Recenzie (3)
Od každého hudebního stylu něco a Usher si to pohlídal. R n´B, funky, soul i špetka kubánských rytmů, je ke slyšení v tomhle singlu, který ukazuje, jak Usher nemusí jít přímo s typickým mainstreamem. Především je znatelná ambice posunout se hudebně dál a nezakrnět. V tomhle ohledu se Usherovi daří. Hudební síly totiž spojil s Pharrellem Williamsem, který je dost dobrým specialistou v oblasti rozvinutého soundu, a který si ví rady, jak správně a vhodně hudebně zaexperimentovat, aniž by si interpret připadal nesvůj. Dále je tu přívěšek pro komerční ohlas, který zajištuje dáma s nejpozoruhodněji tvarovaným pozadím na současném hudebním poli a sice Nicki Minaj. Dovolím si však upozornit, že ta vyzrále vedenou skladbu svojí přítomností narušila, a její rozverné rapování do ní zhruba uprostřed produkce, zrovna do celkového konceptu ideálně nezapadlo. Usher by to jistě bez její přítomnosti zvládl ve zdárně nastaveném modu. Pak je tady problém s klubovým vyzněním skladby. Tendence jejího prošumění je o to snadnější, pokud právě přímo nehovíte tomuto stylu. Skladba rozhodně parket nijak extra nerozproudí, ale mimo klubové prostory je na poslech příjemná a někde v soukromí se lépe do ní dá zaposlouchat a objevit v ní, jak si autoři umí vyhrát s jednotlivými částmi zvuku a precizně je oddělit i konstruktivně stmelit. Obrazové ztvárnění je nasáklé erotikou. Nevyznívá to však až tak prvoplánově. Philip Andelman zřejmě udělal to nejlepší, co bylo v jeho silách a vsadil na taneční rytmy v ponurém klubu. Odráží to i pocitovost z písně. Místy je to působivé, místy to nemá potřebný efekt, ale ke skladbě to celkově adekvátně ladí. Příklad skladby, která se prosadí spíše u publika, které příliš nedává na první poslech. Mé hodnocení: 60% ()
Atmosféra videoklipu újde. Má to svoju estetiku. Ale nedokážem sa zbaviť dojmu, že som takéto atribúty videl milión krát a v lepšom balení. ()