Mzda strachu

Legendární klasika, která se umí vrýt hluboko pod kůži. Filmu odpouštím poněkud nudný začátek, kde je zachycen všední život vesničanů. Akce, napětí, charakteru herců... toho všeho se mi dostalo ve velkých porcích. Bohužel se mi ale také dostalo nepříliš sympatického konce, který mi zážitek trochu kazí. V době vzniku tohoto monumentu, bych však neváhal s plným hodnocením. (04.11.2010)

Kdyby první hodina filmu byla o půlku kratší tak bych dal za plný počet, protože mi to připadalo zbytečně natahované a zdlouhavé. Ale jak došlo k tomu hlavnímu a to byla přeprava nytroglycerinu tak se film změnil v naprosto nervydrásajicí pecku u které ani pořádně nedýcháte a v každé chvilce jste v neuvěřitelném napětí. A když to celé je navíc podpořeno skvělýma hereckýma výkonama hlavních hrdinů tak není co řešit. Silné čtyři hvězdy. (09.10.2011)

Špičkový realistický thriller s velmi jednoduchou zápletkou a skvělými hereckými výkony. Představování postav je trochu velkorysé (celá první polovina filmu), ale zúročí se, a jak se sedne do aut a nastartuje, člověk si může okousat nehty. Vlastně ještě dřív - už když se do aut nakládá nitroglycerin. (18.12.2010)

Tak konečně jsem po letech viděl originál celý (dosud jsem vždy chytil jen konec) a mohu srovnat. Pokud jde čistě o scény přepravy, boje s tvrdou cestou, řízení nákladních vozů a podobně, tak není moc co vytknout. Horší je to s postavami, protože hlavní posádka mi spíše lezla na nervy (co třeba Linda vidí na Mariovi, který se k ní celou dobu chová jako k onuci). Druhá dvojka mi byla mnohem sympatičtější po všech stránkách. Rozhodně má film stále co nabídnout, v tomto případě ale stavím výše Friedkinovu verzi. (18.01.2016)

Film 60 let starý, dvě a půl hodiny dlouhý a přesto mě dokázal tak napnout, jako málo co. Mzda strachu ve mně probudila naprosto brutální strach, čímž si svůj cíl splnila. Někdo by se mohl rozčilovat, že se film první hodinu dost slušně táhne. Mně se naopak líbila snad nejvíc. Příběh totiž první necelou hodinu byl prakticky neexistující. Kameraman chodil s kamerou po vesnici a točil život těch francouzských dělňasů. Sledoval, co dělají, jak makají a jaké jsou jejich sny. Na šedesát let starý film tam byly dost zajímavé myšlenky. Člověk by si například dnes takhle vůbec nedokázal představit život. Holt tehdá byla jiná situace. Po tomhle všem se to ale zvrhne do čirého zoufalství a celý ten film končí s obrovským knedlíkem v žaludku ze stresu, který mi způsobil. Dobře to udělal, přesně takhle jsem si to představoval. (15.10.2013)