Fénix

Možná to znáte - přepnete program a zakoukáte se do filmu, který už chvíli běží. A nemůžete se odtrhnout. Až skončí, pustíte si ho znovu od začátku. Tak tohle je pro mě Fenix. Má přesně to znepokojující napětí, které vás přiková k obrazovce a nedovolí vám odejít. Presně ten formát, který mi vyhovuje - málo postav, ale dokonale vykreslených, konflik se rozehrává postupně, graduje a vyvrcholení přijde až na závěr. Pro mě dokonalé. (31.05.2017)

Z celého snímku je slyšet šustění papíru tak silně, že má jeden skoro pocit, jakoby četl knihu. Což ale nemyslím jako pozitivum. Námět filmu je zajímavý a slibuje katarzi, ze které si sednete na zadek, bohužel pojetí snímku přináší poněkud lobotomické chování Nely a veskrze demetní postavu Johnyho, takže na závěr sedíte na zadku v blátě a říkáte si "proč jsem zase zabil tolik času?" 50% (21.02.2016)

Německo-polská nuda. 1) Komentář obsahuje spoilery. Čti až po zhlédnutí filmu!_____ 2) Na rozdíl od většiny komentátorů zde na ČSFD mi nevadí vykonstruovanost příběhu ani fakt, že muž nepoznal svou ženu._____ 3) Základní problém, který se snímkem mám, je nuda prvních 40 minut, kdy jsem málem od televize utekl. Nadbytečně dlouhý úvod by se dal zvládnout za čtvrtinu této doby a tím výrazně ušetřit producentovy peníze a divákovy nervy._____ 4) Dále mi silně vadí, že nevíme, proč udělal muž, co udělal. Nabízí se prvoplánové vysvětlení: on jako ne-žid se rozvedl se svou ženou po rozhovoru - nátlaku - výslechu (nehodící se škrtni) na gestapu. Tu pak následně zatkli a poslali do koncentračního tábora. Musel to učinit anebo ne? Znamená fakt, že se rozvedl, i to, že se zachránil? Zachránil by svou ženu, kdyby se nerozvedl? Mělo jeho chování nějaký vliv na fakt, že byla poslána do koncentráku? Odpovědí může být mnoho a různých._____Když scénáristé připustí, že muž nepozná svou ženu po ročním odloučení a operaci obličeje, pak stejně dobře mohou připustit, že jeho chování mohlo nějakým způsobem ovlivnit její osud, ať už že do tábora půjde anebo nepůjde. To ovšem z filmu nepoznáme._____ 5) Další zmatek přinesl konec filmu. To, že ji nakonec pozná (nebo se mu dá poznat ona) bylo jasné už od začátku. Filmaři to zvládli velmi decentně a vytříbeně. Ovšem ukončit film v tomto okamžiku mi přijde podobné, jako kdybych jel vlakem z Prahy do Plzně a v Rokycanech mi řekli, že tu vlak končí, vystupovat. Dál ať si cestu domyslím. Byl jsem zvědav právě na jeho reakci, na jeho chování, na jeho vysvětlování a tak._____ 6) Film nabízí možnost, že mu žena odpustila (nic proti němu nepodnikla), i když málem ne (revolver v kabelce). Ale i tento výklad může být mylný._____ 7) Apologetům hitchcockovských postupů chci připomenout, že základním předpokladem je, aby byl divák napnutý nebo se i bál. Film mě (po čtyřiceti minutách) skutečně zaujal, ale napětí vypadá jinak. (08.04.2020)

Čakal som skutočne filmový zážitok, nakoľko recenzie sľubovali veľa a aj téma vyzerala byť skutočne nápaditá. Nakoniec to ale vychádza pre mňa ako okey film, ktorý má ale fantastický úvod a fantastický záver. Problém je však stred, kde miestami je človek prekvapený tým, ako postavy jednajú. Nelly je často až strašne naivná a občas by potrebovala poriadny preplesk, aby otvorila oči a videla realitu a Johnny je na tom podobne. Nechápem, ako ho niektoré veci absolútne nenapadli, no najviac, že má svoju ženu priamo pred sebou. Možno by si niektoré veci ešte rozmyslel, či je to správne vôbec povedať. Jediná postava, ktorá podľa mňa je výbornou je Lene, ktorá sa o Nelly skutočne postarala a chcela jej skutočne dať nový život, aký by si zaslúžila. Časti s ňou sú podľa mňa tie najlepšie a ako jediná podľa mňa vidí veci tak ako skutočne sú a je msutné, že Nelly to nie je schopná vidieť. Každopádne úvod a záver tento film naozaj vyťahujú, lebo sú to skutočne skvelé momenty, ktoré stojí za to vidieť. Najmä záverečnú scénku so "Speak Low." (07.10.2015)

Fénix se rodí z popela spálených kostí v plynových komorách. Kolik popela je třeba na zrození jednoho Fénixe? Na závěr si nicméně nezazpíváme "Speak Low", ale Weillovu a Brechtovu "Surabaja Johnny" v anglickém překladu: "Surabaja Johnny, tohle má být konec? / Surabaja Johnny, co přehluší bolest? / Surabaja Johnny. pálí to jak rána / Nemáš srdce, Johnny, a já tě mám tak ráda." ... Mnoho příběhů je podobných, některé téměř totožené, některé zaměnitelné, jiné mají stejnou pointu. Tohle je jeden z nesčetných příběhů židovských navrátilců z KZ. Dalo by se o něm hodně napsat, ale cosi mě drží na mezi zdrženlivosti. A tak z vlastní nouze použiji cizí postřeh (Marigold *****): "Příběh se sice na několika místech ocitá na hraně vykonstruovanosti, ale scenáristická schopnost vzdát se meolodramatických tahů a v literárních dialozích (i obrazech) udržet život i významovou dynamiku neselže. Finále pokládám za brilantní ukázku toho, jak se staví v nejlepším smyslu tradiční katarze..." Pozn.: Spatřeno znovu po půl roce: zvýšeno hodnocení o *, a přece jen si raději zazpíváme Speak Low: "The curtain descends, ev'rything ends too soon, too soon..." (15.02.2017)