Česká pivní válka

Z dokumentu je patrne, ze vsichni ucinkujici maji radi onen zlatavy mok, kazdy trochu jinak, ale spojuje je. Film o pivu samotnem toho moc nerekne, tri pribehy (o pomatenem Ostravakovi, ktery broji proti Europivu, o sladkovi, ktery ve svete pomaha rozjizdet nove pivovary a vlastenecky zemedelec, ktery se snazi uvarit svoje pivo) jsou ale zajimave. K dokonalosti to ma na mile daleko, me to ale bavilo. (11.09.2015)

Neboť ve filmu absentuje komentář autorů, můžeme pouze spekulovat, jaký je jejich vlastní postoj k zaznamenaným pivním moudrům. Zda je hrabalovská poetika pěnových knírů a pivních pupků fascinuje, zda sami považuji půllitr za národní emblém a novodobý symbol české státnosti, zda chtějí vysokou koncentrací myšlenkově prázdných floskulí na něco poukázat, nebo v názorech pivařů nacházejí hlubší sdělení. Je pravda, že muži dávají dohromady výstižný portrét národní povahy. Jeden z nich zaujme svým kverulantstvím, druhý pragmaticky motivovanou příchylností k východu, třetí kutilstvím a provincionalismem. Všechny tři poté spojuje životní obzor vymezený světem chmelového nápoje, snížená ochota přijmout cizí názor a vnímat pivní problematiku v mezinárodních souvislostech. Zdali byl ovšem právě toto důvod, proč si tvůrci dokumentu vybrali tuto trojici aktérů, není z nabídnutých informací, ani z toho, jak jsou informace prezentovány, patrné. Tři různé perspektivy filmaři nadto nijak nekonfrontují – jednotliví sociální herci se nepotkají a ani zpoza kamery nejsou vedeni k zamyšlení nad svými stanovisky. Myšlenky všech tří mužů od piva jsou stejně nepřekvapivé jako styl filmu. Rozhovory střídá neutrální observace, výjimečně je k oživení monotónního vyprávění použit hudební podkres. Česká pivní válka by mohla být slibnou úvodní epizodou televizního cyklu, který by se třeba postupně dobral nějakých neotřelých závěrů ohledně české identity nalezené v pivu. Jako autonomní celovečerní dokument ale vyvolává spíše rozpaky než podnětné otázky. 40% (01.11.2014)

Konečně něco pro nás píče piva, pomyslil jsem si těsně před slavnostní premiérou v České Televizi. Po "vystřízlivění a několika doušcích" mohu konstatovat, že tento způsob prezentace národního zrzavého moku, zdá se mi poněkud nešťastným. Z celkového pohledu mě byl nejsympatičtější pán z dědiny. Na něm alespoň bylo vidět, že si na nic nehraje. To se nedá říct o těch dvou dalších frajerech, kteří si hráli na mistry světa (alespoň tedy ten pán z Ostravy). Tak něják jsem skrytě doufal, že film bude mapovat českou pivní kulturu, že nám představí různé pivovary a zdůrazní na co by si měl píč Českého piva dát pozor a co naopak vyzkoušet. Bohužel žádného manuálu nebo tipů jsme se nedočkali a pouze jsme se dozvěděli, co už asi někteří víme a sice, že rozprodaná a velkoprodukovaná piva většinou za moc nestojí. Kupříkladu nejdražší Česká "desítka" jménem Pilsner Urquell. Ono obecně je to s pivem těžké, sto lidí sto chutí. (08.09.2015)

Nějak mi unikl smysl a celkové vyznění dokumentu. Jedná o změť myšlenek tři lidí spjatých s pivem, kteří chrlí svá moudra bez jakékoliv společné koncepce či společného tématu. Ono vedení těchto řečí a nesmyslnost jednání ostravského kritika, který si jede do JAR, aby zjistil, že s ním nikdo nebude nečekaně mluvit, je vyloženě nezajímavé. O vztahu europiva a poctivého piva z minipivovaru dokument v podstatě neřekne nic. (09.09.2015)

Látal nelátal ale patlal... Vůbec nechápu smysl názvu. Vůbec nechápu smysl tohoto veledíla... Nikdo přece s nikým neválčí? Místo toho sledujeme osud tří pivařů. Domácí kutil - pivař, profík - stavitel pivovarů a nakonec jeden naivní ochlasta (co sice hodně viděl, ale málo z toho probral). Co mají společné je jistá národní hrdost, kterou ventilují skrze pivo (?!). To je celé. Uvidíte spoustu zbytečné stopáže (na polovinu by to šlo prostříhat úplně v klidu) a ještě víc mouder... (13.09.2015)