Aimee a Jaguár

Příběhy z války mají vždycky potenciál člověka emocionálně strhnout. Vyzařuje z nich celá ta křehkost a konečnost existence, která každého zaručeně vyděsí a aktivuje empatické reakce. V jeden moment jste v nejlepších letech, vykračujete si po ulici, v druhém vás někdo udá, jste uštváni, zatčeni a odvlečeni do koncentráku, kde si počkáte na smrt, nebo v "horším" případě rovnou zastřeleni na ulici. Jeden život neznamená nic - v honbě za ideologií je dovoleno vše. Nemůžete ani na vteřinu zamhouřit oko bez strachu, že už se neprobudíte. Takové jsou tyto příběhy normálně, takže jsem očekávala něco podobného, plus mi přišla hlavní linie s rodící se romancí mezi dvěma ženami v tomto dobovém kontextu poměrně působivá. Ačkoliv hlavní bloncka nepůsobila nejdřív vůbec sympaticky, v druhé půlce filmu se už trochu dala dohromady a dalo se na ní dívat, takže celkově hodně nadprůměrný movie. Škoda jen, že má tak málo zhlédnutí. (08.01.2014)

Je dobře, že se na tenhle film nešetřilo s medvědema, protože i mě, člověka co si na filmovou romantiku moc nepotrpí tahle lesbí láska dostala. Ostatně když se do sebe během války uprostřed nacistickýho Německa zabouchne židovka a žena nacistickýho důstojníka má to grády už ve svý podstatě. Max Färberböck velmi směle prostřídával záběry lásky a štěstí s nálety a bombardováním spojeneckých vojsk, ovšem to všechno nic není proti famoznímu výkonu Marie Schrader ta tu židovskou holku plnou života, dychtivosti a emocí zahrála na jedničku s hvězdičkou, vlastně s medvědem. "Já nechci žít na věky, já chci žít teď" . (24.08.2017)

V té tragické době bylo na homosexualitu pohlíženo jako na zrůdnost, vždyť jen kolik homosexuálů označených růžovými trojúhelníky zahynulo v koncentračních táborech... Přestože tento příběh vypráví o lásce dvou žen, nekončí tragicky proto, že se jedná o tzv. zakázanou a nepatřičnou lásku, ale protože jedna z žen je židovka. Tento příběh nemoralizuje, jen zobrazuje lásku, která neměla čas se rozvinout a rozplynout ve všednosti. A o to je tento příběh smutnější. (17.11.2008)

Felice  je Židovka a lesbička - žije v Berlíně v roce 1943, takže musí počítat s tím, že ji každou chvíli zabijí. Felice je aktivní v podzemním hnutí odporu, zatímco přes den pracuje pro národně socialistické noviny. Hra na schovávanou v měšťanském prostředí, to je její strategie. Pak se ale seznámí s Lilly, matku čtyř dětí, jejíž muž je na frontě. Felice to nejprve bere jako zlomyslnou příležitost podvést důstojníka s jeho vlastní ženou. Později je stejně jako Lilly překvapená, že se do sebe obě zamilovaly. M. Schraderová i J. Köhlerová jsou vynikající ve svých rolích (24.04.2022)

Obsahuje SPOILERy! Popravdě mám docela rozporuplné pocity po shlédnutí tohoto filmu. Námět byl jednoznačně zajímavý - žena německého důstojníka se čtyřmi dětmi se zamiluje do židovky Felice a její život se rázem úplně změní. Moc se mi líbilo zobrazení pár intimních chvilek tohoto nesourodého páru se zajímavou hudbou. Odnáším si z toho takovou větu: To byl skutečný Berlín: Venku lidé umírali a uvnitř se vyhrávaly poklidné písničky...Neuškodilo by zkrátit stopáž a ubrat trochu těch částí kde bylo zřetelně slyšet rádio kde se hlásalo co a jak se dělo..Bylo mi jasné, že to skončí s Felice zle, ale pořád jsem něják doufala, že se něco změní..ale nezměnilo. Stará žena se setká se svou přítelkyní z tehdejší doby(obě tehdy a Lilly i nyní zamilované do Felice)ve starobinci. Zase další zajímavý pohled na druhou světovou očima člověka z lidu. (07.11.2012)