Školský zraz

D Train je jeden z těch filmů, u kterých víte, že jste je už kdysi viděli, ale zároveň se strašně snaží být něčím novým a nevídaným. Bylo tam několik míst, kdy jsem to chtěl vypnout, ale zvědavost zvítězila. Hlavní dějová linka ničím asi nepřekvapí, jenže jak se říká, i cesta je někdy cíl - a s cestou se duo Mogel a Paul vypořádalo sice po svém, ale obstojně. Několik momentů byl výborných, většina ale byla spíš průměrná a Black ani Marsden neměli moc šanci zazářit, což byla především u druhého jmenovaného škoda. Dávám 50 % a varování, že sledovat se to dá jen na vlastní nebezpečí :) (24.08.2015)

Gratuluju, po vzoru svých neméně slavných nehereckých kolegu má za sebou i Jack Black svou první homo scénu. Úspěšně ? Ano, nezastavitelně a dávivě bleju. Považuji se navíc ještě za šťastlivce, protože jsem si stihl po prvním pár vteřinách vypíchnout obě oči... Věřím, že nejsem sám, kdo se po tomto zážitku vyvrátil do strany a zkazilo mu to celý, už tak dost pochybný filmový zážitek. Dále věřím, že i když je po dnešku svět filmu o dost temnějším místem, které umí dost krutě překvapit, tak jsou mantinely a hranice vkusu, které by se s Jackem Blackem překračovat neměli...... (11.03.2016)

SPOILERY. Erasure: A Little Respect. Školní srazy jsou v duchem meritokratismu prostoupené společnosti vděčné téma, jakožto leckomu povědomé bolestivé zkušenosti zrcadlení vlastních selhání - vzpomeňme na smutek Dareka Vrány, který nikde nebyl a nic nemá a není úplně šťastný, že vypadá jako vrchní. Blackův hrdina není ani svůdný jako Abrhám, ani roztomilý nekňuba jako panic Steve Carell, nýbrž odpudivě zakomplexovaný, tlustý loser. Když coby samozvaný předseda spolku pro sraz po x letech objevuje v reklamě na opalovací krém bývalého alfasamčího spolužáka Jamese Mardsena, rozhodne se zlanařit ho na sraz, čímž zavdá věru neočekávaným událostem. Většina příběhů emerické provenience se snaží pokrytecky uklidňovat tu početnější diváckou základnu, že má její život smysl, i když ničeho pozoruhodného nedosáhla, přičemž ve druhém plánu nestoudně oslavuje pochybné vítěze. D Train sice stojí trochu za hovno a je obtížné jej sledovat, hlavně proto, že působí dojmem, jakoby tvůrci dopředu netušili, který filmový tvar jim ze záměru leze. Na druhou stranu je pozoruhodný tím, jak daleko do sféry doslovnosti vztah antagonistických skupin uvádí, když nechává příslušníka skupiny "úspěšných" zavalitého exponenta outsiderů doslova oprcat. Do zadku. A to aniž by Blackova nešťastná postava trpěla otlačenou homosexualitou jako nějaký nevyhopsaný kovboj. Výsledkem alespoň pro mě nebyla komedie, a to přesto, že jsem se smál. Jestliže film něčím vyniká, je to smrtijedovsky mocné kouzlo nechtěného. I could've fucked either one of you. (20.12.2020)

D-bored. Kde jsou ty nejlepší časy mýho oblíbenýho Jacka Blacka? Kde jsou časy Tenacious D? Film vypráví o nenaplněných homosexuálních touhách ( no ony se vlastně naplnily) stárnoucího byznysmana. Vypráví sice nenásilně, ale taky nijak zajímavě, nebo poutavě. Škoda, těšil jsem se na Jacka, ale bohužel jediný co si z toho zapamatuju jsou dvě lehátka na sobě a homo scéna s Jamesem Marsdenem. Nic co by stálo za vzpomínku. 20% (20.09.2015)

"Jste populární. To je dobrý." Já tedy nevím, ale být předsedou pro setkání maturantů a internetově se proslavit tím, že mi nejslavnější absolvent prošťourá penisem řitní otvor, tak bych z té popularity patrně tak odvázaný nebyl. A z této "komedie" nejsem odvázaný už vůbec. Je to neuvěřitelně trapné, nevtipné a nebýt falešného obchodního jednání pohoďáka Olivera Lawlesse s technicky zaostalým šéfem Billem, tak bych s odpadem neváhal. (30.12.2015)