Laputa

Laputa mě zaujala hodně svým zvláštně strukturovaným příběhem, který vlastně ani nějaký pořádný příběh není. Dopředu ho celý táhne jen Tereza Voříšková a vlastně se jedná o takový zajímavý náhled do života jí a jejího okolí. Nemusíte často souhlasit s jejími rozhodnutími a její postava vám možná nebude bůhvíjak sympatická, ale film si k vám postupně najde cestu a možná vás tak jako mě učaruje svým kouzlem nereálné atmosféry. (16.03.2016)

Mlácení prázdné slámy. Špatně napsaná rozhlasová hra přece nemůže jít do kin? Ale ano, v Česku je to zvykem. Tereza Voříšková se snaží, ale její postava je tak prázdná, že mnohdy nemá o čem hrát. To je pro herečku tak těžký úkol, že by toho lva fakt měla dostat. Místy je tam dobrá hudba a slušná kamera. Režírovat vlastně nebylo co, a o dialozích ani nemluvě. Dalších osm milionů v prachu. Jsem rád, že nepatřím do této pseudointelektuální společnosti, která furt jen žvaní a shodl jsem se s většinou, že tento film opravdu nemá české obecenstvo potřebu vidět. Pro podporu své generace dávám alespoň jednu hvězdu. Kdyby tam nebyl Stach a Veselý, možná bych to ani nedokoukal. Ale nejsem srab. A taky se divím, proč tenhle film zacláněl v kinech a nešel rovnou do televize? Tam by se jistě takovému pranýřování lépe ubránil. Je mi to líto, ale doufám, že se tvůrci posunou někam do normálu a s nimi i jejich postavy. Přeji štěstí. Tento film bohužel vypovídá jen o tom, že většina mladých debutantů nemá o čem vyprávět. (27.02.2016)

Co si z toho vlastně mám odnést? Všechno se to točilo v jednom baru a s partou normálně nenormálních lidí, takže to mělo jedinou naději a to nějak hlouběji zapůsobit. Přeci jen světlý závěr, kdy naprosto bezcílné životy všech zúčastněných nakonec nabraly směr a ačkoliv vlastně zůstaly stejné, všechno najednou začalo dávat nějaký smysl. To se mi vlastně na tom všem dost líbilo. Laputa, jako pajzl nejhorší kategorie, kam každý chodí s depresí a pro depresi, se nakonec ukáže jako místo naplnění ambicí všech zúčastněných a stánek pro ztracené umělce. Jen ten hořící absinth na stole tomu možná chyběl. Je zajímavé, že ačkoliv bych se bál film znovu sledovat, protože bych mohl padnout znovu do deprese, která většinu filmu provází, závěr, dávající určitou naději a východisko z nulového žití, mě vlastně docela pozitivně naladil. Bylo zajímavé vidět ten rozdíl, když jedna a ta samá věc má a nemá smysl. Voříšková krásná jako vždy a herecky také pěkné pokoukání, ale kolena se mi z toho nepodlomila. Češi umí točit akorát deprese, tak chvála bohu, že někdy to dokonce dopadne slušně a že si tu depku nemusím tentokrát nosit z kina domů. (01.03.2016)

Na Laputu sa celkom príjemne pozerá, možno je to ale len vďaka Voříškovej, inak keď sa človek začne zapodievať scenárom, tak zostáva po pozretí skôr pachuť na jazyku. Johanka má hipsterskú kaviareň, kde ale za barom sedia klasickí českí chcípáci s čapovaným pivom alebo vodkou. Johanka sa nevyzná nielen v tu prítomných chlapoch, ale ani sama v sebe. Prvú polovicu filmu sa rieši, kto sa s kým vyspal alebo kto by sa s kým vyspať chcel, respektíve s kým by kto chcel mať dieťa, alebo kto je s kým už dokonca ženatý. Celá zápletka je nakoniec ale iba o tom, či Johanka urobí z kaviarne-pivárne masážny salón, čo pôsobí vzhľadom na fakt, že má stále plno, ako úplne na hlavu postavený nápad. Nemám vôbec nič proti pocitovým filmom, ide ale o tak obtiažny filmový smer, že nakrútiť ho kvalitne je veľký kumšt a Šmíd na to zrejme nemá. (17.07.2020)

Laputa je depresivní, roztěkaná a bezradná asi jako její hlavní hrdinka a pisatelka scénáře. Nic nenabízí, nic neřeší a nedochází v ní ani k žádné přeměně. Divák je od začátku napínán, kdy už to začne šlapat naplno, ale jak děj postupuje, dochází mu, že se mu nic jiného nedostane. Současné mladé generaci to rozhodně nezávidím a současným tvůrcům rovněž ne. Přitom se dalo s materiálem slušně tvořit, byla tu nosná postava babičky, se kterou se dalo pracovat, rozporuplná postava matky, vztah k sestře ... Jenže šance na dobrý biják se rozpustil jako cigaretový kouř v Laputě. Místo toho zbyla jen pachuť jako po probenděné noci v levném pajzlu. Pokud o to tvůrcům šlo, je to poněkud málo. Jestli má takto vypadat současná česká kinematografie, dám si raději vychlazeného panáka feretu a půjdu spát. Beru zpět, to by se ze mě stal brzo alkoholik, raději si vezmu knížku a dám si hodinku četby před spaním. Knih mám doma naštěstí dost. (10.06.2018)