Boj

Co si jedinec může počít ve světě, kde se kategorie morálky rozplývá do zcela neprůhledné pavučiny emocí, moci a subordinace... Lindholm once again zachycuje ambivalenci současného světa ve vší nahotě a s naprostým tvůrčím chladem jedince, který důsledně kontroluje, přitom mu neunikají ty nejjemnější nuance. Ve chvíli, kdy po neuvěřitelné tenzi první poloviny, která je rozdělená mezi frontu a zázemí, přijde klíčový dialog hlavních hrdinů, který nechá režisér v tichu za sklem, jsem neměl pochyby, že sleduju Lindholmův nejlepší film. Neuvěřitelně komplexní, pokorné a v nejlepším slova smyslu angažující. Mimo dobro a zlo, mimo špatné a správné... žijeme ve světě, kde největší boj může probíhat v tichu zahrady rodinného domu. Nenápadný, o to zásadnější masterpiece. (27.04.2016)

Může být válečný zločinec dobrým člověkem? Podobných otázek bez jednoznačné odpovědi tentokrát Lindholm klade více. Vlastně mi připadá, že nikoli charakterová studie muže ztrácejícího svou morální integritu nebo výpověď o válce, která nemá vítězů ani poražených, nýbrž samotné vytvoření komplexní situace bez jednoduchého řešení bylo hlavním cílem filmu, natočeného zjevně v reakci na stále častější (a nebezpečnější) převádění závažných problémů do emotivních výkřiků a jednoduchých hesel. Jak je jeho zvykem, Lindholm kvůli maximální autenticitě nejprve buduje věrohodné prostředí (byť se natáčelo v Turecku, Jordánsku a Španělsku, většinu vojáků ztvárnili muži, kteří dříve skutečně sloužili v Afghánistánu a domorodce afghánští uprchlíci z provincie Hilmand) a následně nechal herce reagovat na vzniklé situace (poskládané z reálných událostí). V pozici cizinců se tak octl režisér a zbytek profesionálů ze štábu, z čehož možná částečně plyne pokora vůči tématu. Vyjma několika scén prozrazujících snahu o Sdělení (ukazování, jak daleko na mapě od sebe leží Dánsko a Afghánistán) se Lindholm zobrazovaný svět nesnaží (do)vysvětlovat, přisuzovat mu zvnějšku nějaký význam, aby se dalo snáze napasovat do nějaké vyprávěcí šablony. Drama je důsledně podřízené realistickému efektu. Film ale zároveň dokáže vtáhnout svou soustředěností na průběh událostí. Neustále nás drží v očekávání, k čemu zachycený proces povede. Jak naznačuje úvodní výbuch, banalita se může kdykoli zvrtnout v boj o život. Tyto zvraty pociťujeme velmi intenzivně také díky kameře přilepené během celé první poloviny na hercích a krčící se například během střelby podobně jako váleční reportéři u země. Větší odstup si kamera od postav drží ve druhé polovině, kdy je se i divák ocitá v roli soudce, který by měl na základě dříve poskytnutého „důkazního materiálu“ vynést nad Clausem rozsudek. S verdiktem, k němuž dochází ve filmu, souhlasit můžeme, ale nemusíme – tím, jak je scéna natočena, Lindholm sám nesoudí. Rozhodnutí nechává na nás. Stejně jako u jeho dřívějších filmů jsme nuceni přehodnocovat události ve světle pozdějšího dění. Jejich srovnání, předpokládající naši ochotu přemýšlet nad rámec toho, co je explicitně řečeno, dodává filmu působivou nejednoznačnost. 80% (28.04.2016)

Krigen na mě působil velmi přirozeně a tudíž přesvědčivě. Nedovedu si ani v nejmenším představit, jak bych se rozhodla na místě Clause v nesmírně krizové situaci, silném stresovém vypětí a měla na to pár vteřin. Clause obdivuji, protože to byl moment, kde se střetlo jeho svědomí s vojenským právní zákonem. Navíc ještě při vědomí, že má doma milující manželku, která vede jiný urputný boj, který se týkal rodiny, dětí a do toho její obavy a strach o manžela při každém zavonění telefonu. Vše vygradovalo soudním procesem, kde opět jásám nad tím, kolik tam tvůrci vložili téměř beze slov momentů, týkajících se charakterů jednotlivých postav (vojáků), jejich solidarity, související se svědomím a morálkou a to vše v silně houstnoucí atmosféře. Prožívala jsem ten proces současně s Clausem do posledního puntíku. (11.02.2016)

Válečný film co neoslavuje boj, ale zaměřuje se na to, co dělá s lidmi, kteří jsou do něj zapojeni. Rozhodnutí dánského velitele v Afghánistánu zachránit život svého vojáka i za cenu porušení vojenských stanov, vyvolává víc nepříjemných otázek než odpovědí. Zkušený režisér ovšem s divákem nemanipuluje, ale umožňuje mu dát si dohromady dvě linie filmu, jak válečnou z Afghanistánu, tak rodinnou ze vzdáleného Dánska. Krigen je inteligentní a upřímný film o morálce, nadřazenosti a hodnotě lidského života. 75% (14.02.2016)

Dobře natočený příběh o tom, jaká je vlastně odpovědnost vojáků a jaké je jejich rozhodování, respektive, jaké jsou následky jejich rozhodování. Film se docela dobře zaměřuje na to, jak je možné propojit klasický život s tím vojenským, že i ti, co jsou vojáky, jsou ve skutečnosti jen lidé. Je to trochu jiný pohled, niternější. (27.04.2017)