Mamičkin zámok

Druhý díl je věnován mamince. V té Marcel vidí éterickou vílu a dokonalou bytost, která nemá s jinými ženami nic společného, možná to ani žena není. Krásná, křehká, jemná, mnohem alegoričtější, než tatínek, jehož postava se přeci jen víc blíží člověku. Scéna s tajnými úsporami je asi nejhezčí. Závěr mě trochu rozesmutnil, ale nelze mu nic vytknout. Když se člověk jednoho rána probudí a zjistí, že dospěl, není mu do tance. (10.03.2017)

Oba "díly" vznikly patrně zároveň. Pokračování nezačíná šťastně, dobrodružství s malou "aristokratkou" je trochu otravné, pak se ale ilegálním procházením po pozemcích na břehu marseilleského vodovodu vracíme do klukovských let a laskavost vypravěčská snoubená s laskavostí filmařskou si nás získá. Ale ten konec, ach ten konec, to kruté bilancování, ničí veškerou poetiku a vrácí nás vstříc tvrdé životní realitě. Snad jediný příklad dabingu vzniklého po roce 1990, ve kterém počet herců ve filmu = počet dabérů ve studiu. (14.04.2013)

3,5  Tešil som sa na pokračovanie skvelej Oteckovej slávy, ale žiaľ, tento film na mňa až tak silno nezapôsobil. Problémom je tentokrát akási skratkovitosť na mnohých miestach, veci sa len naznačia a už sa k nim dej nevráti. Tiež postavy tu už nie sú tak hlboko vykreslené, film už neoplýva takou dávkou emócií a láskyplnosťou. Je už dosť vážnejší, takže humoru výrazne ubudlo (zaujímavé, že žáner komédia tentokrát v titule nechýba), dokonca záver filmu pôsobí až smutne. Ak mám byť konkrétny, epizódka s detskou láskou nebola stvárnená práve najšťastnejšie a predstaviteľka Isabely ako jediná z detských hercov mi do svojej role veľmi nesedela (mala byť krásna a príťažlivá, ale bola skôr nevýrazná). Celá tá rodina na mňa pôsobila veľmi divne, napriek tomu, že viem, že mala pôsobiť divne. Jedine záverečná scéna celej známosti (s hnačkou) trochu napravila celkový dojem. Prechodom cez jednotlivé zámky bolo podľa mňa venované príliš veľa času, miestami to bolo nezáživné. Napravili to dve scény so strážnikom (skvele zahraným Jeanom Carmetom), ktoré boli asi najsilnejšie z celého filmu. No a v závere filmu som mal silný dojem, že tvorcovia buď prečerpali rozpočet, alebo prekročili povolenú minutáž, ale ešte bolo treba uviesť viacero scén s podstatnými informáciami. Tie scény boli potom natočené veľmi skratkovito, skákalo sa tam po desaťročiach príliš rýchlo. Napriek tomu pohnuté udalosti záveru filmu na mňa silno zapôsobili. (13.08.2021)

Maminčin zámek je naivně poetické pokračování neméně poetického filmu Tatínkova sláva. Takřka každý záběr tohoto dílka je cítit prosluněnou Provence. Film je vzpomínkou na dětství, na bláznivé zážitky, rodiče, přátele a všechny ty, jež skřížili své cesty osudu s těmi našimi, přičemž si našli místo v našich srdcích. Na všechny ty, jež jsme ztratili. Prvně (a česky i naposledy) jsem tento snímek viděl v televizi před x lety. Tehdy si mě získal natolik, že dnes zaujímá čestné místo v mé filmové Top 10. Zcela objektivně se tento film snad ani hodnotit nedá, proto ho zhodnotím se stejnou naivitou, jakou jsem hltal jednotlivé scény. Herecké výkony, hudba, výprava, kamera, scénář, režie - to všechno je dokonale vyvážené. Pomyslnou třešničkou na dortu je pro mne samotný konec filmu, kdy se poetické vzpomínky na dětství střetávají s tvrdou realitu. Dávám jasných 5 hvězdiček (95%). (16.05.2008)

Je to opravdu nádherně poetický. Film staví na dětsky upřimně vyprávějí příběhu a přenádherném prostředí Provence. Týhle kombinaci je nemožný odolat. Když se ve filmu objevil holčíčí prvek, říkal jsem si alééé nééé, teď to sklouzne do milionkrát omletý romantiky a je po klukovství. Naštěstí se vše udá jinak než jeden uživatel csfd.cz očekával a film neztrácí nic na kouzlu dětství. Čtvrtou hvězdu si film vykoledoval svým závěrem, protože ten se nes v hodně emotivní vlně, kdy se ve velmi rychlým sledu vystřídal smutek s radostí. (08.01.2014)