Hrdina

Slibovali, že to předčí Tygra a draka, a musím říct, že nelhali. Hrdina je film, který vás svou vizuální stránkou položí na lopatky. Stejně jako vTygru a draku tu však forma vítězí nad obsahem. Ikdyž se oba filmy snažily nepochybně cosi říci (Tentýž pocit jsem třeba u Moulin Rouge neměla), bylo to naprosto zatlačeno na pozadí obrovskou výpravností a barevnými orgiemi. Příběh, se strukturou vyprávění jakoby vypůjčenou z legendátního Kurosawova Rašomona, má problematické poselství. Pro štěstí mnoha, jež má zaručit mocný stát, lze obětovat nejen štěstí ale i životy jednotlivců. Číňan však možná vidí v genezi vlastního státu něco víc než-li my. Je to příběh nejen o založení státu, ale o vzniku celé čínské civilizace. (24.01.2004)

Choreografie bojových scén je opravdu úchvatná (například scéna boje v opadaném listí, nebo předvádění bojovníkova umění deseti kroků v knihovně) ovšem jen do té doby, než herci začnou lítat a skákat desítky metrů. Tohle už mě vadilo u Tygra a drakaa v tomto filmu je to ještě "horší". Prostě digitálně upravovat bojové umění Jet Lia, které je samo o sobě excelentní mi přijde jako samoúčelné. (30.06.2003)

Úchvatné obrazy, doprovázené magickou východní hudbou, nádhernými souboji, jenž choreograficky na výši překonávají i ty z Tygra a draka. Rozmanitost prostředí a barevné stylizace hercům dodávají až magický nádech, obzvláště v souboji v podzimním listím přeplněném lese, stejně tak boj na hladině jezera s překrásnou siluetou v pozadí. Hrdina je lepší než Tygr a drak. Jet Li poprvé předvádí, že mimo bojového umění mu není cizí ani to herecké. Zhang Ziyi je tou nejkrásnější součástí kteréhokoli filmu. Yimou Zhang nám po svém ukázal, jak to bylo se sjednocováním Číny a mně se jeho styl setsakra líbí. (14.10.2006)

Nedávno jsem si za čékádéčkem odchytil jednoho rákose a ten vůbec nelétal, ať jsem do něj šťouchal klacíkem sebeúporněji! Ba co více, místo hutných filosofických promluv breptal jen to svoje věčné ,,čuláku, čuláku"..... Ještě ke všemu jsem si v půlce hrdinování hodil chrupku, takže tentokráte bez hvězd. (03.10.2013)

Tygrovi a drakovi jsem dal dvě hvězdy. Proč? Myslím, že je to strašně přeceňovaný film. Vlastně spíš děsivá nudná zívačka. Ale tohle se mi, oproti němu, líbilo. Není tu tolik nefyzikálních letů, jako v Tygrovi a navíc tady je aspoň jakýs takýs zajímavý a uvěřitelný příběh. Přestože mi hodně vadily ty záběry, který byly dělaný spíš jen kvůli kráse a pocitu naplnění, než kvůli filmu, zbytek se mi celkem zamlouval. Jediný větší problém s herci jsem měl u žen (a vážně nejsem mizogyn). Asi na to nemám to oko, jako všichni, kteří posledních pár let koukaj jen na asijský bojovky a romanťárny, ale já prostě furt nevěděl, která že to je ta Vločka a která ne. I když je děj vlastně pořád dokolečka o tom samém, je zajímavý srovnání různých vysvětlení téže situace a společně s nedlouhou stopáží jsem si to docela užil. Ale i tak si myslím, že asijský akčňáky jsou nejlepší, když se aspoň na první pohled drží reality (neboli nelétat, a to ani když se zvedá vítr). A nejlepším Hongkongským akčním snímkem všech dob pro mě asi ještě hodně dlouho zůstane Bláznivá mise (celá série). I když tohle se skorem dotáhlo na některý snímky s Jackie Chanem, který mám na druhým místě. Ale jen skoro. Ta čtvrtá hvězdička je pak za jednu z replik: "Utrpení jednotlivce není nic ve srovnání s utrpením všech lidí." a taky za hlavní myšlenku díla, která je v sebeobětování se pro vyšší dobro, protože to už dneska nikoho nezajímá. Málokdo o sobě s hrdostí a nahlas před přáteli prohlásí, že je vlastenec. A to je škoda, protože vlast je to nejlepší, za co můžeme život položit. Za ni a za vyšší dobro. (18.02.2006)