Druhá šanca

Psychologické drama s několika zásadními zvraty v ději. Mladý policista se doma těší z krásné ženy a čerstvě narozeného syna. Jeho starší kolega nic z toho nemá, zbyl mu jen alkohol. Pak je zde ještě odporný párek narkomanů, kterým se, shodou okolností, taky nedávno narodil syn. Ti první, šťasnější, však o syna přijdou. A drama je na světě. Film stojí za to vidět, ovšem není vhodný pro slabší povahy nebo pro rodiče kojenců a batolat. (15.03.2020)

Filmová výzva 2018 - Dánsko. Jeden z mých jasných favoritů jde do čela žebříčku. Již po deseti minutách jsem si říkal, že těch deset minut je lepších než minimálně osmdesát procent celé americké produkce. Dánové umí a na severu neochvějně kralují. Susanne Bier vytvořila další znamenité psychologické drama konkurující leckteré antické tragédii. Potvrzuje, že stojí s Von Trierem nejen na dánském piedestalu, ale může se měřit s velikány v evropském i světovém měřítku. Sázka na hvězdu Her o trůny jednoznačně vyšla, Coster-Waldau hraje jako o život, předvádí famózní výkon, druhý Nikolaj Lie Kaas a Ulrich Thomsen nepřekvapí stejně výtečnými výkony. Jeden z největších filmových zážitků v tomto roce. (15.04.2018)

Bylo to sice mastné, ale neslané. Zápletka zajímavá, ale v režii Susanne Bierové jaksi nedotažená. Hlavní postavy Andreas ani Sonny substituující Alexandera nejsou příliš důvěryhodné, oběma stačí dudlík, místo řádného kojení. Druhá šance (tentokrát využitá) by byla, kdyby si Andreas vzal Sanne poté, co jí předall dítě; vždyť teď už bylo jejich společné - závěrečná scéna s kladívkem a šroubky by pak už byla zbytečná. (25.08.2020)

Spoilery! Bylo pro mě příjemným zpestřením vidět Nikolaje se všemi částmi jeho těla. A vůbec zde bylo více krajně netradičních věcí. Našel si kupříkladu manželku, se kterou nesdíleli společnou DNA, ba dokonce rovnou zplodili potomka, který měl vůbec poprvé naději, že by se nestal všemi nenáviděným retardem. Jeho osud ovšem zůstane navždy zahalen rouškou tajemství, neboť se miminko rozhodlo, tento náš úžasný svět opustit. Pravda, nerozhodlo se úplně dobrovolně. Miminka se totiž v útlém věku sama rozhodovat neumí. Nikolaj si také vůbec poprvé vyzkoušel zahrát místo tatínka maminku. A celkem vzornou. Nevím, jak ostatní hodnotitelstvo, ale já ten Nikolajův čin nemohu hodnotit nějak negativně a opovrhovat jím. Prostě se naskytla situace, kdy se mohl alespoň do určité míry zavděčit všem. O dítě se je třeba do určitého věku starat a když divák sleduje dosti explicitní záběry toho, kterak se dítě doslova topí ve vlastních sračkách a najíst dostává pouze tehdy, když je alespoň jeden z jeho vyfetovaných rodičů trošku při smyslech, tak to mi jako starání se moc nepřipadá. Vlastně záběry zanedbaného dítěte v dosti pochybné rodince, jsou vlastně tím nejlepším, co snímek nabízí. Jinak to není až takový skvost. Je fajn vidět, že se čas od času nějaký ten snímek vydaří i režisérce. Snímek doporučuji vidět snad jen mladším párům, které zahrnují své potomstvo přívalem lásky. (15.11.2016)

Druhá šance na mě působil dost uvěřitelně, ale i neuvěřitelně zároveň. Možná proto, že takové sračky si vymyslí jen život sám a lidi pak jen kroutí hlavou. Seveřané mají sílu. Mají nechutně velký cit pro vystavění děje a budování emocí, mají silnou kameru s citem pro detail, střih bez výtek, takový, který splyne v podvědomí, že jej ani nevnímáte, mají to prostě skvěle ošéfované. A samozřejmě herci, nevím jak to dělají, ale nikdo nehraje špatně, to je prostě radost! Och, kdyby si tak od Norů vzali příklad i ostatní země včetně Česka. (07.03.2016)