Bože, jak hluboko jsem klesla!
Mio Dio come sono caduta in basso!
Réžia:
Luigi ComenciniKamera:
Tonino Delli ColliHudba:
Fiorenzo CarpiHrajú:
Laura Antonelli, Michele Placido, Jean Rochefort, Rosemary Dexter, Karin Schubert, Alberto Lionello, Carla Mancini, Lorenzo Piani, Giuseppe Caracciolo (viac)Obsahy(1)
O svatební noci se Eugenia, kterou vychovávaly jeptišky a Raimondo dovídají, že jsou sourozenci. Neblahou zprávu jim zvěstuje dopis jejich otce, sukničkáře, který se skrývá kdesi v Paříži. Odhalená skutečnost fatálně zasáhne do vztahu novomanželů, kteří se nakonec rozhodnou podřídit konvencím, aby předešli skandálu. Po určitém čase, který spolu tráví jako bratr a sestra, Raimondo odjíždí a Eugenia se pokouší najít útěchu v náruči svého šoféra... Film patřil v československých kinech v 80. letech k nejúspěšnějším titulům. (Levné knihy)
(viac)Videá (1)
Recenzie (49)
Od rodičů jsem si vyslechl, jakou měl film v jejich době pověst. Jenže mě, hocha otužilého internetem zahlceným pornografií, to nechalo chladným a film shlédnul bez jakéhokoliv očekávání a byla mi nabídnuta příjemná komedie s erotickým nádechem. Suveréně nejvtipnější scénou je proces deflorace hlavní hrdinky. ()
Film úspěšně osciluje mezi erotickým filmem, komedií, travestií, groteskou, dramatem a satirou. Už tím je zajímavý. Na rozdíl od většiny erotických filmů je děj skutečně děj. Film je důkazem toho, že méně je někdy více. Na jednu stranu obsahuje záběry, které např. v produkci současných pseudopuritánských USA nemají místo, na druhou stranu odhaluje co nejméně a nechává prostor divákově fantazii, díky čemuž působí nesmírně afrodiziakálně. Významně k tomu přispívá motiv zakázaného koitu (novomanželé zjistí o svatební noci, že jsou nevlastní sourozenci) a chování nezkušené ženy, která vyrostla v klášteře. Opomenout nesmíme satiru falešné morálky vyšších kruhů na Sicílii na začátku 20. století a konfrontaci duchovna a fyzična. ()
Ale jo, komedie je to chvílemi docela slušná. Když v tom člověk nehledá nic hlubšího a jen se baví stylizovaným projevem Laury Antonelli, neodejde zklamán. Stejně se ale divím, jaký tenhle film způsobil rozruch. Deep Throat, první legálně distribuovaný pornofilm, byl natočen roku 1972 a roku 1974 se lidem ňadra výše zmíněné herečky (nic "neslušnějšího" se tam totiž neobjeví) zdála zakázáníhodná... Ještě že to ale cenzura povolila - unikátní svlékací scéna na seně by bez nich byla poloviční... ()
Provokující název nezklame po zhlédnutí očekávání, která vyvolá. Humor v podstatě laskavý, autorská nemilosrdnost více tušitelná než nahmatatelná, morálka čistoty a ryzosti v proklamaci, šmíráctví, mindrák a trapné pokrytectví v střízlivé a doložitelné skutečnosti. Zhruba tak lze pojmout tento kontroverzně chápaný a vykládaný film, navíc přesně zasazený do dobových souvislostí přelomu XIX. a XX. století. Šněrovací scéna (nebo odšněrovávací) patří k tomu nejlepšímu, co kdy bylo natočeno a napsáno. Roztomile působí i mladičký "Cattani" Placido. I dnes si toto dílo zaslouží jako určitý mravní korektiv svého druhu tématem i invenčním zpracováním pozornost a očekávání, se kterými před desetiletími přicházel do našich kin. ()
Jak už je patrné z poznámek ostatních, tenhle film je cenný především s ním spojenými zážitky. To se týká výhradně pamětníků jeho premiéry v tehdy socialistických kinech. Po shlédnutí většina z nás byla mírně konsternována konfrontací mezi snem a realitou, nicméně ten slabý nádech hříšného chtíče mi v podbřišku vibruje dodnes:-) ()
Reklama