Pornografický vzťah

V tomto případě si myslím jednoznačně zvítězila forma nad obsahem. Chybí tomu nějaká myšlenka. Je sice pěkné, že ti dva neznámí se snaží vytvořit láskyplný vztah pouze na sexu, ale to je tak první a poslední o čem ten film je. Jinak by mě mrťe zajímalo, co teda dělali, když se "normálně nemilovali"...? (03.12.2006)

Už je tomu dávno, kdy jsem se rozhodla někdy v odpoledních hodinách zajít sama do kina na Národní třídě na film s všeslibujícím názvem "Pornografický vztah". Přemýšlela jsem, kolik bude asi v sále lidí a jestli se nebudu moc stydět. Ovšem již druhý dloooouuuhatááánský záběr na zavřené dveře pokoje v hodinovém hotelu mi tak trochu naznačil, že u tohoto filmu se před nikým stydět nemusím. Jedná se o nevšední zpracování filmu, kdy pomocí probíhaného interview s mužem a ženou, kteří měli v úmyslu uskutečnit své sexuální fantazie s osobou, která jim zůstane cizí, a ke které si nikdy nechtěli vybudovat žádný vztah, divák pomalu poznává jejich pohnutky, skryté myšlenky a nakonec i city. Nikdo totiž nejsme jen strojem, který by mechanicky, byť velmi vzrušen tím nevšedním zážitkem, jen vykonával tuto překrásnou činnost, aniž bychom zakázali sobě samotnému prožít a cítit i něco jiného a hlubšího, než jen to vzrušení. Ať do této výzvy šli oba s jakýmkoli úmyslem, vymklo se jim to z rukou (díky bohu!!!). Bavilo mě pozorovat jejich rozpaky, jejich odhodlání, pocit štěstí, ale i zklamání a bezmoci, bavilo mě být přítomna jejich debatám, přihlížet vývoji jejich vztahu, jejich postupnému odkrývání jejich osobností a hlavně jejich následné proměně. To vše za přítomnosti občas svádivé a občas dojemné hudby, která film příjemně dokreslovala a navíc, není erotičtější cizí řeči na světě, než je francouzština ( po češtině, pochopitelně :). Film jsem pak měla možnost shlédnout ještě jednou ve filmovém klubu na ČT2, a protože jsem si jej duchapřítomně nahrála, moc ráda se k němu čas od času vrátím. Vřele doporučuji. (10.08.2009)

To, čo človeka od prvého momentu vcucne do filmu je sympatická civilnosť, tá bublinková ľahkosť "francúzskeho" šarmu a v neposlednom rade spôsob, akým sa nám tvorcovia rozhodli porozprávať svoju story. Sám som bol chvíľami príjemne rozochvený očakávaniami a istou "hrdlozvierajúcou" trémou, ktorá človeka sprevádza povedzme pri stretnutiach, od ktorých si čosi sľubujeme. Na to, že "pornografický" vzťah zrejme neprerastie do vzťahu mileneckého /hoci v ňom obaja protagonisti v istej chvíli stáli aspoň jednou nohou/ sme boli upozornení jednou zdanlivo "bočnou" epizódou /dúfam že nespoilerujem: starec a jeho rezignovaná manželka v nemocnici + symbolicky zdedená obrúčka/. Pri záverečných titulkoch som možno chcel počuť trochu viac odpovedí na zvedavé otázky. Ale potom by už z toho bol celkom iný film a tá jeho "šampanská" ľahkosť by sa možno zmenila na kocovinu po nejakom dunivom destiláte. To je ten rozdiel medzi ľahkosťou a ťažobou bytia/pitia... (13.07.2007)

Tak co, řekl jsem si, kouknu se na francouzskou romanťárnu, která má v názvu "pornografický" a Djkoma se nad ní s maximálním hodnocením rozplýval. A ono to vyšlo. Je to příliš zvrácená představa, že si dva cizí lidé domluví přes inzerát sex, nebojí se v tom pokračovat a po několika měsících, když vyvstanou první city, se vše začne komplikovat, ale proč ne, oni se snaží navzájem konečně poznat. Celý snímek je vedený v jakémsi dvojinterview, kdy nám jej oba aktéři popisují retrospektivně. To dává Pornografickému vztahu střídání napětí a vypjatých scén s těmi klidnějšími, s nadhledem. Film je perfektně zvládnut po psychologické stránce postav, velkou sílu představují dialogy, které maximálně podporují fantastické herecké výkony Nathalie Baye a Sergi Lópeze. Málokterý snímek si dokáže na tak malém prostoru, který dvojici herců nabízí jedna kavárna a hotelový pokoj s přilehlou ulicí, vytvořit tak podmanivou atmosféru. I vzhledem k tomu, že jsem si celý příběh ještě dvacet minut poté rozebíral v hlavě, jsem byl na vážkách se stoprocentním hodnocením, ale zatím si jej ještě ponechám a všem film doporučím. Těch 80 minut uteče jako nic. (90 %) (30.05.2012)

Narozdíl od Intimity, která je tomuto filmu hodně podobná, mi tu něco dost podstatného chybí a není to sex. Zatímco v Intimitě postupně poznáváme motivaci chování těch dvou, tady je to jedna velká mlha. Je to sice moc hezký, že ze schůzek "jen" kvůli sexu vznikne láska, ale proč se ti dva do sebe zamilují??? Pokud o sobě totiž vědí jen to, co o nich ví divák, tak to je dost málo na lásku a nebo mi něco zásadního uniklo. (30.04.2004)