Nikdo nesmí chybět

i když se to celé může jevit jako naivní a politicky podbízivá prostomyslnost, a že jsem se setkal s lidmi toho názoru, já oceňuji skutečnost, že celá struktura filmu je proložena ještě další, v této struktuře vybudované spleti významů, které relativizují a nelichotivě reflektují zdánlivě prosazované ideologické významy z prvního plánu. jde o subtilní pletivo, ale neopomenutelné, které je někdy kontrastem, jindy funguje jako smutný důsledek. zápal, přesvědčení, odhodlání a vytrvalost má mnoho podob. na první pohled nevinné poznámky chytře poukazují na úpadek morální, který jde neodmyslitelně ruku v ruce s reformou celospolečenského smýšlení, ale málokdo si troufne na ten fakt poukázat. i tolik kritizovaný závěr - nebojte, nic zásadního na rozdíl od obsahu zde neprozradím - je velmi silně ironizován skutečností, že jednání dobrodinců je motivováno ziskem, popularitou a dalšími, ovšem očividně osobními zájmy, které jsou spjaty s ekonomickým faktorem, což relativizuje i druhou stranu ideologické polarity. ve výsledku bych proto radil sic neignorovat mistrovství, se kterým Yimou Zhang natočil i tento film, ale hlavně sledovat tu skvostnou architekturu významů jako docela prostý příběh a v něm vnímat přede vším ostatním vztah člověka k člověku. (03.04.2009)

Yimou za pouzitia amaterskyh hercov docielil jeden nadherny efekt. Film z velkej casti posobi ako realita - akoby zdrapol kameru, natocil co sa dalo a potom to zostrihal. To je samozrejme len iluzia. FIlm je klasickym pribehom o chudobnych detoch, ktore mnohokrat nemozu chodit do skoly, lebo musia pracovat. Yimou je vsak kuzelnik a tam kde by niekto iny vyprodukoval radovy dojak - on priniesol film pri ktorom sa zatajuje dych. Herci nehraju - ale jednoducho sa prirodzene spravaju, nedockate sa ziadnych prehnatych emocii, poz, ziadneho patosu, len cistej prirodzenej krasy zasadenej do malebnej cinskej krajiny. Prenadherne. (10/10) (21.01.2008)

Prilepšujem, ale hlavná hrdinka mi bola natoľko sympatická a tie nevystaté decká v škole také podarené, že odpúšťam prekvapujúco obyčajný záver. Nie že by som režisérovi neuznával právo upozorniť na nedostatky školstva na čínskom vidieku, ale to bolo všetko čo nám chcel povedať? To už sa nedalo rozvinúť tému do všeobecnejšie platnej roviny? ...no nič, i tak veľmi príjemný zážitok. [70%] (24.08.2006)

Následující text může obsahovat spoilery a spoustu zbytečných informací se samotným filmem zdánlivě nesouvisejících: Nejnovější RPG Nikdo nesmí chybět Vám nabízí pozvánku na nehostinný čínský venkov (ne však jízdenku zpět, kvůli ní budete muset odnosit mnoho cihel) – překvapivě se však nezúčastníte lítého boje generálů o titul nové vládnoucí dynastie, ale vžijete se do sotva 13leté prosté venkovské dívky. Však to znáte, skutečný hrdina začíná jako naprostá nula. Jak už to tak bývá, na začátku dostanete nevinný a zdánlivě jednoduchý úkol, který se však vzápětí zvrhne v něco víc. Stojíte na straně novodobého spasitele lidu, tedy vzdělání, a proti vám jeho odvěcí nepřátelé – hormony, vši a především postrach všech rozumných dětí – touha pracovat. A právě tu musíte při vašem putování napříč výspou kapitalismu – velkoměstem – vytlouct svým svěřencům z hlavy. Velmi důležitá je zde interakce s prostředím. Povětšinou se bohužel omezuje na nepříliš rozvětvené dialogy typu „ne!“, „ano!“, „nesmíš!“, „musím!“ (nebo to bylo tím, že jsem vložil příliš málo bodíků do inteligence své postavy?) a při vašem putování si budete připadat trochu jako ve známém Danteho blockbusteru. Peklo Byrokracie vám připomene Mechanus, z něhož jedinou propustkou je ve správnou chvíli diskrétně podstrčená bankovka a nebo rotační kulomet, tím však nedisponujete, jelikož hrajete RPG s nejnižším věkovým ratingem. Vaším žebříkem na cestě do nebe se zde stane symbolicky televize řešící všechny problémy moderního světa – než jej však dosáhnete, budete si muset projít opravdovým očistcem složeným z nesčetných zkoušek. Během jejich plnění vám bude podsunuto mnoho pochybných podnětů k zamyšlení nad současným světem, jež jistě využijete v závěrečném souboji s televizní hlasatelkou. Hratelnost je hodně sporná, zatímco začátek se jeví slibně, brzy se děj zvrhne v prachsprosté poslíčkování a přebíhání od jednoho NPC k druhému. Navíc je hra striktně lineární a nenabízí vůbec žádné vedlejší questy, byť některé jako „najdi sprchu“ nebo „vytáhni něco k snědku z popelnice“ se přímo nabízí. Rozporuplný je rovněž systém získávání zkušenostních bodů – ač jsem byl v plnění nenápaditých a neustále se opakujících úkolů sebesvědomitější, stále jsem nemohl dosáhnout další úrovně, abych mohl zlepšit některou ze svých vlastností – obzvláště inteligence, charisma a dovednost přesvědčování to potřebovaly jako panda majonézu. Dokonce jsem měl pocit, jako by má postava byla s postupem v dějové linii stále tupější a ke konci už místo vykonání příkazu často jen stála a žalostně brečela. Za všechny strasti však nakonec budete odměněni epickým vyvrcholením, při kterém si už nad trpkým osudem čínských venkovanů jistě zarudlýma očima popláčete jako nikdy. A svět je zachráněn. Na druhou stranu – čím více vzdělaných Číňanů, tím hůř pro nás! (12.12.2006)

Civilnou poetikou zobrazené trápenia i radosti 13 ročnej učiteľky s hromadou detí na čínskom vidieku v polorozpadnutej škole. Dojímavé zábery snahy o získanie prostriedkov na cestu do mesta za ujdeným žiakom (najmä nadšená matematika pri vypočítavaní ceny tehál a scény práce v tehelni). Konfrontácia života na dedine so životom veľkomesta. Dej v závere filmu zrazu naruší komunistická agitka. Zrejme nie je náhoda, že každý film v Číne podlieha dvostňupňovému schvaľovaniu štátnou komisiou, pričom jedným z určujúcich sú ideologické kritériá. (16.12.2004)