BoJack Horseman

Chtěl jsem, aby se mi ten seriál líbil. Chtěl jsem byl jedním "z vás", co je neuspokojují tuctové seriály a vyhledávají něco hlubšího, bizarnějšího, neprvoplánového. Ale nějak mi BoJack k srdci nepřirostl, bohužel. První sérii jsme s ženou dojeli spíše ze setrvačnosti, ač kvalita (mírně) stoupala (takovéto "něco si k tomu jídlu pustíme"), ale po pár dílech druhé série nastal zásek a já jsem si teď uvědomil, že nemám žádnou vůli to prošťouchnout a znovu rozjet. Možná někdy příště, BoJacku, ale pro tentokrát s tebou končím... 60% (01.02.2020)

Archerovsky nafrněný, UglyAmericansky haluzní a přísně respektující pravidla, vlastnosti a mýty parodovaných bytostí. Zatím na mě moc okatě vydřený a účelový fórky jsou jak ze sitcomů, kterým se nahlas řechtá a odrfkuje si při tom. Ale jakmile jsou ze zvířátek zvířátka, bavím se a jsem nadšenej. dabing je skvělej....... Den škoda, že BoJacka nedává Sheen. To byl závěr kariéry. Ale Arnett taky dobrej. Tak snad to uzraje, když né u tvůrců, tak snad u mě. 68%. (12.02.2015)

Skrz epizódkové vtipy (pri ktorých avšak každá akcia má aj následky, čo je pri seriáloch podobného typu veľmi osviežujúce, realita ostáva zachované, vyvíja sa, nereštartuje sa presunom do ďalšieho dielu), nepríjemne realistický dej a prepracovanú psychológiu postáv, BoJack Horseman tne do živého a je pre mňa to najhodnotnejší seriál dneška. (19.01.2017)

Žánry na ČSFD mohou někdy opravdu klamat. Na Bojacka jsem se začal dívat jako na nenáročnou komedii. Neříkám, že komediálních prvků tu není dost, ale seriál se postupně víc a víc propadá do hlubokého, místy až velmi temného dramatu, které diváka neváhá polapit do mysli rozvráceného koňského protagonisty. Postavy tu jsou skvěle napsané a je velmi zajímavé je sledovat od začátku do konce. U samotného Bojacka Horsemana je to sledování někdy až bolestné, ale právě to tomuto seriálu přidává hodnotu, kterou mnoho jiných (především animovaných určených pro starší publikum). Nemohu se ubránit jistému srovnání s Californication, Bojack se ale překvapivě nebojí ve spoustě směrech zajít ještě mnohem dál. Za zmínku také stojí, že spousta dílů je vyprávěna skutečně nápaditými způsoby (podvodní svět, Carolyn ve stresu, Bojack v limbu,...) a i díky tomu je tento seriál tak jedinečný. A to jsem samozřejmě ještě vůbec nezmínil, že děj se odehrává ve světě, kde jsou všechna zvířata stejně inteligentní jako lidi. Tolik emocí a nápadů jsem od tohoto seriálu skutečně nečekal! Snad jen ten úplně poslední díl nebyl vyloženě nutný, byť nebyl ani na škodu. (13.09.2020)

Titulky, hodnotenia a komentáre hlásali udalosť desaťročia - tento komentár bude aj preto trochu nabrúsenejší, než by si to BoJack zaslúžil, a bude cielený na určitú špecifickú skupinu. Podľa mňa sa to totiž v takmer žiadnom smere nevie odlepiť od doby a miesta svojho vzniku. Netvrdím, že ten seriál upadne do zabudnutia, pretože nejaké dvere predsa len otvára a nejaké žánrové konvencie predsa len prekračuje. Chýbala tomu však číra hravosť a anarchia animovaného sveta. Skôr sa mi zdá, že ide o súčasť trendu "zdospeláčťovania" animovaných seriálov a "zautentičťovania" žánru sitcom, ktorý pretrváva už od 90. rokov (a možno aj ďalej, neviem). Tá snaha o "existenciálnu ťažobu" a akúsi plnosť postáv tu vždy bude narážať na hranice, ktoré so sebou nesie zosmiešňujúca karikatúra, a tak boli aj BoJack a ostatní vo výsledku rovnako plytkí a jednorozmerní ako postavy z Dva a pol chlapa. Na druhej strane sa tá snaha o sitcom časom vytratila a zostalo niekoľko vtipných zvieracích gagov a popkultúrnych narážok (wau, aká to novosť... vitaj, postmoderna), ktoré sa utopili v redundancii. Ak sa k tomu pridá ten otravný (v tomto prípade latentný) psychoanalytický fetiš utáraných a emocionálne retardovaných amerických intelektuálov a ich snaha za každú cenu rochniť sa vo svojich grandióznych problémoch, vystavovať ich na obdiv celému svetu a robiť z nich priam generačné problémy (tú majú tvorcovia s BoJackom očividne spoločnú, keďže presne takéto sú prakticky všetky postavy), dostavuje sa u mňa dáviaci reflex. To je vlastne ďalšia hranica, na ktorú snaha o "zdospeláčtenie" naráža. Tento typ amerických intelektuálov nevie dospieť - ustrnuli v ranej puberte ako celá ich popkultúra. Smutné je, že presne títo ľudia sa vysmievajú z hlúposti a zaostalosti iných. Smutné je, že chcú meniť svet, hoci nikto príčetný by im do opatery nezveril ani kaktus. Jediné, čo som z toho seriálu cítil bola číra únava zo sveta. Akýsi neodbytný pocit, že dejiny sa skončili, točíme sa v kruhu a na ničom už nezáleží. Pocit, že všetci sme v stave depresie a niet z neho úniku. Nočná mora, že som prázdnou a plytkou postavou trápneho sitcomu, pretože práve BoJack je (chcene i nechcene) krásnou ukážkou blúdneho kruhu simulakier. Aspoň za sprostredkovanie tohto pocitu seriálu ďakujem, hoci ja sám ho nezažívam (aj keď som vyrastal v tom najhoršom type rodiny - v atomickom type). A áno - stále platí, že to nejaké dvere otvára a že je to občas milo absurdné. Len sa z toho, prosím... (30.08.2021)