Pornografický vzťah

To, čo človeka od prvého momentu vcucne do filmu je sympatická civilnosť, tá bublinková ľahkosť "francúzskeho" šarmu a v neposlednom rade spôsob, akým sa nám tvorcovia rozhodli porozprávať svoju story. Sám som bol chvíľami príjemne rozochvený očakávaniami a istou "hrdlozvierajúcou" trémou, ktorá človeka sprevádza povedzme pri stretnutiach, od ktorých si čosi sľubujeme. Na to, že "pornografický" vzťah zrejme neprerastie do vzťahu mileneckého /hoci v ňom obaja protagonisti v istej chvíli stáli aspoň jednou nohou/ sme boli upozornení jednou zdanlivo "bočnou" epizódou /dúfam že nespoilerujem: starec a jeho rezignovaná manželka v nemocnici + symbolicky zdedená obrúčka/. Pri záverečných titulkoch som možno chcel počuť trochu viac odpovedí na zvedavé otázky. Ale potom by už z toho bol celkom iný film a tá jeho "šampanská" ľahkosť by sa možno zmenila na kocovinu po nejakom dunivom destiláte. To je ten rozdiel medzi ľahkosťou a ťažobou bytia/pitia... (13.07.2007)

Pornografický vztah se pro mě stal jedním z nejvíce romantických antiromantických filmů. Myslím, že nejde o ni ani o něj, ale jde o bezejmenné ženy a muže, kteří k sobě neustále hledají cestu - skrze sex? Dějová linka zůstala potlačena, aby o to víc vynikli ti dva (a s nimi i ten starý pár). Ač se tu nevyskytují explicitně zobrazené pohlavní (či jiné) styky, je film plný intimity, náznaků, tajemna a nejistoty, jak to vlastně celé nakonec dopadne - jako to bývá ve vztahu dvou lidí. Poslední rozhovor mě naprosto dostal do kolen, neb přece každý víme, co ten druhý přesně chce a potřebuje. (11.04.2014)

Něco mi tu vadilo, ale co? Už vim, nic se v celym filmu nestalo. Dal by se popsat jednou větou: Ona se na něj usměje, on se zeptá jestli půjdou do hotelu, zavřou se dveře od hotelového pokoje, otevřou se dveře od pokoje, na ulici se rozloučí a domluví na příští týden. Jestli v tom bylo něco hlubšího tak jsem to nepochopila. Citově mě to nijak neoslovilo. Snad jen ten trochu nahořklý závěr, kde si člověk uvědomí jak neodstatečná nebo nepochopená komunikace může vést tak daleko, že dva lidi, kteří se upřímě mají rádi, si úplně zmizí ze života. Tři hvězdy za to jak mě z toho zamrazilo. (06.03.2011)

Co si pod pojmem "Pornografický vztah" (správný překlad z francouzštiny "Une liaison pornographique") mohu a nesmím představit jsem neměl ani tušení a film by mi ho sotva objasnil, kdybych úvahu Paula Gaugina (z dopisů?) o tom, že "v Evropě se lidé nejdříve do sebe zamilují a pak spolu spí a na Tahiti je tomu naopak". Jinak nevím, co s tím měla pornografie (postačující je definice ve wikislovníku: "knihy, časopisy, filmy apod., jejichž účelem je v první řadě způsobit pohlavní vzrušení") společného. Ostatně i na běžného diváka to asi pornograficky působilo spíše mdle, přestože stárnoucí herečka Nathalie Bayeová (51 let - na krku a dekoltu to už bylo vidět), je stále rozkošná; stejně tak jako o 17 let mladší Sergi López. Pozn.: Tenhle film uvíznul tedy někde mezi Evropou a Polynésií, přičemž evropská tématická posloupnost je nejspíš následující: zamilování, vášeň, sex, manželství, sexuální experimenty, pornografie, sprosté vtipy, smrt; jak je to v Polynésii ať doplní někdo zkušenější (třeba ještě nahlédnu do čtyřech Gauginových biografií, které mám v příruční knihovně). (06.02.2019)

Partnerské vztahy mohou probíhat v nejrůznějších variacích. Každý člověk má svým způsobem strach z toho, že v životě zůstane sám. Každý člověk má svým způsobem strach z toho, že bude odmítnut. Každý člověk má svým způsobem strach z toho, že bude opuštěn. Pornografický vztah do určité míry klame tělem a zároveň je to nejupřímnější název, pokud má tento popis sloužit jako alibi pro aktéry tohoto náhodného svazku. Život je neustálé hledání něčeho, co můžeme popsat slovy šťastný život. Něčeho, co nám dává smysl a uspokojení. Nejčastější formou je partnerský život. Potřebujeme překonávat své vlastní samoty, potřebujeme cítit oporu, potřebujeme milovat, potřebujeme dostávat lásku. Všechno nás může časem omrzet, všechno se může časem ukázat jako chyba, nebo pouhé zdání něčeho, čeho ani není možné dosáhnout. Ale stejně se znovu a opakovaně pouštíme do toho samého dobrodružství. V mezihrách se můžeme pokoušet dosáhnout svých cílů, nebo hledat náhražky, které nám dokážou přinést uspokojivý pocit, či se snažíme uskutečňovat svá skrytá přání a tužby. Je přetěžká cesta k sobě samotným, natož k těm druhým. Tento film přináší svou originální podobou a přístupem pohled na jeden vztah mezi ženou (šarmantní Nathalie Baye) a mužem (zajímavý Sergi López). Vztah, který vznikl jako splnění si vlastních skrytých tužeb. Vztah, který měl všechny tendence se rozvinout v plnohodnotné partnerství. Navzdory všem svým protivenstvím. Vztah, který ale nedokáže překonat hranice strachu a který se v sebetrýznění bojí nadechnout. I když se po tom touží. I když má pro to všechny předpoklady. I když nakonec zůstane pouhá vzpomínka. Nesmazatelná a trvalá. Hledání není jednoduché, ale ještě těžší je doopravdy uchopit to, co jsme našli. Byť jsme to našli dílem náhody. Dáváme přednost exaktním přístupům a postupům, a přesto přikládáme mnoha situacím vlastním ezoterickým výkladem význam důležitého znamení a upozornění. Jak bláhoví jsme my, lidé! (01.05.2016)