BoJack Horseman

Bojack Horseman: toť zkrachovalý herec, alkoholický kůň, nadprůměrný srdce-i-bránici rvoucí kousek. Od nejmenované žluté telenovelové rodinky se animáky pro dospělé hodně posunuly: úroveň animace, humoru, voice-actingu, komplexnost a vývoj postav, nebývalá ztotožnitelnost a aktuálnost, ale zároveň i jistá nadčasovost... ale zároveň absolutní primitivismus, prvoplánové vtípky a rozvíjení jedněch postav na úkor cartoonizování dalších. Promyšlené scénáře a zviditelňování důležitých společenských témat (závislosti, asexualita, nemožnost mít děti, feminismus, média, smrt, domácí násilí, ztracená sláva, antidepresiva...menu je vskutku bohaté), nezapomenutelná znělka a intro mi zkrátka přirostly k srdci. Seriál naštěstí skončil v nejlepším - tedy až na poslední epizodu, která částečně popírá průběžně rozvíjené hlavní idey a je typicky hollywoodsky šťastňoučká a růžová, což je škoda. Lásku ke strhující kreativitě tvůrců ale jeden jen tak neztratí! (02.10.2021)

Smutek, cynismus, sarkasmus, deprese, závislost na alkoholu, drogách a pozornosti. To je ve zkratce popis BoJacka, slavného herce, který žije ze staré slávy. Jenže tímhle jednoduchým popisem se nekončí, protože by to bylo moc jednoduché a to vědí i tvůrci. A proto se BoJack dostává do různých situací, zkoušek, přehodnocuje svůj život a chce se stát lepším, a když už to má na dosah ruky, tak se to posere a musí začít zas od začátku. Přes sebelítost, výčitky, nádavky na nespravedlnost, přes smíření, že tak to občas je, a ne vždy dostaneme to co chceme. Tahle upřímnost, opravdovost, a dojemnost dělá ze seriálu skvělou podívanou. Tvůrci výborně vystavěli postavy vdechli jim život, skutečné emoce a city, a to co prožívají je emocionálně silné a dojemné. Není to pro každého, má to hodně specifický humor, hodně narážek, ale pokud to vám to sedne, tak dostaneme tak skvělý seriál, že tomu sami chvílemi nebudete věřit. Bojack Horseman jeden z nejlepší seriálů posledních let, a nic na tom nemění to, že je animovaný a hlavní hrdina je kůň. (03.02.2020)

I když to není mým zvykem a dělám to nerad, tak musím ohodnotit a okomentovat posledních pět sérií jako celek. Už jenom z toho úhlu pohledu, že jde o i přesto krátkou záležitost, která navíc je naprosto chytlavá a dá se projet za neuvěřitelně krátkou dobu. Seriál si nejdříve užíváte kvůli nevědomosti a humoru a postupně začnete i soucítit s postavami a žasnout nad filozofií a propleteností postav. Tohle je ale bohužel to jediné, co vám vydrží. Humor totiž docela rychle ochabne. To, co vám mohlo připadat v první a druhé sérii k popukání, tak v dalších už je stereotypní a těžce nezáživné. Ani nemluvím o tom, že linky mnoha postav jsou dělané na styl, že se v nich vlastně nic neděje. A to je hodně smutné. Zůstane vám tedy jenom deprese. Ale taková, že stále nad ní musíte žasnout. Bohužel to je všechno. 6. série: Kapitola končí. Kapitola 6. série. Jednoho seriálu. Jedné životní éry. Ke mně se BoJack dostal v podstatě teprve před dvěma lety. Jsou lidé, kteří ho sledují prakticky od začátku. Nedokážu se vcítit do jejich kůže. BoJack přinesl do mého života humor i naprostou filozofii něčeho existencionálně nadpozemského. Je to seriál, který neosloví každého. A i když někoho osloví, tak ne vždy to může být 100% věrnost. I přesto to byla neskutečná a nezapomenutelná jízda. Bylo to něco víc. Něco výjimečného. A je po všem. Dost divně, těžce a zvláštně se to popisuje a dělá se nad tím tečka. (26.12.2018)

Znáte to taky? Ten pocit, když máte nějakej fakt kurva dobrej seriál, nad kterým jste ztrávili hodiny, a neskutečně jste si ho užili, a potom, když je najednou konec, se cejtíte najednou tak prázdný, jak lahev Vodky z vaší včerejší depresivní epizody? Jenom já? Ok no. :D Každopádně tenhle seriál je pro mě určitě jeden z nich. Na BoJacka Horsemana nezapomenu nikdy, ani kdybych sebevíc chtěla, a to ještě k tomu ani nechci. Ne že by mi nějak pomohl s mým mentálním zdravím, to spíš naopak, protože tohle fakt není komedie, a pokud si u něj chcete odpočinout po náročným dnu v práci nebo po dnu plným zkoušek, radši se vrhněte na The Office, z BoJacka totiž budete mít spíš existenční krizi a na všechno se následně vyserete se slove "Svět stejně nemá smysl.". Je to náročný jak svině a právě proto je to tak skvělý. Věřte mi, když říkám, že nebudete moct vydechnout ani chvíli, mluvím z vlastní zkušenosti. :D Teď si asi myslíte, co jsem to za cvoka mluvit takhle o animáku se zvířatama, ale zkuste se dostat do druhý série a uvidíte sami. První série je totiž ještě taková no nic moc, ale jak se tvůrci rozhodnou, co s tím chtěj udělat, je to tak kurva dobrý, že se z toho poserete. Ale musím dodat, že se u toho taky pěkně pobavíte, některý epizody vás nechaj tvůrci trochu odlehčit, pozor, na to si ale moc nezvykejte, po takovejch epizodách většinou přijdou ty, který vás nechaj absolutně v šoku a následující hodinu se z toho potom budete dostávat. Co si budem povídat, je to neskutečně výjimečnej a originální zážitek. Něco takovýho už v životě neuvidíte. Takže přestaňte číst můj komentář a jděte se koukat do piče! Hodnocení: absolutní masterpiece/10 (02.06.2020)

Horší a prázdnější díl od dílu. Pátá řada je ve svojí zoufalé snaze vyprodukovat desítky minut animace bez jakéhokoliv smyslu, vývoje, náznaku změny statutu quo už vyloženě politování hodná. Holt je problém, když seriál nemá nic krom gimmicku "depresivní vnitřní zvířata" a nemůže se v něm nic stát, protože jakmile by se něco stalo (a postavy by přestaly být pasivní, problémy prvního světa nasáklé karikatury), ten gimmick by se rozpadl. Jako film by to šlo, jako jedna sezóna by to taky šlo, ale tvůrci to chtějí dojit do nekonečna a nejpozději tak během druhé řady se prostě nevyhnutelně ukázalo, jak moc prázdné to musí být, aby to mohlo dál existovat. Chápu, že to brnká na správné struny a řeší to právě ty problémy, ale já se jenom nudím. Zvlášť když vysvětlením doslova každého problému je bolestně doslovný flashback osvětlující nějaké dětské trauma - přičemž se ale v těch flashbacích z nějakého důvodu pracuje s mindsetem padesátých let, čili absolutně nijak nevysvětlují současnost a stav aktuální generace, která s neironicky míněnou nukleární rodinou nikdy ve styku nebyla. Jde jen o hledání nejbanálnějších a nejlépe znějících zdůvodnění problémů, které se v důsledku jen zveličují a legitimizují, aby se každý mohl cítit jako oběť něčeho, co je mimo jeho kontrolu. Že si to tvůrci uvědomují a nechají postavy dokola opakovat, že tohle cíl není, fakt není chytré - je to jen ukázka bezradnosti tohohle seriálu, který má právě ty konotace, jaké mít nechce, ale místo aby s tím nějak koncepčně pracoval na úrovni upřímné sebereflexe, jen neustále vysvětluje, že takto to být chápáno nemá. Seriál navíc hodně záhy skočil přes žraloka a pro pointu vtipu může kdokoliv kdykoliv rozbít jakoukoliv kontinuitu. (29.09.2016)