Maminčin zámek
Le Château de ma mère
My Mother's Castle
Réžia:
Yves RobertKamera:
Robert AlazrakiHudba:
Vladimir CosmaHrajú:
Philippe Caubère, Nathalie Roussel, Didier Pain, Thérèse Liotard, Julien Ciamaca, Victorien Delmare, Joris Molinas, Julie Timmerman, Paul Crauchet (viac)Obsahy(1)
Voľné pokračovanie adaptácie autobiografickej literárnej predlohy Marcela Pagnola o idylickom detstve v Provence na konci 19. storočia. Malý Marcel spomína na najkrajšie zážitky svojho detstva. Jeho rodina sa odsťahovala na predmestie Marseille, kde jeho otec získal miesto učiteľa, no každé leto trávia na provensálskom vidieku, v nádhernej divokej prírode. S pomocou miestneho chlapca, s ktorým sa spriatelí, sa učí spoznávať tajomstvá prírody pod láskavým dozorom rodičov a v spoločnosti tety Rózy a strýčka Julesa. Nostalgický a poetický obraz bezstarostného detstva na krásnom provensálskom vidieku bol nakrútený podľa autobiografickej predlohy Marcela Pagnola. (STV)
(viac)Videá (1)
Recenzie (64)
Zdařilé pokračování snímku Tatínkova sláva, nese se v úplně stejném duchu, velice příjemné, milé, pohodové a ta atmosféra je kouzelná.. Prázdniny mají v dětství své nezaměnitelné místo, krása francouzského venkova i přírody je zřejmá, no a když se točí film s láskou, je to znát, pro mě filmové pohlazení.. ()
Maminčin zámek je naivně poetické pokračování neméně poetického filmu Tatínkova sláva. Takřka každý záběr tohoto dílka je cítit prosluněnou Provence. Film je vzpomínkou na dětství, na bláznivé zážitky, rodiče, přátele a všechny ty, jež skřížili své cesty osudu s těmi našimi, přičemž si našli místo v našich srdcích. Na všechny ty, jež jsme ztratili. Prvně (a česky i naposledy) jsem tento snímek viděl v televizi před x lety. Tehdy si mě získal natolik, že dnes zaujímá čestné místo v mé filmové Top 10. Zcela objektivně se tento film snad ani hodnotit nedá, proto ho zhodnotím se stejnou naivitou, jakou jsem hltal jednotlivé scény. Herecké výkony, hudba, výprava, kamera, scénář, režie - to všechno je dokonale vyvážené. Pomyslnou třešničkou na dortu je pro mne samotný konec filmu, kdy se poetické vzpomínky na dětství střetávají s tvrdou realitu. Dávám jasných 5 hvězdiček (95%). ()
Kdo četl nádherný román Pagnola Jak voní tymián pozná, že Yves Robert je jeho milovníkem. Tak nějak si určite čtenář představoval jeho filmovou podobu. A kdo knihu nečetl- zatouží si ji po shlédnutí filmu přečíst (třeba i jako vynikající audioknihu v podání V. Beneše - který, mimochodem, zde mnoho let předtím skvěle nadaboval Marcelova tatínka Josepha). ()
Volné pokračování filmu Tatínkova sláva má obdivuhodně vyrovnanou kvalitu. V obou snímcích jde o tak půvabné vyprávění, že se neudržím a tu pátou hvězdičku s potěšením přidám. Možná i za to nostalgické uzavření vzpomínek na šťastné dětství, kdy s přibývajícími lety Marcel díky ranám osudu zjišťuje, že bezstarostnost mládí je nenávratně pryč. (90%) ()
O niečo dospelejší príbeh oproti Oteckovej sláve a o jednu hviezdu viac. Prvá obetavá láska a sklamanie, ale takto smutné udalosti som nečakal od detského filmu, a trochu tým prestáva byť detský. Záver našťastie smutný nie je, ale určité rozčarovanie z osudov malého veľkého hrdinu mi zostalo. –––– Když ti teď děvčata dávají spolkout kobylky, co od nich budeš muset spolknou později? –––– Takový už je lidský život. Pár radostí, které velmi brzy vystřídá neutuchající žal. Ale tohle dětem raději neříkejme. ()
Reklama