Génius z chatrče

Postava Srinivasy Ramanujana je pro ty, které zajímá matematika, dobře známá. Tento fenomén svými schopnostmi tak předčil standardní chápání běžného člověka, že není možno jeho přínos, resp. ztrátu vyjádřit slovy. Dělit nebo násobit x-ciferná čísla a vyčíslovat je přesně a promptně je pro někoho stejně snadné jako kopnout do míče. To byl jen hloupý (čti pro diváka představitelný) příklad toho, aby si mohl alespoň okrajové představit neskutečnou výpočetní kapacitu a představivost, která odhalila nejedno tajemství přírody, protože řečí přírody/vesmiru je matematika. A Ramanujan tímto jazykem mluvil tak dobře, že vymyslel mnoho nových slov, ba vět. Minimálně stejnou ztrátu lidstvo utrpělo, díky podobnému osudu, v matematicích jako byl Bernhard Riemann, Niels Henrik Abel či Évarist Galois, kteří odešli podobně brzy, ale i přesto se nesmazatelně zapsali do historie.. (07.02.2017)

Stanislaw Lem kdysi napsal, že věda postupuje vpřed po malých krůčcích, staví na minulých úspěších a neustále rozvíjí znalosti, aby někdy v budoucnu dospěla k nekonečnu a poznání všeho. Filosofie je naopak snaha dosáhnout onoho nekonečna jedním obrovským skokem pomocí dokonalého uvědomění. A náboženství je názor, že Bůh nám něco z největší pravdy sdělil a jen skrz něj můžeme poznat i zbytek. Srinivasa Ramanujan byl brilantní matematik, který pracoval jako filosof a rovnice pro něj neměly smysl, pokud nebyly vyjádřeny skrze Boha. Jeho obrovský génius mu servíroval rovnici za rovnicí, ale i když intuitivně věděl že má pravdu a jeho jeho výpočty opravdu byly, až na malé výjimky správné, dokázat to, alespoň zatím nemohl. Námět je jako stvořený pro strhující psychologické drama. Matt Brown si vyhrnul rukávy, chopil se nejvhodnějšího scénáře co podle svého nejlepšího vědomí mohl sehnat - toho svého a o deset miliónů dolarů a rok později, se vytasil se stěží průměrným memoárem s minimem emocí a téměř žádným zapamatovatelným momentem. Ale když už nic, tak alespoň ukázal, že The Imitation Game není vůbec špatný film. (15.08.2016)

Politika, válka, láska, předsudky, víra - k čemu to je?! Film mě velice zasáhl a potvrdil existenci boha ( aspoň pro mě ) . Scéna, kdy měl Hardy proslov před Královskou společností mě rozbrečela, byl to jeden z nejkrásnějších emočních zásahů v životě. Chci za to poděkovat. Kdyby to bylo jen o pravdě, nikoho by ten film nezajímal, stejně jako je to dnes pravda nikoho nezajímá. (13.11.2020)

Má dříve fotografická paměť si s matikou nikdy netykala. Tam to chtělo logiku a ne ukládání dat po paměti nebo slovíček či letopočtů. A tak zatímco jsem dějepis a literaturu i nějaký ten jazyk zvládal hladce, matika byl krutý boj. Vždycky jsem obdivoval blázny co si večer sednou a jen tak si něco počítají. Můj táta byl také takový. Náhledem přes rameno jste zjistili, že je baví jen tak něco, co by jste nespočítali ani z donucení  u závěrečné zkoušky na vejšce i kdyby jste museli. A nebo by jste to dali, ale dřeli by jste na to jako koně půl roku. A oni si sednou místo k telce v noční ztichlé kuchyni kde ruší jen hrčení lednice, vezmou bloček, starou propisku a jedou...  Stránku za stránkou. A ještě si libují jaká je v té matice krása. Je smutným znakem lidstva, že své geniální potomky většinou dokáže ocenit až po jejich smrti a mnohdy i až několik set let poté. Ti mají mezitím často hrob neznámo kde.  Často zašli v bídě dost šílenou smrtí, nemici či dokonce smrt hladem nevyjímaje. Ramanujan je další z té řady geniálních  nešťastníků. Dnes by jej v Anglii asi vítali, ale přijet do impéria před první světovou válkou si jistě koledovalo o nejeden ústrk a rasistickou poznámku. Bohužel Britové se takto nadřazeně chovali ještě dlouho poté a ač Indy a Pakistánce nakonec vzali na milost, Poláci a Češi (ano my co jsme jim pomohli zachránit Albion před Luftwaffe v časech nejtěžších) jsme dnes pro ně póvl z východu. Smutné. Já mám tyhle filmy obzvláště z Indie moc rád. Dnes jsem to měl skoro 4D. Venku indické vedro a u sledování mne ovíval větrák. Chlazená limonáda na stole a venku už chybělo jen troubení slonů, nebo řev tygra. Bohužel se v Indii film odehrává jen krátce a zbytek děje divák stráví s hrdiny v poněkud sterilním a až zapšklým prostředí univerzity v Cambridge. Je zajímavé, že J. Irons byl svému protějšku docela podobný i bez většího líčení. Patela mám rád ač ač se to nezdá :-) je Angličan jak poleno. Pro tyhle filmy je ale jako stvořený. Samotný příběh má jednu velkou vadu a tou je naprostá absence emocí i napětí. Hardy Ramanujana tak tvrdě drtí žádostmi o důkazy bez špetky jakéhokoliv citu, že se to přenáší filmem i na diváka. Závěrečný proslov na univerzitní půdě s tím už nezvládne zhola nic udělat. Je dobře, že se točí tyto filmy. Člověk se zase něco dozví a pro Indii je to myslím velmi důležité. A v časech Srinivasova života to musel být po návratu ještě před nezávislostí Indie národní hrdina. Příjemná byla i hudba ve filmu. Ale v součtu je to jen za tři prvočísla. * * * (24.07.2022)

Velmi silný film. Krásně se na něj dívá, vyzařuje z něho neznámá síla. Autoři se bohužel zmocnili příběhu spíše popisným způsobem, kdy mapují události, ale nezachází do hloubky. A to by možná bylo ještě zajímavější, protože Ramanujanovo nitro toho skrývá jistě více, než vystavoval veřejnosti. Jen několik základních věcí ohledně rozdílnosti kultur je letmo naznačeno, ale tím to všechno končí. Do jeho hlavy se asi nikdo nedostal a nedostane, zřejmě by ani neporozuměl. 3+ (15.10.2016)