Laputa

Laputa je depresivní, roztěkaná a bezradná asi jako její hlavní hrdinka a pisatelka scénáře. Nic nenabízí, nic neřeší a nedochází v ní ani k žádné přeměně. Divák je od začátku napínán, kdy už to začne šlapat naplno, ale jak děj postupuje, dochází mu, že se mu nic jiného nedostane. Současné mladé generaci to rozhodně nezávidím a současným tvůrcům rovněž ne. Přitom se dalo s materiálem slušně tvořit, byla tu nosná postava babičky, se kterou se dalo pracovat, rozporuplná postava matky, vztah k sestře ... Jenže šance na dobrý biják se rozpustil jako cigaretový kouř v Laputě. Místo toho zbyla jen pachuť jako po probenděné noci v levném pajzlu. Pokud o to tvůrcům šlo, je to poněkud málo. Jestli má takto vypadat současná česká kinematografie, dám si raději vychlazeného panáka feretu a půjdu spát. Beru zpět, to by se ze mě stal brzo alkoholik, raději si vezmu knížku a dám si hodinku četby před spaním. Knih mám doma naštěstí dost. (10.06.2018)

Nemůžu si pomoct, za mě je tohle klasický český snímek, u kterého se mi kroutí prsty. Herecky to chce být zajímavé, myslí si, že to má co říct, je to dokonce symbolické s odkazem na klasickou literaturu, ale ve skutečnosti je to jen o tom, jak nedokážeme žít svoje životy. Možná to není špatné téma, ale v tomhle podání se mi to nelíbilo. (08.08.2017)

Bez příběhu, od nikud nikam bloudím já v tom zasraném životě a hledám smysl blití v tom zaplyvaném pajzlu, kde jsem ošukala všechny a všichni ošukali mě. Dramaturgicky prázdné hovno, které není ani schopné se divákovi přilepit na podrážku. Když už je tu malinký záblesk dramatického okamžiku na nádraží v generačních názorech matka vs. dcera je to odbyté jednou větou a půlminutovým záběrem na projíždějící vlak.... Budu se opakovat a budu to tu omílat pokaždé, když se najde takovýhle český výplach. Český tvůrce nemá fantazii, nemá vizi, nemá představivost, nemá nápady a mnohdy vůbec nemá ani talent!!!! O to více si vážím té hrstky tvůrců, kteří mě vyvedou z omylu. (21.02.2016)

No, tě pic. Jako film, kde vystupuje kapela Bouchací šrouby, Voříšková hraje mentálně nevyzrálou holku, který třicítka klepe na dveře, ale ona neví co chce a koho chce, takže to bere hlava nehlava všechno, co se hejbe... Bože! Do toho dialogy typu "Projevuješ tak lásku? - Di do prdele!", mladý lidi, na který koukám a říkám si, jestli jsem kdysi byla taky taková??? Snad ne, anebo jo?!... Tak takový film je síla. Ale najednou zjišťuju, že se bavím. Nejsem si jistá, jestli některé (pro mě vtipné scény) byly úplně režisérův záměr, ale bavím se. I těma blbejma kecama, nevyzrálejma pitoreskníma figurkama, sextetovým výkladem karet... Tím vším dohromady, co dělá Laputu filmem, který si klidně pustím někdy znovu. Ráda. (25.02.2016)

Co si z toho vlastně mám odnést? Všechno se to točilo v jednom baru a s partou normálně nenormálních lidí, takže to mělo jedinou naději a to nějak hlouběji zapůsobit. Přeci jen světlý závěr, kdy naprosto bezcílné životy všech zúčastněných nakonec nabraly směr a ačkoliv vlastně zůstaly stejné, všechno najednou začalo dávat nějaký smysl. To se mi vlastně na tom všem dost líbilo. Laputa, jako pajzl nejhorší kategorie, kam každý chodí s depresí a pro depresi, se nakonec ukáže jako místo naplnění ambicí všech zúčastněných a stánek pro ztracené umělce. Jen ten hořící absinth na stole tomu možná chyběl. Je zajímavé, že ačkoliv bych se bál film znovu sledovat, protože bych mohl padnout znovu do deprese, která většinu filmu provází, závěr, dávající určitou naději a východisko z nulového žití, mě vlastně docela pozitivně naladil. Bylo zajímavé vidět ten rozdíl, když jedna a ta samá věc má a nemá smysl. Voříšková krásná jako vždy a herecky také pěkné pokoukání, ale kolena se mi z toho nepodlomila. Češi umí točit akorát deprese, tak chvála bohu, že někdy to dokonce dopadne slušně a že si tu depku nemusím tentokrát nosit z kina domů. (01.03.2016)