Muž z vlaku

S režisérem Patricem Lecontem jsem už měl tu čest ve filmu Tango. Tento byl tedy o chlup lepší, ale stejně pro normálního diváka těžko stravitelný, hledající asi něco víc. Na druhou stranu je hezké, když se porovnávají osudy rozdílných lidí navzájem a lidé se pak zamýšlí nad otázkou - "je ten život, který žiji,, opravdu ten, který chci žít?" Pro mě byl tento film především objevením francouzského zpěváka Johnyho Hallydaye, kterého jsem do té doby neznal. Jean Rochefort je vynikající herec, avšak svědčí mu filmy s příběhem, což se u muže z vlaku rozhodně říct nedá. (05.07.2012)

Za přátelství je označován mezilidský vztah, který se vyznačuje vzájemnou nákloností a porozuměním. Dá se samozřejmě těžko správně definovat, protože pro každého člověka znamená něco jiného a každý ho vnímá jinak. Má také mnoho podob a jednu takovou předvedl v tomto filmu Jean Rochefort s Johnnym Hallydayem. Oba dva herci nesou celý příběh na svých bedrech. Jean Rochefort je jako vždy velice šarmantní a Hallyday vlastně taky. Stvořili trošku neobvyklou dvojici, tedy, co se jejich profesí týká. (26.10.2011)

Zaujímavý námet, dobre vytváraná atmosféra, vynaliezavá kamera a výborné herecké výkony (okrem očakávaného od Jeana Rocheforta aj neočakávaný od Johnnyho Hallydaya) zabezpečujú tomuto filmu, že nezapadne v šedi súčasnej francúzskej produkcie. Ale tiež, že ho nikto nebude považovať za prelomový film, ktorým sa začalo niečo nové. (26.09.2011)

Na starou dobrou Francii nedám dopustit. V mládí jsem neustále koukal na komedie, ale kamarád Enšpígl mi představil i řadu těch opravdu drsných kriminálek, které fanoušek filmu prostě musí vidět. V tu chvíli jsem si uvědomil, že Francouzi v minulosti zvládali neuvěřitelné kousky. Dokázali rozesmát, ale třeba i pouhým pohledem očí zatrnout. To všechno bylo obaleno do pojmu kamarádství, které se v dnešní době málokdy a málokde nosí. Muž z vlaku je i v tomhle ohledu takový zvláštní klenot, protože se snaží být jako staré dobré kriminálky. Táhne se pomalu, klade důraz ne dvě hlavní postavy, burcuje emoce, ale nikdy nijak výrazně. Prostě nechává film plynout. Možná bych ale uvítal větší důraz na hru očima, kterou dřív Francouzi výborně ovládali. Na druhou stranu je radost vědět, že v současné době je ve Francii pořád někdo, kdo nedá na sedmdesátá a osmdesátá léta dopustit. (03.04.2013)

Náhodné setkání dvou stárnoucích mužů a postupné sbližování, přestože jejich povahy jsou zcela odlišné. To vše vede k konci, který na jedné straně uzavírá příběh, ale na druhé jej nechává otevřený, Cítíme, že se blíží konec, ale pořád to funguje. Je to neobvyklé,ale dokonale se hodí do celkové atmosféry a vyznění filmu. (05.04.2021)