Laputa

Laputa je název kavárny, která je však spíše podivnou klubovnou, kde se neustále schází stejný spolek padlých holek a zejména kluků. Někteří z nich vstoupí do hrdinčina života, jiní z něj stejně plavně obratem vystoupí. Problém ovšem je, že hlavní hrdinka Johana je vlastně neustále nespokojená, neví co se sebou, neví co se svým životem a zdá se, že to nevěděli ani tvůrci. A ve výsledku mě to mrzelo. Tereza Ramba je skvělá herečka, ale nemá moc co hrát. Zbylá stafáž jinochů rozdílného věku je sice obsazena poměrně dobře, ale většinou jsou jejich postavy taky definovány jen velmi povrchně skrze jednu dvě vlastnosti (postarší soused, zádumčivý fotograf, věčně opilý muzikant snažící se o dítě, žárlivý asi přítel...) Celé to dotváří dosti neobvyklý a někdy až skoro otravný soundtrack. (25.05.2020)

Nechoď na Laputu jako na film, kde máš klasický příběh o jedné záplatce a jednom finále. Tady jsou příběhěm, zápletkou i finálem lidi, mladý lidi, kteří mají věk tak akorát na to, aby si dali svému životu směrovku. Kuba jako režisérský debutant se s daným tématem popasoval více než dobře. Dialogy naprosto přirozené, prostředí taktéž, možná některé Johančiny vztahy byly trošku filmovější, ale zásadní problém vžití se do pocitů hlavní hrdinky a chameleonský přebíhání do pocitů vedlejších postav jsem neměl. Jsem sice kluk a k povaze Johanky mám dál, ale kdysi jsem si prožíval něco podobného co ona. Taky jsem čumel na okolí a říkal si "kurva jak to všechno mám pobrat, aby můj žviot nějak vypadal". Těžko říct jestli je Laputa nadgenerační film a mám své pochyby, zda si Laputa najde svoje diváky v multikinech i když bych jí to moc přál, ale snímek je opravdu o duševním souznění s Johankou. Aby film nevyzníval až příliš depresivně kličí nám v něm i humor, žádný na sebe strhávající prvek, ani prvoplánové vtipy, prostě "čau, já jsem tu pro tvůj úsměv, ale už zase jdu, abych nerušil" . Laputa by neměla žádnou šanci tě chytit nebýt kvalitních hereckých výkonů. Terezka Voříšková tady předvádí zatím nejlepší herecký výkon své kariéry a nominace na Lva by měla zaklepat na dveře, téhle krásné a sympaticky působící herečce. Vahám mezi čtyřkovou a pětkovou kanonádou, ale s ohledem na to, že je Jakub debutant se prásknu přes kapsu a dám hodnocení nejvyšší, protože Loputa šla fakt do mě. (01.10.2015)

Bez příběhu, od nikud nikam bloudím já v tom zasraném životě a hledám smysl blití v tom zaplyvaném pajzlu, kde jsem ošukala všechny a všichni ošukali mě. Dramaturgicky prázdné hovno, které není ani schopné se divákovi přilepit na podrážku. Když už je tu malinký záblesk dramatického okamžiku na nádraží v generačních názorech matka vs. dcera je to odbyté jednou větou a půlminutovým záběrem na projíždějící vlak.... Budu se opakovat a budu to tu omílat pokaždé, když se najde takovýhle český výplach. Český tvůrce nemá fantazii, nemá vizi, nemá představivost, nemá nápady a mnohdy vůbec nemá ani talent!!!! O to více si vážím té hrstky tvůrců, kteří mě vyvedou z omylu. (21.02.2016)

Mne to prišlo ako lepší študentský film, z ktorého nebola až tak cítiť amaterčina po technickej stránke, ale zároveň sa dejom chcel čo najviac dostať práve mladým pod kožu. Niekto sa v tom nájde, niekto asi nie. Rozhodne by som ale nad tým nelámal palicu, lebo to lepšie ako iné české žánrovky poslednej doby, Voríšková to držala, dialógy boli trefné a nie umelo vyrobené. Teda celkovo znesiteľné, len to treba pozerať s otvorenou mysľou. 2 z 5 (07.03.2016)

Kterýkoli jeden díl TV seriálu Ulice, který sleduje moje máma, tenhle film předčí v záměru, záběru tématu i v provedení v mnoha ohledech. V neposlední řadě je vtipnější, má ironii, odhled i nadstup, jde víc do hloubky, cit pro poetickou zkratku, neplýtvá materiálem ani časem a nezaměřuje se tak úzce na jednu – ke všemu tu nejtrapnější –, generaci, ale mnohem výživněji a humorněji sleduje, jak totéž cloumá všemi. Marně dumám, a docházím k uvážení, že tenhle film proti Ulici nenabízí lepšího nic. A to je tedy bilance. (26.04.2016)