Ronja, lúpežníkova dcéra

Švédský dobrodružný příběh podle předlohy A. Lindgrenové o Ronje, dceři loupežnického vůdce Mattise, pohádka bych se toto dílo označit neodvážil. Příběh popisuje zejména dospívání a poznávání života v přírodě mladé dívky spolu jejím kamarádem kudrnatým Dirkem, narozeným ve stejný den vůdci nepřátelské bandy loupežníků Borkovi. Přátelství mezi mladými lidmi tak kontrastuje mezi rivalitou obou band lupičů, vedenými jejich otci. Ve snímku se vyskytuje řada pohádkových bytostí, jako například agresivní ptactvo harpie či zlý a hodní skřítci a celkově je zaměřen na švédskou přírodu v měnící se ročních obdobích. Závěr snímku je takový vskutku nepohádkový a jakoby neukončený. Nezatížen shlédnutím v dětství a postrádajícím tak nostalgické emoce, hodnotím snímek pouze mírně nadprůměrně, ač si uvědomuji jeho silné stránky. (11.01.2015)

Knížka Astrid Lindgren "Ronja, dcera loupežníka" je moje srdeční záležitost, mé první setkání s fantasy literaturou. Přestože je film o dvou znepřátelených loupežnických rodech a přátelství dvou dětí natočen velmi věrně, ta kniha mě oslovila mnohem víc, obsahuje více detailů, je prostě lepší. Proto hvězdička dolů. 77% (08.12.2008)

Dcera jednoho loupežnického klanu se skamarádí se synem druhého, a co čert nechtěl, oba klany se samozřejmě nemají příliš v lásce. Navíc vtipně každý z nich obývá půlku hradu, který kdysi "rozpůlila" kouzelná bouřka. Děti spolu tedy utečou a zažívají různé příhody v přírodě. Pohádková fantasy podívaná pro všechny generace navíc určitě potěší i znalce původní knižní předlohy - film se jí drží velice věrně. Snad jen Čumbrky (takové ty lesní, ehm, zvídavé skřítky) jsem si představoval jinak, ale to je vedlejší. Výborné. (09.07.2015)

Krásná severská pohádka, nebo spíše film pro celou rodinu. Na mě osobně působil hodně svěžím dojmem. Pokud někdy budete mít po Vánocích přepopelkováno, překrálováno a přečertováno, doporučuji Ronju. Je trochu svérázná a možná i trochu drsnější, ale dokáže výborně pobavit. Přišla mi upřímnější a více uvěřitelnější než naše pohádky. (24.03.2014)

Jako malej jsem miloval tento film. Pamatuju si, jak jsem jednou čekal, až budou tento film dávat na ČT - měli ho dávat v jednu a já už od osmi ráno se nemohl dočkat. Myslím, že jsem zažil je málo delších dní. Líbil se mi ten dobrodružný život v lese - dobrodružný život, pro který jsem miloval knihy Julese Verna. To se však ztratilo - žádný dobrodruh ze mě nevyrostl a jediným "dobrodružstvím" je snaha plnit termíny v práci. Avšak dobře si pamatuju, jak mi přišla úžasná představa žít někde v lesích, obstarávat si jídlo v krajině a připadat si svobodný. Tak na mě působila většina filmu. Ale už i jako dítě na mě zapůsobil ten pocit "vše se změnilo". Podobně jako ve filmu Podivné dědictví, kdy se tři představitelé divokého západů obtížně vyrovnávali s příchodem civilizace, tak zde se loupežnící (pro mě samozřejmě ti dobří) museli vyrovnávat s tlakem vojáku (i když to tam bylo jen řečeno). Tato změna byla umocněna smrtí starého "peera" (nevím, jak to napsat - ale neodvážil jsem se to napsat s "é" :-D). To vše na mě hluboce zapůsobilo už v dětských letech. Možná proto i po těch letech jsem moc rád shlédl znovu tuto pohádku a s čistým svědomím mohu dát pět hvězdiček. Tohle je opravdu pravá pohádka - pohodová a přitom v žádném případě infantilní. Ještě si neodpustím poznamenat, že jsem fakt nesnášel ty "p-p-pročpak to děláš, p-p-potvůrko p-p-podivná". Zvláštní, že to samé jsem si nyní přečetl v příspěvku Geminiho. Ještě zvláštnější je, že je nesnáším dál. :-D (26.07.2011)