Pieseň mora

Já si tím svým hodnocením nejsem jistý. On je to pro mě rozpor srdce a rozumu, což se mi u nějakého filmu stalo asi poprvé. Když to budu hodnotit podle srdce, bylo by to asi takhle - zapůsobilo to na mě hodně, animace byla pěkná, příběh mi přišel velmi zajímavý, postavy byly zajímavé všechny, ale sympatie jsem měl především k těm hlavním postavám, tudíž jsem jim v tom dobrodružství fandil a hodně se mi líbilo i to, že zde vlastně není žádná vyloženě zlá postava. A ta scéna, ve které zpívá tulení víla, je naprosto úžasná a opravdu jak z jiného světa. Dal bych bez váhání 5*. A teď rozum - animace ušla, ale v dnešní době, kdy kreslené animáky skoro už nejsou, je to nutné ocenit. Příběh nebyl špatný, akorát na mě byl místy až moc mytologický, ale tak dejme tomu, s tím takový problém nemám. Sympatie k postavám jsem měl, tu taky žádný problém nevidím. Já ho však vidím jinde - a to v tom, že ten film strašně hraje na city tím vysokým počtem dojemných scén a pak taky se snaží dobýt srdce skrze všechnu tu roztomilost - když si vezmu všechny ty tuleně, nebo tu Saoirse, kterou se tvůrci snažili naanimovat co nejroztomileji, ať byla zrovna člověk nebo tuleň. Tohle přesně mi na tom filmu vadí, na diváka to jde přes city a roztomilost. Kdyby to bylo aspoň trochu humoru, ale on tady není. Jinak ten konec je jak z Medvědích bratrů, akorát bez zpívání. A taky tam jsou nelogičnosti - ten malej kluk je evidentně syn té svojí matky, takže by měl být taky z půlky tulení... princ? Vílák zní hrozně. A ten otec, kde se se svojí manželkou seznámil, proč s ním vůbec byla? Kvůli tomu, aby zplodila tulení vílu? Ale co pak ten kluk? I když, dalo by se odvodit, že se seznámili asi tak, že ona předstírala, že je nějaká malířka, ale to jenom odhaduji, stejně i tak by zde byly nezodpovězené otázky, není to domyšlené. Ale jinak ano, Píseň moře tak nějak zasáhla i moje srdce. Fakt tvůrci, gratuluji, moje kamenné srdce se na chvílu probralo. Ale pak je tu rozum a ten má problém s tím, proč mě to tak dostalo. A teď se mám rozhodnout, na jakou stranu se přikloním a já prostě nevím. Zatím zde nechám 4*, to mi přijde takové mezi, ale ještě uvidím, jak se mi to rozleží v hlavě (akorát většinou, co tuhle větu napíšu, nechám hodnocení stejné i potom, takže se to nejspíš nezmění, ale co já vím). 4* EDIT: Tak nakonec tomu těch 5* fakt dám. Málokterý animák na mě takhle zapůsobí. Možná toho budu v budoucnu litovat, ale je to jenom hodnocení. Jinak je to pro mě další důkaz, že se na Oscary nedá dát, když cenu za animák místo toho vyhrála nevtipná a přeceňovaná Velká šestka. Takže, 5* (22.02.2020)

Přirovnávat tento film k Mijazakiho Cestě do fantazie je už hodně ohrané, ale člověk se tomu stejně nemůže ubránit, protože se to prostě přímo nabízí. Nic to nemění na tom, že si tento film jde podle mě svou cestou, a hledat zde nějaké "zkopírované nápady" by mi přišlo hodně nepatřičné. Už proto, že vstup tohoto filmu do české distribuce považuji osobně za jednu z hlavních filmových událostí tohoto roku a mistrovský tah od Aerofilms - v případě tohoto filmu skutečně projevili mimořádně šťastnou ruku při výběru a já jsem jim za to vděčný. Film je to neuvěřitelně roztomilý (v tom dobrém slova smyslu), podmanivý a vyloženě okouzlující - ta překrásná animace si prostě musí každého získat a bezmezně ho očarovat. Samotný příběh mi sice přišel maloučko slabší, ale za sebe tomuto nádhernému filmu nemůžu dát jiné než maximální hodnocení, protože to je film přetékající citem a úchvatnou atmosférou světa, do kterého by se chtěl člověk stále vracet. Výjimečný filmový zážitek a hluboké dojetí - po doběhnutí závěrečných titulků se vůbec nechce vracet do reality. Kdo stále neviděl a má rád kvalitní animáky, doporučuji všemi deseti. (07.09.2015)

Plné emocí a keltských mýtů, zabalené v prosté, a přesto působivé animaci, doprovázené mystickou hudbou. Po stránce probuzení fantazie je to krásné, jen ten mozek necita pořád všechno kazí, nutí pokládat otázky, jako kde vlastně maminka celou dobu byla, proč že nemůže zůstat, jak to vůbec přišlo, že Saorise je způli po mamince a Ben nikoli a tak dále. A sovy už zase nejsou tím, čím se zdají být. Přesto se teď spokojeně usmívám a přehrávám si v hlavě onu píseň. (12.12.2015)

Mám rád pohádky a né že ne i když jich okomentovaných moc nemám. Píseň moře, je jednou takovou, která si svůj komentář mít určitě zaslouží. Irská pohádka, ve skutečnosti mé očekávání daleko předčila. Tomm Moore, jehož pohádka Secret of Kells, byla v roce 2009 nominována na Oscara v kategorii, za nejlepší animovaný film, dávala tušit, že o jejím autorovi ještě v budoucnu uslyšíme. Stalo se a to velmi hlasitě. Pohádka je propletená keltskou mytologii a folklórem, který se mísí s běžnými lidskými tématy. Je prostě nádherná, animace je svěží, plná mnoha tradičních vizuálních motivů. Samostatnou a nádhernou kapitolou, je původní hudba od skladatele Bruna Coulaise a Irské folkové kapely Kila. Ti dodávají příběhu naprostou jedinečnost, úžasnost a genialitu. Pokud máte rádi jednoduchost a krásu zároveň, tak tenhle animovaný poklad, pro vás bude vrcholem letošního roku. (24.03.2015)

Krásna írska rozprávka štylizovaná neobvyklým grafickým spracovaním. Čarokrásna hĺbka s dôležitým posolstvom pretkaná úžasnou symfóniou tej najkrajšej hudby a dychberúcej hry zvukov. Tam kde Amerika vkladá všetky dosavadné piliere animovaného priemyslu, Európa ťaží z kultivovanej minulosti a z dávno zabudnutých čias, kde si svoje kultúrne bohatstvo vážime najviac. Mne animovaný šperk menom Song Of The Sea pripomenul ako vyzerá čistá krása v rozprávkovom šate. 90% (23.03.2015)