Pride

LGTBMS (čert aby se v těch zkratkách vyznal...) zase trochu jinak, samozřejmě sice s typicky sladkobolným nádechem, ale tentokrát hlavně s trochou zapomenuté historie. Přestože mě na film nejvíce nalákala známá herecká jména, jmenovitě Joseph Gilgun, Andrew Scott, Dominic West a Bill Nighy (leč jen poslední dva z nich dostáli očekáváním), nakonec to jsou především velšští kopáči a jejich proměna ze zatrpklých buranů, kteří mě na Pride oslovili nejvíc, a kteří jako jediný ten titulní pocit dokázali vzbudit. Jejich ulítlých babiček nakonec ve filmu není tolik, jak by se z traileru mohlo zdát, a humor, o který se z velké části starají ony tak není nijak křečovitý a k propíranému tématu tak akorát pasuje. Jen ty dvě hodiny jsou na tak přímočarý film až příliš. (05.01.2015)

Co je na tom, že je někdo teplej, černej nebo zhulenej. Docela jsem se filmem pobavil a zamyslel nad svojí homofóbií a vlastně nejsem, jen mi to přijde divný. Každopádně lidi by si měli pomáhat i přes všechny předsudky a svoje nesouhlasné postoje, jako se právě ve filmu tepláci a lízačky postavili za horníky. Nicméně založeno na pravdivé události, jen mě mírně zaráží, že se to nezfilmovalo už daleko dříve. (19.02.2015)

S tou veselohrou bych to malinko brzdil, téma je totiž zatraceně vážné. O Margaret Thatcherové toho moc z historie nevím, že se ovšem jednalo o politika naprosto neoblíbeného o tom nemůže být nejmenších pochyb. Nejvíce jsem spokojen s výběrem filmové hudby. Zpočátku jsem přemýšlel zda-li film spíše nevypnout, ale jsem rád, že jsem tak nakonec neučinil. 70% (24.12.2015)

Ňuňu, zase jeden z těch filmů, po jehož zhlédnutí vám má být tak nějak pěkně, život není úplně zlej a někteří lidi jsou dobří, tedy až na Železnou lady, která škrtala ve veřejných výdajích jak sirka ze Sušice. Naštěstí tady lesby a gayové nejsou stereotypně prezentováni jako sladké pusinky, co si večer dávaj sprchu flitrů, dokonce i horníci se docela drží a na tancování v rytmu diska se dostane asi jen sedmkrát. Ale jinak dobrý, Bill Nighy je pořád láska mýho srdce a snímek, kde použijou song od The Smith nemůže bejt už z principu úplně špatnej, aspoň ty dvě tři minuty, v nichž to Morrissey roztáčí, budou vždycky nadprůměrný. (16.01.2015)

Místy vtipné, místy vážné, místy dostatečně teplé, aby to v minutě dramaticky zchladilo. Pride vypráví příběh události, o které jsem neměl ani šajnu, dokud jsem neviděl The Imitation Game a nezjistil, co Velká Británie udělala s Alanem Turningem. Zajímavé, že oba dva filmy, kterými se prolíná právě příběh tohoto filmu vyšli v tomto roce. Holt občas je potřeba vykopat zakopané kostlivce, které už měl kde kdo. Škoda jen, že mě tenhle film dlouhé celé dvě hodiny hrozně nudil. Čekal jsem ten britskej náraz gayů a lesbiček s místními vesničany daleko brutálnější, ironičtější a zábavnější. Jenže to tak úplně nebylo. (15.01.2015)