Mzda strachu

Clouzutova Mzda strachu byla jedním z mála případů, kdy i já, se svou zálibou ve filmových návratech do dávných zákoutí minulého století, jsem se poměrně bál podívat se na "starý" film. Mohl za to novší Friedkinův remake, po jehož zhlédnutí jsem si moc nedokázal představit, že něco tak akčně strhujícího mohl někdo natočit již pouhých 8 let po válce. Bál jsem se nicméně zbytečně. Cesta přes rozpadající se most uprostřed bouřky ani minimalisticky zachycena příprava výbuchu se tedy nekonala, ale pominu-li dva nebo tři Friedkinovy specifické kultovní scény, původní verze Mzdy strachu pak u mne vyhrává na celé čáře. Bavila mne nepřetržitě od samotného začátku (zatímco Friedkin mne tenkrát spočátku nějakou dobu dost nudil), s vývojem dramatické situace nabírala pomalu neskutečněj "drajv", kdy mi chvílemi rovněž tuhla krev v žilách a závěr v tomto případě též považuju za lepší. Je zajímavé, že Montandovi jsem od počátku fandil a témeř se nemohl dočkat, kdy se mu konečně podaří vyrazit od volantu senilního Vanela (nic proti němu jako hercovi :)), a neuvědomil si ani na chvíli, k jaké tragedii může akční povaha hlavního hrdiny plného odvahy a života (v protikladu k zbabělému, ale přeci jen možná vhodně opatrnému postaršímu muži) dospět. O to větší překvapení v závěru, který lze vnímat jako parodox, ale pokojně z jiného úhle pohledu i jako notný důsledek nerozvážného charakteru... Za mne výborná dobrodružná "chlapácká" jízda, která navíc ve správných chvílích nepostrádala ani notnou dávku psychologie. 95% (28.05.2020)

Podle mě je první hodina až příliš dlouhá. Stačilo naznačit a pořádně natěšit na to co přijde. Ovšem co přišlo po až zbytečně dlouhým prologu, na to jsem fakt připravenej nebyl. Vědět co mě čeká, namazal bych si rty něčím dobrým, protože během filmu jsem si svoje rty okusoval s větším zaujetím než dobře propečený steak. Úplně největší nervák z toho dělala skvělá kamera. Z některých záběrů jsem fakt měl nervy úplně v prdeli. (20.12.2010)

"Mzda strachu" působí i dneska mladě a nadčasově především svým provedením. Žádný herec nepřehrává, postavy se vyvíjí a jsou tvrdě uvěřitelné (každého byste chvílemi zaškrtili a za chvilku mu držíte palce) a napětí je takové, až se chvílemi nedá dýchat. Remake Williama Friedkina je také na vysoké úrovni, ale originál je jen jeden. 90%. (08.10.2010)

Nečítal som síce predlohu a nevidel som ani remake so Scheiderom, ale musím povedať, že originál stojí za nejedno zhliadnutie. Strašidelná stopáž spôsobila, že mi film na disku doslova zapadol prachom a teraz ľutujem. Mzda strachu je veľmi originálna, dobre obsadená a následne aj s prehľadom zahratá a naviac v druhej polovici plná toho najlepšieho napätia a gradácie. Ani som si poriadne neuvedomil a boli tu záverečné titulky. (18.06.2008)

Filmová lahůdka trvající dvě a půl hodiny a světe div se, já bych nevystřihl ani minutu. Vše tu krásně zapadá (např. zde tolik kritizovaná první "nezáživná" hodina tam podle mě musela být, abychom pochopili další jednání všech zúčastněných a dá se říct abychom pochopili i samotný závěr) a navíc je tu nespočet scén, kdy jsem opravdu jen tiše seděl a čekal, co bude. Pokud máte tu možnost, tak si tento film sežeňte, najděte si dvě a půl hodny volného času a sami posuďte. Já nelituju a už se těším na další projekci. 100 %. (20.12.2011)