Hlupák

Bykov dobre pozná ruské pomery a sprostredkováva nám ich pekne na zlatom podnose. Základný problém je originálny a vychádza z reálnych problémov súčasného Ruska. Zachráni alebo nezachráni "hlupák" osemsto rodín pred skazou? Jasná otázka, čiže nasleduje veľmi napínavý dej. Hlupák je klasicky stavaný dejový film, ktorý poskytuje podnety na zamyslenie, alebo skôr už len nad otázkou, či skutočne hodiť ručník do ringu, keď ľahká váha bojuje so super ťažkou. Bykov nám však "reportáž" o ruskej realite podáva značne doslovne. Partia skorumpovaných politikov totiž sedí sama v miestnosti a rozprávajú si o svojich úplatkárskych aférach, ako keby o nich navzájom nevedeli. No musí sa o nich dozvedieť aj divák a najľahšou cestou je maximálna doslovnosť (v tomto smere považujem aj názov za nešťastný). A to bohužiaľ počas celého filmu. Zaujímavejším faktorom je presah a nadčasovosť filmu, kedy práve o Rusku Hlupák nie je, ale je o ľudskom charaktere všeobecne. A herci, samozrejme. No a výborný je plagát k filmu, prečo, vám dôjde po zhliadnutí. (22.06.2015)

Tento film (nomen omen hlupák durák), jako mnoho jiných z posledních třiceti let (nebo skoro všechny z této doby?) se považují (nebo je považují skoro všichni) za fikci/dokument/karikaturu postkomunistického vývoje v Rusku (Česka se to ovšem netýká, to ze všeho vyklouzne s podivuhodnou úspěšností). Já si ale myslím, že to tak úplně není, že se mohl odehrát kdekoli, a Rusko se k tomu připletlo hlavně pro to, že mu to mnoho lidí přeje (do této multiplicity budu muset nejspíš zahrnout i tvůrce filmu). A navíc si myslím, že interakce: starostka se zastupiteli kontra instalatér / bohatí kontra chudý / mocní a vlivní kontra bezmocný / neslušní kontra slušný / "normální" / "blázen", tu není vyhrocena do maxima (to už by se film nekonal). Ostatně sám o tom něco vím.... Z komentářů jen citát uvedený níže, Marigold ***: "(Film) svádí k poměrně povrchním moudrům o tom, že slušný člověk nemá šanci." Jakou šanci tedy má Dima Nikitin vůči svojí matce, manželce, starostce (kupodivu samé ženy) a 820 tupcům, kteří nemají páru o statice stavební konstrukce. Pozn. 1: Zpráva tisku: Den po odvysílání tohoto filmu v ruské televizi, byl ředitel tohoto kanálu propuštěn. Pozn. 2: Bykovův film ve svém podložním stratu odpovídá na otázku performativního fungování moci, na efektivní spojení patricijů a plebejců. Přesto, že je obtížné určit, kdo je v tomto spojení zámkem a kdo klíčem, ukázalo se jako perspektivní (zukunftweisend), politická struktura starého Říma se osvědčila a používá se nadále, především v systémech liberální demokracie. Vysvětlivky: PATRICIJ, dobře situovaný nebo velmi ctižádostivý člověk, který touží prosazovat svou moc nad jinými a získávat skrze ní zákonné i nezákonné požitky. PLEBEJEC (člověk z nejnižších vrstev společnosti, který nemá sílu ani chuť se prosadit jako jednotlivec, toužící podvolit se silnějšímu a získávat skrze to zákonné i nezákonné požitky. Pozn. 3: Pozor spoiler (slovensky: špoiler): Význam má i způsob likvidace nepohodlných osob. Zatímco okruh kolem starostky si "řeší svoje lidi" sám, Dima je ponechán davu. (10.08.2019)

"Já bych Tě rád zatknul, ale ty bys mě podplatil. A já bych to vzal. Jsem Rus." Tohle asi nejvíc vystihuje charaktery městských hlavounů, kteří během jedné krizové noci bádají nad tím, jak zachránit 800 lidí z padající budovy a zároveň zakrýt finanční čachry, na které by se mohlo po případné katastrofě přijít. U toho všeho sedí chudák instalatér, ze kterého táta vychoval poctivého člověka a připadá si jak v Jiříkově vidění. Mrazivá a do určité míry i adrenalinová záležitost. Ve chvíli, kdy začal závod s časem, jsem byl napnutý jak struna a samotné téma hroutícího se paneláku by vydalo na samostatný film. To, že do příběhu Bykov zakomponoval politický rozměr, z filmu udělalo výpověď o dnešním Rusku, kde je korupce a klientelismus cítit i v té nejzapadlejší kanceláři a obyčejní lidé se zásadně řídí heslem "Nehas, co tě nepálí." Tedy ne že by to u nás bylo výrazně lepší, ale zatímco náš ouřada ukradne dejme tomu 30%, tak ten ruský 70. Všechno korunuje konec, který mě zdravě naštval a ukázal, že dělat správné věci se nevyplatí. 90% (20.01.2020)

V nemocné společnosti je poctivý a slušný člověk ,,hlupákem"... Jurij Bykov jako diagnostik stavu Ruské federace už ve svém předchozím filmu Major nastínil mnohé z poměrů v současném Rusku, tady téma prorůstání korupce do všech pater organizace státu dále rozvíjí v příběhu slušného člověka - v mnohém to připomíná poměry a zvyklosti v Československu před rokem 1989. Pokřivené vidění věcí shrnuté v rčeních Kdo nekrade, okrádá rodinu. či Nehas, co tě nepálí... Mrazivý snímek, a to nejen kvůli počasí panujícímu v ruském maloměstě. Příběh symbolicky zkomprimovaný do mantinelů jedné jediné noci, v níž se lámou charaktery a syrová realita se obnažuje na dřeň. Ruská kinematografie je v otevřenosti a syrovosti daleko před tou naší... (28.11.2016)

První snímek, který jsem od Jurije Bykova zhlédla, byl Zhit. Už tento film mě zaujal a jako další byl na řadě právě Durak. Tento talentovaný režisér umí sakra točit filmy. Hlupák je syrovým, drsným a kurevsky realistickým pohledem nejen na skupiny obyvatel rozpadajícího se paneláku, jejichž životy a vztahy jsou v podobném stavu jako sám barák, ale především se také dostává pod kůži tamnímu politickému systému, který je prohnilý, zkorumpovaný a jeho nejvyšší představitelé jsou ochotni udělat něco pro jiné, jen pokud to zajistí přežití nebo užitek jim samým. Stejně jako jsou schopni udělat "cokoliv", jen aby si zachránili vlastní prdel. Morálně se rozpadající mocenská struktura, která má stejné díry, jako ústřední barák. Lidé v něm, jejichž životy nejsou zase tak moc důležité, protože ani za moc nestojí. A uprostřed všeho toho bordelu stojí jeden opravář, který si začne hrát na hrdinu a díky svému přesvědčení o spravedlnosti a cti, se rozhodne jít proti všem. Jen aby zachránil lidské životy, pro které by ostatní ani nehnuli prstem. Jenže tohle není Hollywoodský film o superhrdinech, tohle je mrazivé a kruté Rusko. Pro hlavního hrdinu, Dimaa Nikitina nastává boj nejenom s časem, ale především s lidmi, kteří téhle díře šéfují. Výborný scénář, herecké výkony a pro mě tak trochu nečekaný konec, protože jsem pořád čekala, jestli ten barák nakonec spadne. Tohle není jen v Rusku. Je to vidět všude a zvlášť u nás, když se člověk podívá kolem sebe. Rozkradená republika, všude nějací posraní manažeři, kteří si hrabou jen pro sebe, vymýšlejí p*čoviny, ale kdyby je někdo postavil ke stroji, nebo jim dal do ruky nářadí, nezvládli by to, bortící se systém hodnot, arogance a úplně naspodu jsou hrstky poctivých lidí, co často musí živořit jen proto, že posty sviním a bezpáteřním hajzlům se rozhodli přenechat těm ostatním. (27.03.2016)