Samba
Samba
Kamera:
Stéphane FontaineHudba:
Ludovico EinaudiHrajú:
Omar Sy, Charlotte Gainsbourg, Tahar Rahim, Izïa Higelin, Issaka Sawadogo, Hélène Vincent, Christiane Millet, Jacqueline Jehanneuf, Liya Kebede (viac)Obsahy(2)
Samba se do Francie přistěhoval před deseti lety ze Senegalu. Pracuje načerno v různých zaměstnáních a doufá, že brzy dostane povolení k trvalému pobytu. Jeho neradostná rutina se změní, když potká Alice – manažerku, která trpí syndromem vyhoření a dobrovolnickou prací se snaží dát svůj život zpátky dohromady. Brzy mezi nimi vznikne křehké pouto. Jejich vztah se však nesetkává s pochopením okolí: Sambův strýc synovce varuje, že jej žena opustí, jakmile bude psychicky zase v pořádku, a Aliciiny kolegyně jí zase vyčítají, že si od klienta neudržela profesionální odstup. (AČFK)
(viac)Videá (4)
Recenzie (137)
Bylo by legrační, kdyby to spíš nebylo k zoufání, jak zde někteří uživatelé hodnotí především způsob, jakým film zobrazuje uprchlíky a nikoliv film samotný. No, ve filmu nejsou ukázáni uprchlíci s rohy na hlavě a opásaní tikajícím pásem. Jsou to prostě lidi, kteří hledají naději na lepší život v nové zemi. _____ Docela dobře snímek vykresluje situaci lidí, kteří se pohybují mimo zákon, ale zároveň se bez jejich podřadné práce Francie už neobejde. Milostný motiv není nijak extra romantický, je takový ušmudlaný, přesto upřímný. Nehraje ale hlavní roli. Snímek je tvořen spíše střípky ze života imigrantů. Zde použitý obsah filmu je hodně nepřesný. /16. 8. 17./ ()
I když se samozřejmě nejedná o tak přelomové dílo, jakými Nedotknutelní bezesporu byli, stále si ti dva frantíci udržují laťku velice vysoko a ze svých standardů neklesají. Opět jsem viděl silně lidský film, postavený především na neuvěřitelném charisma Omara Sy, doplněný znovu hudbou Ludovica Einaudiho, která už snad ani laskavější být nemůže. Zároveň trvám na faktu, že francouzština jako jeden z mála jazyků dokáže vdechnout filmu zcela zásadní, tolik potřebnou jiskru a ve filmovém diváku vyvolat silnou empatii.....................moje hodnocení = 8,5 z 10. ()
Intouchables uctívám a doporučuji všem z řad nefilmových přátel a ještě jsem se nesetkal s nikým, kdo by byl zklamaný, ten film je prostě esenciálně geniální. A proto jsme byl hrozně zklamaný z Nepoužitelných a proto jsem se oprávněně hrozně bál Samby. Protože Omar Sy je démon, Pierre Richard nebo Louis de Funes své doby. Vůbec se to nebojím napsat, protože když dostane prostor na skopičiny předvádí je ve velkém stylu a moc vtipném. Další věc které jsem se bál, že to bude pro-imigrační nebo naopak proti-imigrační agitka. Protože mne všichni tihle sluníčkoví lidé, co by si doma nejradši ubytovali 10 uprchlíků a kripto fašisti, co jim vadí každý trochu opálený, serou zhruba tak stejně. Tohle se naštěstí nekloní ani na jednu stranu a hlavního ho hrdinu to prostě vrhá do situace, která je na hovno a moc se neřeší kdo za to může nebo jestli je to dobře nebo špatně. Omarův Samba je dobro-srdečný blázen, co se snaží přežít s trím co má a tak nějak omylem se u toho zamiluje. Zklamaný z toho nejsem, ale dvakrát mi nesedla kombinace dramatu, komedie a romance, tohle mohl Nakache s Toledanem namíchat daleko lépe. Neznám Coulinovu předlohu, ale skoro bych měl pocit, že se v jádre jedná o hutné drama o přistěhovalcích, které přepsali na míru Omary Sye. Ale přes všechny ty výtky je to hrozně fajn. Obsazení parádní, hudba krásná, bavil jsem se. Krásná i Charlotte Gainsbourg, nejsem MUDr. Uzel, ale po Nymfomance začínám mít celkem představu o jejích sexuálních preferencích. *:D* spokojených 7/10 ()
Samba vypráví o třiadvaceti věcech najednou, což logicky nemůže fungovat při tak slabém scénáři a bezradné režii. Zejména tím trpí vývoj jednotlivých situací, který je uspěchaný a nereálný, nemluvě o střihu mezi scénami, kde by některé byly až nemístně vtipný, kdybych věděl, že film natočil třeba Werner Herzog, ale v tomto případě jsou prostě jen nezdařené. Naštěstí se nejednou podaří vytvořit scénu či dialog, který udrží pozornost na komediální či dramatický úrovně, nicméně přes to všechno čím ten film chce být, je zkrátka především dvouhodinový. ()
Galéria (38)
Zaujímavosti (4)
- Natáčení probíhalo v Paříži. (Terva)
- Film měl nesoutěžní premiéru na filmovém festivalu v Torontu v září 2014. (Terva)
- Po filmech Ces jours heureux (2002), Nos jours heureux (2006) a Nedotknutelní (2011) se jedná o 4. spolupráci Omara Sy s dvojicí režisérů Oliviera Nakache a Erica Toledana. (Terva)
Súvisiace novinky
Startuje letní přehlídka BEST FILM FEST
Volné seskupení čtyř artových kin v Praze: Atlas, Evald, Lucerna a MAT pořádá od 9. do 15. července tohoto roku BEST FILM FEST, týden nejúspěšnějších a divácky nejnavštěvovanějších filmů první… (viac)
Vy, co radostně očekáváte další neotřelou a neuvěřitelně vtipnou kripliádu typu Nedotknutelní, jako jsem to vyhlížel já, raději místo projekce zazvoňte na souseda a požádejte jej, ať vás pořádně nakope okovanou botou do bránice. Věřte mi, že ta vás jinak tentokrát opravdu bolet nebude a těch pár kopanců vám rozhodně přinese mnohem příjemnější zážitky než tato nudná, otravná a cajdákovitá reklama na negry, dobrá akorát tak k prodloužení pobytového víza Omara Sy. Těm žabožroutům už dočista jeblo, anebo dostali macatý grant od Opočlověka v plísni, aby začali točit klišovité, trapné a až pobuřující imigrační příručky o tom, že k trvalému a bezproblémovému pobytu ve Francii stačí tomu tolik sympatickému černouškovi narazit si nějakou naprosto nešukatelnou, odpornou kobylí tlamu z OvP, co má neodolatelnou chuť na senegalský kabanos. Ve druhé polovině minulého století jim celé to jejich koloniální safari spadlo na hlavu, zvířátka prahla po samostatném výběhu, pohrdla civilizací a milé Francouze vykopala z Afriky od Alžíru až po Madagaskar. O šedesát let, tisíc opičích válek, bídy, genocid a diktatur později však naplnila rčení, že dobré okapi se vracejí, a milá africká fauna opět zatoužila po hřejivé náruči a podpoře civilizace, pročež hromadně migruje zpět pod křídla galského kohouta. Za těch šedesát let, co tam s takovým úsilím platili daně a budovali progresivní divočinu, jsou nyní ještě k tomu všemu rozkošně ovlivněni tím tolik mírumilovným Islámem, jenž se blahoslavenými pustinami vždy šířil rychleji než kapavka doky, no a v Paříži teď hoří předměstí jako naprosto spravedlivý protest všech těch čokoládových Omarů, Ibrahimů, Mohamedů, Abduláhů, Usámů a dalších proti nehumánnímu zacházení. Vůbec se jim nedivím. Se svým vysokošamanským vzděláním a maturitami z pastevectví doufali, že v zemi zaslíbené budou řediteli bank, šéfy firem, právníky, mozkovými chirurgy a jadernými fyziky, a ty kurvy je místo toho nechávají jen zametat ulice a třídit odpadky za minimální mzdu. A nyní se s námi Francouzi v rámci EU strašně touží altruisticky kvótově podělit o všechnu tu neskonalou radost z nových spoluobčanů, bez jakýchkoliv pochyb připravených k bezvadné a všeobecně prospěšné asimilaci. Dost se divím, že majitel ČR, to zkurvené ANO, řekl ne, patrně proto, že zatím má v Agrofertu dostatek minimálně námezdních Vietnamců. Vždyť pár roztomilých mešit a krásných, pokojných nových čtvrtí jako Clichy-sous-Chánov by nám vkusně ozdobilo nejen Prahu! Strašně mi to celé připomínalo klasickou českou bajku „Kterak Dezider Mižigar v Kanadě ke štěstí přišel“, v níž se vyskytuje snad ta nejmýtičtější pohádková postava všech dob, jediná, ve kterou nikdy, ale opravdu nikdy neuvěřím. Jsem v pohodě ochoten připustit existenci polednice, vodníka, bludiček a dokonce i tříhlavé saně, ale tvrdím, že kultivovaný, kulturní, inteligentní a pracovitý cigoš, neparazitující na benevolenci systému, prostě nebývá. Myslím, že takový Islámem zpacifikovaný Džibuťan či Senegalec by obohatil naší společnost stejně hodnotně, proto rozčíleně zvedám prostředníček směrem k jihu a jsem připraven místo na asimilační programy ze svých daní štědře přispět raději na elektrifikaci Středozemního moře. Bude-li pod proudem, bude se mi spát daleko lépe. () (menej) (viac)