a venku už chybělo jen troubení slonů, nebo řev tygra. Bohužel se v Indii film odehrává jen krátce a zbytek děje divák stráví s hrdiny v poněkud sterilním a až zapšklým prostředí univerzity v Cambridge. Je zajímavé, že J. Irons byl svému protějšku docela podobný i bez většího líčení. Patela mám rád ač ač se to nezdá :-) je Angličan jak poleno. Pro tyhle filmy je ale jako stvořený. Samotný příběh má jednu velkou vadu a tou je naprostá absence emocí i napětí. Hardy Ramanujana tak tvrdě drtí žádostmi o důkazy bez špetky jakéhokoliv citu, že se to přenáší filmem i na diváka. Závěrečný proslov na univerzitní půdě s tím už nezvládne zhola nic udělat. Je dobře, že se točí tyto filmy. Člověk se zase něco dozví a pro Indii je to myslím velmi důležité. A v časech Srinivasova života to musel být po návratu ještě před nezávislostí Indie národní hrdina. Příjemná byla i hudba ve filmu. Ale v součtu je to jen za tři prvočísla. * * * (24.07.2022)

Podobné filmy mě prostě baví. Jasně, té matematiky zde nakonec tolik není, ale ono to ani nevadí. Tohle je příběh, který je silný sám o sobě jako příběh člověka, který nedostal tolik času, kolik by mohl. Co by asi dokázal, kdyby dostal víc času a mohl dál počítat a dokazovat? Dev a Jeremy byli klasicky skvělí. (06.10.2016)

Nebyl jsem tak naivní, abych očekával stejnou senzaci jako v případě Willa Huntinga či Čisté duše. Nicméně, tak odfláknuté to rovněž být nemuselo. Příběh je mdlý, bez emocí a charakter postavy načtrnut podle tisickrát omletých klišé. Rámanudžan si rozhodně zasloužil lepší poctu. Pokud by byl autor stejný režisér, jako Šrínivása matematik, upadla by akadamie do euforického komatu. (18.03.2020)

,,VÝSLEDKY HARDYHO A RAMANUJANOVI PĚTILETÉ SPOLUPRÁCE INŠPIROVALI A OVLIVNILI GENERACE MATEMATIKŮ...“ /// Kterak se vopálenej kluk vodjel do Anglie nakazit tuberou a přitom stihl zanechat nesmazatelnou matematickou stopu v heuristických aspektech teorie čísel nebo sumačních formulích pro matematické konstanty jako π. Životopis, kterej mě teda nenadchnul. Neslanej, nemastnej (v podstatě v něm SKORO nikdo neumře…), prostě matematickej. Furt tady dokazujou něco, vo čem nemám ani šajnu a to způsobem, kterej snad není vhodnej ani pro Indy. A jelikož těm věcem nerozumí nikdo, je z toho taková óda na (hnědo bílý) přátelství. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu „The Man Who Knew Infinity : A Life of the Genius Ramanujan“, kterou v roce 1991 napsal Robert Kanigel, neznám. 2.) Pár mejch knížek se válí ve Wrenově knihovně. 3.) Thx za titule „soundtrackz“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (22.10.2016)