Marťan

„Určitě tady zemřu…jestli budu muset dál poslouchat tohle šílený disko.“ Marťan mile překvapil. Nejvíc asi nevtíravým a až na pár hlušších fórů i fungujícím humorem, a pak také faktem, že na patos (samozřejmě) dojde, ale ne tak brzo, jak jsem čekal (díky tomu se zvracení ze všeho toho americko-čínského objímání sice dostavilo, ovšem později). No, co si budeme povídat, dívat se dá na film jen za předpokladu, že bez většího reptání přistoupíte na jeho pravidla, a tudíž akceptuje nesmrtelného Marka, naivní rozhodování postav (vede posádka), a odborně zabarvené termíny a jevy, u kterých naštěstí (?) většina publika včetně mě netuší (anebo si vše alibisticky zdůvodňovat žánrem sci-fi). Ale o to tu nejde. Divák si má hlavně oblíbit přeživšího bouráka a fandit mu, bavit se jeho vtipy a nezačít se nudit…u mě vše splněno. Ve výsledku tak dávám slušné 4*. „Neustále vyžadují aktuality z každýho systému a všichni mi kecají do pěstování. Což je fakt super. Hele, nechci znít nafoukaně, ale já jsem ten nejlepší botanik na týhle planetě. Takže?“ (13.07.2016)

Anti-Interstellar. Nolanův sci-fi opus byl kolonizačním kosmickým westernem o hledání alternativy ke zdevastované modré planetě. V těšitelském Marťanovi musí být naopak „kolonizátor“ zachráněn z divočiny, jež lehce připomíná Monument Valley, a navrácen na Zem. Oslava lidské schopnosti maximálně využít dostupných prostředků je pouze jednou z rovin vyprávění, lépe než kniha provázaného s paralelním organizováním záchranné mise. Prostříhávání mezi událostmi na Zemi a na Marsu začíná dříve než v přeloze a obojí dění je lépe synchronizované. Film má díky tomu větší spád a na rozdíl od Marka nikdy neztrácí dech. Navzdory individualistickému názvu, osamocené tváři Matta Damona na plakátu a pověsti ultimátního profesního dramatu pro geeky je pro mne Marťan zejména zdařilou ukázkou příběhu s kolektivním hrdinou. I v sesíťovaném světě vysokorychlostního internetu, umožňujícího mediální zprostředkování dění v jiném státu, na jiném kontinentu i na jiné planetě, nejlépe funguje na principu vzájemné spolupráce a koordinace. Každá z mnoha postav si užije svou chvilku slávy. Díky jejich postupnému uvádění na scénu a přehlednému vytváření profesních nebo osobních vztahů mezi nimi (ve filmu nakonec není postavy, která by bojovala sama za sebe), si je bez problémů zapamatujeme. Síly přitom nespojují jenom lidé různé rasy, věku a pohlaví, ale i různých národností. Marťan vytváří iluzi, že člověk je na prvním místě jak v mamutí organizaci typu NASA, tak v totalitní zemi jako Čína. Vytváření zvukových můstků mezi scénami a přesný střih, kdy na otázku přímo či nepřímo položenou na Zemi dostáváme odpověď v následujícím záběru z Marsu, posiluje sevřenost vyprávění a dojem globální vesnice, kde ani vzdálenost několik desítek milionů kilometrů není nepřekonatelná. Marťan je skvěle šlapající feel-good zábava, která možná neobnoví vaši důvěru v lidstvo, ale s vysokou pravděpodobností po naběhnutí závěrečných titulků začnete znovu věřit v režisérské schopnosti Ridleyho Scotta. 80% (05.10.2015)

po předloňské Gravitaci a loňském Interstellaru jsem od největšího letošního adepta na hollywoodský pokus o "high-syfy" roku čekal hodně. a to byla chyba. dočkal jsem se filmu skvěle natočeného, který ze zdánlivě chabého námětu vytěžil daleko víc, než bych se kdy nadál. filmu chytrého, byť v mnoha detailech nedomyšleného, viz například ignorování faktu, že na Marsu je výrazně menší gravitace. filmu zručně napsaného, efektivně vyprávěného a vůbec po řemeslné stránce od prvního pohledu prvotřídního. /// Ridley Scott dokázal po celou tu relativně dlouhou dobu udržet pravidelný tep rytmu, s ním související vyváženost v poměru "humor vs drama" a konvenční střihové elipsy drží všechny ty rozmanité scény krásně pohromadě, přestože se v rychlém tempu stále dokola střídají lokality dvou vzdálených a velmi odlišných prostředí. nemohu si ale pomoci, to všechno je mi pořád málo. ve srovnání s o dva roky starším vědecko-fantastickým survival filmem Alfonsa Cuaróna, snímkem audio-vizuálně ohromujícím a tematicky nesmírně inspirativním, vypadá Marťan jako banalita stejně povrchní, stejně líbivá a skoro stejně nepříjemně vlezlá jako jsou disco hity z jeho soundtracku. /// jako hard scifista velice oceňuji krásu "mimozemských obrazů" z Marsu a ještě více nadšení ve mě vyvolávaly všechny záběry na kosmickou loď Hermes i pohledy do jejích útrob. i z hlediska významové struktury nacházím mnoho aspektů hodných ocenění. upřímná tematizace hluboké a ničím nezviklatelné úcty k hodnotě lidského života, i kdyby byl "jen" jediný, má univerzální platnost a jistě osloví řadu diváků filmu. i tak je to ovšem pravda svým způsobem "příliš" prostá a samozřejmá. každý lidský život je nedocenitelný. ano. abych plný význam těch slov pochopil a přijal, nepotřebuji sledovat přes dvě hodiny dlouhou "názornou ukázku" na příkladě jednoho ztroskotaného kosmonauta. /// a nemá-li film co víc nabídnout, pak nemá doopravdy co nabídnout. snad kromě hlášek (-), předvídatelných dějových zvratů (-), Damonova krajně nepřesvědčivého herectví (-), optimismu namísto střízlivosti (+/-?) a snah o extrémní zjednodušování, aby i ten nejhloupější divák všemu bez potíží rozuměl (obzvlášť velké mínus). dokonce i vlastní koncept založený na řetězci předkládaných problémů a vývoji jejich řešení - a to racionální vědeckou cestou, abych zdůraznil potěšující silně pro-vědeckou orientaci filmu - si Marťan ve svém, celkově spíše slabším závěru trapně podráží stupidním trikem "na způsob Iron Mana". kdo viděl, chápe. kdo neviděl, uvidí a zapláče. /// soudě z uvedeného výčtu je hodně co kritizovat i hodně co chválit. dočkal jsem se dobrého filmu. dokonce i dobrého sci-fi. nedosáhlo však uměleckých kvalit, a proto nedosáhlo ani kvalit Nolanova loňského předchůdce, a už vůbec ne Cuarónova předloňského. a i když nemám pochyb, že sklidí bohatou úrodu prestižních filmových cen, tohle sci-fi je "jen" dobré. (navštívena projekce 2D verze) (08.10.2015)

V rozmezí tří let přichází třetí zásadní sci-fi flák, který možná není tolik vědecký, ale naproti tomu mu nejvíce fungují blockbusterové postupy, které jsou znakem Scottovy nezaměnitelné řemeslné jistoty, která mě takhle brala naposledy před 14 lety. Jasně, v závěru to hodně Goddardovi uniká, ale ta oslava lidského vědění a nezdolné vůle je skrze plátno doslova hmatatelná po drtivou většinu stopáže. Takové feel good emoce letos už asi nikdo jiný nevykouzlí. 4 a ½. PS: Je fajn vidět v kině Ridleyho film, po jehož zhlédnutí nebrečíte, že pro plné docenění si musíte počkat na blu-ray s DC. PPS: Po druhé projekci plná spokojenost. Klapne to vlastně i v tom závěru. Lepší "feel-good" snímek, než Láska nebeská. (18.10.2015)

Ridley Scott bývá paradoxně považován za velkého autora a záruku kvality (zřejmě tento kult souvisí s přemírou režisérských verzí v jeho filmografii), ale přitom prostě zosobňuje to, čím by měl být každý režisér, tedy člověk, který z každé látky vymáčkne její veškerý potenciál a zajistí jeho adekvátní převedení na plátno. Po řadě marných scénářů a zbytečných projektů konečně dostal do rukou něco pořádného a výsledek je famózní. (27.12.2015)