Kukuška

Nenáročný, ale sympatický film, který zalahodí oku, pohladí po duši a na divákově tváři vyloudí nejeden úsměv. Tři postavy, každá mluví jiným jazykem (z čehož občas vznikají hezky absurdní "dialogy"), a přesto spolu nějaký čas žijí v podivně krásné, třebaže občas lehce haprující symbióze. Samotný závěr je pak skoro pohádkový... (3,5*, ale klidně bych snesla i delší stopáž) (04.09.2007)

Jeden s alpským kvítkem na rameni, druhý s rudou hvězdou. Laponská chovatelka sobů, co neměla muže už 4 roky. Teď děkuje bohům, že jí poslali dva najednou. Všichni v jedné chatrči v liduprázdné pustině. Co na tom, že si nerozumějí ani slovo, že pro jednoho bitva skončila, druhý chce zabíjet dál. Vždyť válka je pro velké děti, dospělí dělají úplně jiné věci :-). Krásný a moudrý film. (28.06.2012)

Rogožkin stvoril so svojimi dvornými hercami Haapasalom a Byčkovom za pomoci nádherných exteriérov ruskej prírody a výborných obrazových kompozícií príjemnú tragikomickú drámu o strete troch protichodných svetov a životných postojov na sklonku druhej svetovej vojny. Film je naozaj na hony vzdialený Rogožkinovým “Osobennostiam”, pôsobí veľmi artovo a jeho jedinou chybou je neúnosne natiahnutá stopáž. Viac takýchto filmov z Ruska ! 8/10 (10.04.2006)

Strašně ukecanej film a přitom tam mleli o voze a o koze, protože nikdo nikomu pořádně nerozuměl. Jenže i přes zdánlivě nesmyslný dialogy jsem měl nakonec pocit, že se celá trojice hlavních představitelů veze na stejný vlně a ten pocit mi zůstal i přes závěrečný tragikomický vyznění. A o to vlastně šlo. Kukushka sice nebyla úplně muj šálek kávy, ale i přesto ten čas nepovažuju za promarněnej. 60% (24.07.2012)

Rokožkinovo oblíbené téma možností komunikace napříč jazykovými bariérami, zasazené do scenérie až lyricky nádherné severské přírody a historických kulis druhé světové války. Zprvu nesouvislý a náhodně vznikající trojúhelník Fina, Rusa a mladé Laponky postupně dostává jasné kontury a spěje osudově ke svému rozbití, vnější kauzální řetězec doléhá i na hrdiny tohoto filmu... Lidé tu mluví, aniž by si slovo rozuměli, a přesto se svým způsobem domluví, pro diváka pak vzniká možnost pousmát se nad absurditami monologů odlišných komunikačních vzorců složených do paradoxně fungujících dialogů, převládá intuitivní potřeba dorozumět se a živočišné propojení na základě nejprimitivnějších lidských potřeb (jídlo, sex, nepřátelství, náklonost...) Hlavní hrdina Veiko (dvorní Rogožkinův herec přesvědčivě lidský Ville Haapasalo) zastižen svým Prométheovským osudem bojuje s ,,nepřízní bohů" a pokouší se vyhnout své predestinaci - leč marně, válka a s ní i v těchto ,,božích" místech úzce propojená smrt si ho v závěru filmu přes jeho veškerou snahu nachází... (jeho smrt zapříčiní opět selhání komunikace) Podobný osud sdílí i druhý mužský hrdina - ruský voják Ivan, který je za ,,zradu" v rámci politických čistek uvnitř Rudé armády odsouzen na smrt a jelikož smrt sám přináší (jeho rukou umírá Veiko), nemůže spočinout čistý... Oba dva muži jsou jako ,,kukaččí" vejce zaneseni do hnízda mladé Laponky, která se i přes omezené zdroje svých zásob obou ujímá, Ivanovi zachrání život a s Veikem se pak citově a sexuálně sblíží, udržujíc si však od obou zdravý, životem v pustině poučený odstup. Navíc velmi silný a efektní závěr, kdy mladá Laponka svými šamanskými ústy v intencích svého narativního světa volá umírající Veikovu duši zpět do světa živých a ona její volání zaslechne... Silný a hluboký film, zobrazující střetnutí tří tak odlišných světů. Takhle se i dnes civilizačně a obsahově míjíme s jinými a hlavně vzdálenými kulturami... (30.01.2007)