Samba

Olivier Nakache & Eric Toledano so svojim divácky veľmi úspešným filmom Intouchables sa dostali do širšieho povedomia filmovej verejnosti. Laťka bola postavená vysoko, a tak mal Samba čo robiť, aby zaujal. Téma "prisťahovalci" je teraz v kurze a Európou sa priamo úmerne šíri vlna xenofóbie a rasizmu. Ale väčšina prisťahovalcov je v podstate rovnakých ako hlavné postavy v tomto filme - proste odišli zo svojich krajín kvôli vojnám a chudobe, aby v Európe našli lepší život. Nehovorím, že všetci sú takí ako Samba a Walid (alias Wilson), ale väčšina žije presne podobným spôsobom - v ilegalite a v snahe o slušný život s finančným zabezpečením (s ktorým sa delia so svojimi rodinami, ktoré zostali v domovine). Z tohto pohľadu sa mi film teda naozaj veľmi páčil, rovnako aj tá snaha dobrovoľníckej organizácie, v ktorej pracovali Alice a Manu. Trierova obľúbenkyňa Charlotte Gainsbourg sa tentokrát predviedla aj v inšom svetle, hoci aj tu stvárnila dosť deprimovanú postavu. Zápletka miestami trochu stagnovala a ocitala sa v zbytočnom romantickom závane, ale čo už - aj tak sa mi to veľmi páčilo. Najmä tým ako tu boli vykreslené problémy prisťahovalcov aj z ich pohľadu. (08.07.2015)

Olivier Nakache a Eric Toledano, režisérské a scenáristické duo, které stojí za dojímajícím hitem Nedotknutelní, sáhlo po další těžší látce. Sociální drama s komediálním podtónem (letos potěšili dalším dramatem Výjimeční) vypráví o jednom vztahovém poutu, které se zrodilo v nepravděpodobných podmínkách. On je senegalský imigrant, který pracuje bez papírů jako umývač nádobí či stavební dělník, ona je vyhořelou manažerkou, která potřebovala změnu a chce se sebrat v neziskové organizaci poskytující legální pomoc imigrantům. V jeho případě to neklapne a musí se tak ještě víc vyhýbat policii, úřadům a hlavně problémům. Žabožrouti přicházejí s dalším tématem, podle kterého by se multikulti Paříž měla pořádně podívat pod koberec. I když tady tvůrci nejdou úplně k jádru problému a místy jen přešlapují na místě. Zatímco Omar Sy je plný elánu a občas utrousí skvostnou černohumornou poznámku, Charlotte Gainsbourg mi herecky nesedla. Její křehké poraněné lani, která přitom řeže své podřízené telefony a ječí, když jí službu vypoví bojler, chybí půvab i zajímavost. Nefunguje ani chemie mezi oběma postavami. Ke konci jsem se už díval na hodinky. (22.05.2020)

Samba vypráví o třiadvaceti věcech najednou, což logicky nemůže fungovat při tak slabém scénáři a bezradné režii. Zejména tím trpí vývoj jednotlivých situací, který je uspěchaný a nereálný, nemluvě o střihu mezi scénami, kde by některé byly až nemístně vtipný, kdybych věděl, že film natočil třeba Werner Herzog, ale v tomto případě jsou prostě jen nezdařené. Naštěstí se nejednou podaří vytvořit scénu či dialog, který udrží pozornost na komediální či dramatický úrovně, nicméně přes to všechno čím ten film chce být, je zkrátka především dvouhodinový. (30.07.2015)

Méně nesnesitelné než Nedotknutelní nejspíš i proto, že povrchnost a snobský humor jsou už tak silné, že tomu snad nikdo nebude cpát přesahy (aspoň doufám). Nahoru to táhnout především herci (Gainsbourgová!), kteří se ale tak soustředí na vyznění jednotlivých scének, že jejich postavám chybí celistvost. Není pak divu, že se nedaří budovat přesvědčivé vztahy mezi nimi. Krom momentů, kdy se hrdinové začali z nějakého důvodu na několik minut chovat jako retardované děti, aby byla legrace, to ale na té nejprimitivnější úrovni docela funguje i přes přestřelenou stopáž. (11.04.2015)

Tři předchozí setkání s tvorbou autorské dvojice Nakacheho a Toledana dopadla na výbornou, proto jsem zariskoval a vybral si z jejich dílny snímek, o kterém jsem už dopředu věděl, že mi úplně nesedne. Gainsbourgová mi nebyla sympatická nikdy. Od jejího angažmá ve snobárnách Larse von Triera postoupila ještě o level níž a její přítomnost na plátně je mi vyloženě na obtíž. Nesdílím ani přesvědčení režisérské dvojky, že problémy obyvatel třetího světa vyřešíme jejich přesídlením do Evropy. Současná Francie může být přitažlivá pro pragmatického turistu, který volí ideální poměr mezi cenou a sumou zážitků. Může si totiž ušetřit cestování do Alžírska, Libanonu, Senegalu a řady dalších destinací. Pestré multikulturní prostředí ovšem přináší spoustu bolestných kulturních a politických střetů, které mohou snadno přerůst v něco mnohem horšího. Už jen uživit bobtnající a stále naštvanější bezpečnostní aparát čelící stále se rozrůstající a bezohlednější skupině islámských radikálů v době, kdy se francouzská ekonomika stává nekonkurenceschopnou a země zřetelně upadá, je neřešitelný rébus. Žádné znepokojivé otázky ani komplexnější pohled na fenomén přistěhovalectví ve filmu nenajdete. Co je ale horší a vede k překvapivému zklamání, je vypravěčská tuctovost a absence vztahové chemie mezi Omarem Sy a Gainsbourgovou. Tomuhle kousku zoufale chybí spontánnost, jiskřivost, originalita a svěžest. Je to předvídatelné a komediálně impotentní. Hlavní problém není v obsazení ani společenském vyznění, ale v mizerné zábavnosti. I ty dvě hvězdičky jsou chatrné. Celkový dojem: 35 %. (02.07.2021)