Réžia:
Steven SpielbergKamera:
Janusz KamińskiHudba:
Thomas NewmanHrajú:
Mark Rylance, Domenick Lombardozzi, Victor Verhaeghe, Brian Hutchison, Tom Hanks, Joshua Harto, Henny Russell, Alan Alda, John Rue, Billy Magnussen, Amy Ryan (viac)VOD (4)
Obsahy(3)
Svet na oboch stranách železnej opony sa prepadá do šialenej paranoje. Ubehlo už viac ako desať rokov od porážky nacistického Nemecka a ľudstvo ohrozuje studená vojna. Napätie medzi USA a ZSSR je skoro hmatateľné. Keď v roku 1957 FBI zatkne Rudolfa Abela (Mark Rylance), sovietskeho špióna žijúceho v New Yorku, strach a mocenská nedôvera sa ešte viac vystupňujú. Abel sa v skutočnosti volá Viljam Genrichovič Fišer, riadil sieť agentov a do Moskvy dômyselným spôsobom odosielal kódované správy. Americká vláda osloví Jamesa Donovana (Tom Hanks), uznávaného právnika z Brooklynu, aby sa chytil Abelovej obhajoby. Cez počiatočné obavy jeho aj jeho rodiny sa ho rozhodne zastupovať. Chce zaistiť, aby bol podrobený spravodlivému súdu. Behom príprav na obhajobu sa začne medzi nimi vytvárať puto, ktoré je založené na vzájomnom rešpekte. Pred súdom prednesie vášnivú obhajobu a tak ho ochráni pred trestom smrti.
O tri roky neskôr je nad sovietskym vzdušným priestorom zostrelené americké prieskumné lietadlo a jeho pilot Francis Gary Powers (Austin Stowell) je zajatý a odsúdený k desiatim rokom väzenia. CIA sa obáva, že Powers bude krutými výsluchmi a tvrdými väzenskými podmienkami prinútený k odhaleniu prísne tajných informácii. CIA preto osloví Donovana a presvedčí ho, aby sa stal členom záchrannej misie. Donovan sa vydá do Berlína, kde má za úlohu vyjednať výmenu Abela a Powersa. Po svojom príchode sa dozvie aj o americkom študentovi, ktorý bol zatknutý vo východnom Berlíne. Aj napriek pokynom CIA sústrediť sa iba na zostreleného pilota, Donovan sa rozhodne vyjednávať prepustenie oboch- pilota aj študenta, pretože odmieta kohokoľvek v tejto zemi opustiť. Veľká hra začína...
(Barracuda Movie)
Videá (14)
Recenzie (961)
První půlka strhující dramatická konverzačka, druhá o něco málo uzívanější Vysoká hra špiónů. Hanks, opulentní spielberovská filmařina a dobová výprava berou dech, vyhlížím další "obří" mistrův film. P.S. Stačí jedna kulervoucí scéna se sestřelením letadla a já okamžitě vyžaduji, aby už seriálovým Bratrstvu neohrožených a Pacificu konečně dorazil onen dlouho slibovaný třetí sourozenec! Snad se o něm oba pánové stihli na natáčení pobavit. ()
Vynikající film. Spielberg ukazuje to nejlepší ze svého umění a Most špionů je tak perfektně natočený a velmi jemně sestavený, jako by v něm všechno bylo na svém místě (a jinak by tomu ani být nemohlo). Od Hankse přes Rylance (na jehož trefnou odpověď na Hanksovy dotazy, zda se boj/dělá starosti, dlouho nezapomenu) až po skvělou práci kameramana Kaminskiho. Díky výše popsanému fungují obě části filmu, ta první "soud se špionem" i ta druhá "vyměníme ho?" velice dobře, i když stále tam cítím určitý pokles kvality (do atmosféry je lepší druhá polovina díky prostředí Západního/Východní Německa, co do intenzity zase ta první). Jediným slabým bodem filmu je tak pro mě nulová emoční vazba. I když mě film vtáhl a já si postavy oblíbil, nevyvoval ve mě film takový ten potřebný pocit prožití (až zažití). Jinak skvělé. PS: i díky návštěvě zbytků berlínské zdi, se mi líbilo, jak decetně autoři celé to šílenství vykreslili... ()
Film, jehož výpovědní hodnota je mnohem víc, než to jak doopravdy baví a obohacuje koncového diváka. Zároveň je to ale typický Spielberg posledních deseti let. Tedy inteligentní, poctivý, s menším drajvem než dřív, méně originální a průkopnický. Zároveň nonšalantně akademický, s precizně vykreslenými dobovými reáliemi Berlína a celkově skvostnou výpravou (za ty peníze !). Umí si pohrát i s postavami (spolehlivý Hanks, fantastický Rylance) a ty Kaminského detaily beze slov (poslední scéna) - to je něco, co se dá nazvat stálicí už velmi dlouho. Sázka na jistotu. Neurazí, nenadchne. ()
Poctivě vystavěný hollywoodský a de facto rodinný film vedený cílevědomou Speilbergovou taktovkou. Dějová linie obsahuje spoustu událostí, z kterých se vzhledem k omezenému prostoru dozvídáme jen to podstatné a v příjemně svižném tempu. Poté kvalitní první polovina rozvolní a nastoupí trocha Spielbergovské naivity a předvídatelnosti. Katarze v poslední minutě je překvapivě silná... 8/10 ()
Galéria (56)
Zaujímavosti (76)
- Francis Gary Powers (Austin Stowell) nebol mučený, keď bol v zajatí Sovietskeho zväzu. V skutočnosti sa s ním zaobchádzalo veľmi humánne a bolo mu udelené zaobchádzanie s prednosťami. Počas svojho pobytu vo väzení mohol vykonávať rôzne činnosti, vrátane pletenia koberca a iných ručných prác. (Pat.Ko)
- Keď sa Abelov (Mark Rylance) prípad dostane na Najvyšší súd USA, zobrazený exteriér je v skutočnosti budovou Najvyššieho súdu štátu New York, ktorá sa nachádza na 60 Center Street v Dolnom Manhattane. (Pat.Ko)
- Kľúčové bolo zabezpečiť, aby farby oblečenia boli autentické pre konkrétne časové obdobie. V scénach odohrávajúcich sa v New Yorku sa nosilo oblečenie, ktoré bolo oveľa viac farebné a reprezentovalo úspešný komerčný svet Ameriky 50. rokov, pričom ženy nosili prevažne oblečenie zelenej, gaštanovej a žltej farby a muži nosili oblečenie hnedej, sivej a námorníckej farby. V Berlíne sa nosilo oblečenie tlmených farieb, prevažne čierne a matne šedé, aby odrážali vtedajšiu pochmúrnu atmosféru mesta. (Pat.Ko)
Film o Americe, přátelství navzdory době a mužích, kteří jen dělají svou práci. Hanksova nenápadného hrdinu by před několika desetiletími hrál v režii Franka Capry zřejmě Gary Cooper nebo James Stewart. Stejně jako u Capry, jsou také v Mostu špionů americké hodnoty zastupovány a hájeny nezkorumpovatelným jednotlivcem, nikoli nespolehlivými institucemi. Cesta za spravedlností zároveň vede přes tolik překážek a kompromisů, že se v závěru namísto radosti z vítězství dostavuje pocit úlevy, že už je po všem. (Kromě toho se Spielberg ve finále opět projevuje jako mistr náznaku a vypravěčské zkratky, když si vystačí s velmi prostým a přitom velmi výmluvným záběrem dětí přelézajících plot. Zdánlivý happy end tím v kontextu dříve spatřeného přelézání berlínské zdi získává znepokojivé trhliny.) ___ Pozice mimo systém se u Donovana projevuje v první i druhé polovině filmu následováním vlastních pravidel hry. Nejedná tak, jak by podle lidí, kterými je zaúkolován, jednat měl. Jeho pojetí spravedlnosti nepodléhá anti-komunistické panice a z práce špionů si dělá legraci („You know, spy stuff“) a nepřiřazuje ji takový význam, jaký byste u hrdiny špionážního thrilleru očekávali (přerušení dialogu o dalším postupu telefonátem manželce, s kterou řeší, jakou marmeládu ji má z „lovu lososů“ přivézt). Narušování přehnané vážnosti soudního, resp. špionážního filmu záměrným nebo zdánlivým vypadáváním postav z žánru a uzemňujícími hláškami („Nemůžete říkat ‚Rusko‘? Ušetřilo by to čas“), jejichž načasování prozrazuje intuici mistra, vnímám jako hlavní scenáristický vklad bratrů Coenů, kteří klasický Hollywoodu přes veškerou úctu k němu nikdy nebrali zcela vážně (na další pádný důkaz si stačí počkat do premiéry Ave, Caesar!). ___ Jak je u Spielberga zvykem, své počínání bude protagonista muset obhájit nejen před širší veřejnosti, ale také (a nakonec zejména) před svou rodinou. Byť nepřítomná v druhé části filmu, představuje důležitý hnací motor Donovanovy činnosti (opakovaně vyjádřené přáni vrátit se do tepla a pohodlí domova, který si v Berlíně připomíná alespoň vydatnou snídaní v Hiltonu) i zdroj jeho pochyb, zda je svému synovi dobrým otcem a své ženě dobrým manželem. ___ Otevírací záběr filmu, ve kterém vidíme Vogela ve třech verzích (naživo, odraz v zrcadle a dokončovaný autoportrét), nás výstižně uvádí do světa špionů střídajících několik identit a zároveň vytváří nesprávná očekávání ohledně čitelnosti Vogelových záměrů. Brzy se totiž ukáže, že jde nejen o muže zachovávajícího za všech okolností ledový klid, ale také o jednu z nejpřímějších a nejčestnějších postav vyprávění. Svou upřímností si získá i Hanksova právníka. Zvláštní spřízněnost obou mužů, kteří se vzájemně potřebují a ovlivňují, je v berlínské části filmu vyjádřena prostřednictvím Hanksova nachlazení, které ho nutí neustále si utírat nos. Stejně jako jsme to dříve viděli dělat fenomenálního Marka Rylance. ___ Vytváření paralel mezi jednotlivými postavami a dějovými liniemi je silnou stránkou filmu, přispívající společně se spirálovitou strukturou vyprávění k jeho semknutosti a narušující černobílé pohlížení na historii. Druhá polovina filmu (která skutečně začíná přesně po uběhnutí poloviny stopáže) je v zásadě variací poloviny první a uvědomíme si díky ní, že obě strany konfliktu mají společného více, než by byly samy ochotny připustit. Jednotlivé záběry na sebe často živě reagují, díky jejich plynulé návaznosti nevypadáváme z rytmu a naše pozornost nepolevuje. ___ Připadá mi skoro zbytečné chválit na Mostu špionů to, čím vyniká většina Spielbergových filmů – úsporné a srozumitelné vyprávění obrazem, pečlivé vedení divákovy pozornosti (z velké části bez současné manipulace emocemi – v užití hudby je film nezvykle střídmý, poprvé ji použije skoro po půl hodině). Dopředu nás připravuje, mimo jiné hudebním motivem, na špionážní zápletku, která se naplno rozeběhne až ve druhé polovině vyprávění (právě kvůli absenci této včasné expozice působí neobratně linie s náhle se zjevivším studentem ekonomie) a upozorňuje na to, čemu máme věnovat pozornost („ …zda mě obejmou, nebo jen posadí na zadní sedadlo“). Převahu jedné nebo druhé postavy vyjadřuje jejich pozicí v záběru, myšlenkový proces nebo odražení argumentu protiargumentem ilustruje náležitým pohybem kamery, atmosféru dotváří různým barevným laděním (hřejivějšího) Západu a (skoro bezbarvého) Východu. Ačkoli Most špionů z 90 procent tvoří scény, v nichž dva postarší muži sedí u stolu a dlouze konverzují, je od začátku do konce stejně strhující a napínavý jako filmy založené na permanentní akci (třeba Šílený Max). 85% Zajímavé komentáře: Mertax, Anderton, Baxt () (menej) (viac)