Bloodline

1. SÉRIE: 13-ti hodinová dramatická povinnost pro všechny seriálové fajnšmekry, kteří ocení silnou vypravěčskou linii, výborné herce hrající inteligentní postavy a hlavně výtečně vypointované odkrývání kriminálně-mysteriózní zápletky. Žil jsem tím v podstatě den v kuse (padla na to dovča), brutálně se zamiloval a chválim Netflix, kudy chodím. O Bloodline se nelze podrobněji rozepsat bez malých spoilerů, rozhodně ale do tohohle poutavého mixu snad všech myslitelných žánrů (kromě komedie, sci-fi a fantasy) jděte. Chystanou druhou řadu sejmu bez pochyb úplně stejně rychle. (08.04.2015)

Jakkoliv dlouho jsem seriál odkládal, jsem ve výsledku rád, že jsem se do něj pustil - protože očekávání říkala, že to bude NUDNÁ dramatická vztahovka a nakonec je z toho temná, tragická, herecky perfektní, dramaturgicky vtahující - byť víc se seriál blíží běžný televizní tvorbě - především pak atmosférou a tajemstvím přetékající pecka, trpící jediným neduhem - je to zbytečně natahovaný a proto poměrně často NUDNÝ! (21.07.2016)

Nějak se mi přihodilo, že když už jsem do té jejich Raynburnovic rodinky ponořila, chtěla jsem to vidět celé. Nebylo to nezajímavé, naopak. Ale bohužel se to strašně pomalu vleklo, takže čekání na poslední díl třetí série bylo nekonečné. A dosti rozpačité, neboť jsem ani nepoznala, že jsem poslední díl viděla. Musela jsem si konec pustit znovu, abych znovu jistila, že jsem nic neprošvihla a že tvůrci si po 33 dílech takhle "divně" prostě představují konec. (20.08.2021)

// "No more fucking talk." Wow. Okay. Jestli jste někdy měli pocit, že je vaše rodina trochu fucked up, jen počkejte, až se seznámíte s rodinou Rayburnových. O tom, jak hluboko mohou příkladní hrdinové spadnout, už nás jednou jeden seriál přesvědčil - jmenoval se Breaking Bad a těžko k němu něco dodávat, nicméně - Bloodline má ze všech dalších seriálů asi nejblíž k tomu, aby nás o tom přesvědčil znova, jinak a třeba i lépe. A obří zásluhu na tom má nejen vynikající Ben Mendelsohn v životní roli, ale i dokonale podchycená atmosféra první řady True Detective, výborně napsané postavy, skvělá režie a především boží scénář, který posouvá žánr "rodinných dramat" na zcela nový level. 1. řada - 8/10 / 2. řada - 5/10 PS. ten celkový počet hodnocení tady na webu je fakt ostudný. Se druhou řadou to šlo strašně moc dolů a konec byl vyloženě levnej cliffhanger, po kterém na tu třetí řadu nemám vůbec chuť. Co se sakra stalo. (18.04.2016)

Všechny šťastné rodiny jsou si podobné, každá nešťastná rodina je nešťastná po svém. Touto citací Tolstého by se to dalo i uzavřít, protože nic tento „noir rodinných vztahů" nevystihuje lépe než právě úvodní věta Anny Kareniny. Seriál o tom, jak žabomyší půtky o ničem mohou ne(u)smiřitelně přetrhat rodinná pouta na dlouhá desetiletí. Seriál o tom, jak právě tyto zástupné půtky nahrazují řešení skutečných problémů, o kterých se mlčí a chodí po špičkách. Seriál o tom, jak si dokážeme vsugerovat svou verzi událostí tak, abychom dokázali žít sami se sebou. Prostě seriál o rodině, jakou znáte/máte i vy. Dává si to načas s expozicí i postavami. Rukopis autorů prvních řad Damages je v tom jasně rozpoznatelný nejen strukturou a snad až nadbytečným naznačováním věcí budoucích. Dal by se vychválit scénář, dovolenkového kouzla zbavená odvrácená tvář ráje na Florida Keys, charaktery i výkony, ale... Ale není to třeba; vše je nadstandardní až výtečné. Hybateli dění jsou charaktery a nikoli, že by postavy byly pouhými loutkami v ději pasoucím po jednom zvratu a cliffhangeru za druhým. Za vypíchnutí však stojí stavební kámen seriálu; tenze (a výkony) mezi Benem Mendelsohnem v roli černé ovce rodiny a Kylem Chandlerem jakožto správňáckým bratrem, jehož jednání je ztělesněním „cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly". Naopak u Mendelsohna jde o typ postavy, kterou všichni dobře znají, protože někoho takového ve svém okolí každý má; někoho s kým rádi jednou za čas pobudete, protože má skvělé historky a není s ním nuda, ale žít byste s ním nechtěli, jelikož je magnet na problémy, vždy je do něčeho namočen a neustále má zaručené tutovky, které vyřeší veškeré problémy. A právě to, jak se Mendelsohn s touto „všem dobře známou rolí" popasoval (lépe napsáno prochlastal, prohulil a prosmutněl), je hodno obdivu. Výše zmíněné platí o samostatně fungující první sezóně, jelikož druhá řada je navíc (na rozdíl od finální třetí). Což je paradoxní, protože i tak je koukatelná, byť okatě docpávána vatou (vlastně vše krom ústřední Johnovi linie). Ovšem s ohledem na to, na co musí tvůrci navazovat a bez jakých postav se musí obejít, tak je i tak ucházející. Což není zase až tak málo, že něco takového lze říci o nastavované kaši, kterou to chtě nechtě nesporně je. Ovšem (c)hutnou kaší, to zase ne že ne. Třetí "I think... they´re all lying." řada pak je vaty již zcela prosta (až na linii kolem Ozzyho) a je velmi dobrá, byť na závěrečných epizodách je znatelné, že to původně měli vymyšlené na více sérií a jen kvůli zaříznutí to narychlo uzavírají. Skončit to po soudním přelíčení, udělali by lépe než rozjet nové linie a do toho nádavkem zkoušet řešit do té doby neuzavřené. Působí to jako by se o tom, že půjde o poslední řadu tvůrci dozvěděli až v průběhu natáčení, protože první polovina je vystavěná perfektně. Až poslední tři epizody jsou v mnoha ohledech "nějaké divné". | S1: 4/5 | S2: 3/5 | S3: 4/5 | (20.02.2017)