1001 gramov

Život ani láska se nedají změřit. K tomu se propracováváme celých 90 minut, které sice jsou obrazově skvělé, kameraman si s tím vyhrál (krajina, mraky, pochodující delegáti s deštníky, seník), ale jinak se ten příběh vleče a nakonec jsem se vlastně ani nedozvěděl, jestli holka po tátovi ten statek převezme, nebo se "vrátí" do Paříže a zůstane už tam nafurt. Jinak je to hodně zelený a ekologický film (návrat k farmářství, ptáci, elektromobily mají jen ti kladní hrdinové) - k čemuž mi ale nějak neseděla ta jasná kritika, jak chudáci kuřáci musejí kouřit v úzkých chodbičkách nebo v utajení - když už ekologicky, tak zgruntu vše, ne?, a žádné tesknění po dobách, kdy kuřáci mohli hulit snad všude. Hlavní herečka, byť ji uvidíme v závěrečné scéně nahou, má jinak pořád stejný výraz bez emocí, asi seveřani nedávají pocity mimikou moc najevo. A přišlo mi, že film nešel moc pod kůži postav - o tátovi jsem se chtěl dozvědět víc, než jen že nepřevzal grunt a nechal ho bráchovi. Něco o jeho ženě taky chybělo. A o vědkyni vlastně víme úplné prd. Fakt nemá kámoše, spolužáky nebo internet? Chápu, co film chce říct, ale navzdory lehké hudbě a pokusům jako o nadhled tak činí těžkopádně a vlastně povrchně. (06.09.2020)

Pomalu plynoucí příběh vzdělané celkem racionální ženy sklouzává po smrti jejího otce, který jí byl zároveň vlastně jediným opravdovým přítelem, do slepé emocionální uličky, v níž paradoxně nachází možná životní lásku. Decentním a nevtíravým humorem protkaný film je moc příjemnou, duši hladící podívanou. (06.04.2020)

Prvá polovica bola taká pomalá, že ma skoro uspala. Ale osamelosť hlavnej postavy bola skoro hmatateľná. Potom môjmu zážitku pomohlo, že sa začali objavovať postavy, alebo skôr jedna, s ktorými konečne dochádzalo k nejakej interakcii. A úplne chcem elektromobil. (Art Film Fest - Trenčianske Teplice, kino Prameň - 19.6.2015) (21.06.2015)

Celkem příjemný příběh o tom, jak může vypadat vyrovnanost, respektive, jak je možné ji najít. Vědecké prostředí je celkem umně spojeno s prostředím emotivním, kdy se jedna žena snaží o to, aby sama našla nějaký smysl svého života, který je spojen hlavně se samotou a nemocným otcem. Trochu dramatičtější romance, která celkem funguje. (07.06.2016)

Bent Hammer udělal parádní Faktótum od Bukowskiho a za to ho cením. Ovšem 1001 gramů je totálně pr*ser. Vůbec nevím, co si o tom filmu mám myslet a těžko hledám nějaká pozitiva. První půlhodina vypadala, že se tvůrci snaží o takovou trochu suchou komedii a to by k tomu asi sedělo, ovšem potom přišlo úmrtí otce a najednou se z toho stává trošku tragické drama, které ovšem začne nudit, místo toho aby vás něčím zasáhlo. Ane Dahl Torp se celý film tváří jako mrtvola, ale alespoň je na rozdíl od všech ostatních herců zde něčím zajímavá. Hudba byla dobrá. zbytek nestál za těch 91 minut mého života. (17.04.2018)