Thrash metal (E15)

Máničky drhnou koncert. Střih. Zlitej fanda paří na zemi. Střih. Máničky chlastaj v hospodě. Střih. Jiný máničky hrajou koncert. Střih. Máničky zkouší. Střih. Máničky mluví jak debilové. Střih. Máničky komunikují všemi tělesnými otvory. Střih. Konec. /// Já mám tedy dojem, že by měl dokument buď něco říct, nebo nás konfrontovat s (jiným) osobitým náhledem na věc - ne jen ukazovat to, co jsme před lety v epičtější, zábavnější a důstojnější formě zažívali vždy, když jsme v pátek seděli zlitý v libovolný knajpě. (25.06.2015)

Ne každý může být tak úspěšný jako Metallica. Existuje řada hudebníků, kteří by chtěli žít metalem, ale nedaří se jim to... Nebo daří? Co to vlastně znamená žít metalem? Musí s tím být neoddělitelně spjat úspěch, peníze a sláva, anebo stačí jen vymetat fesťáky a mít každý večer na pivo? Tento díl mapuje naprosto přesně život metalových looserů, kteří krom svých kytar a nemelodického chrapláků nemají snad vůbec nic. Málokdo ocení, jak trefný tento dokument je - zejména v momentech, kdy se ztroskotalá, vousatá banda nahozením kožených a džínových bund ve zpomalených záběrech stává alespoň na malou chvíli svými vlastními hrdiny. Bohužel ještě méně diváků si uvědomí, že tento dokument se netýká všech metalistů, ale jen úzké sorty mentálně nedospělých sidekickerů. Tato dezinformace je u jinak výstižného a pozoruhodného dílu neodpustitelná. 6/10 (20.06.2015)

Škoda. Na thrash jsem se těšil hodně a nevyplatilo se. U dokumentu o dokonale vyhrazeným žánru bych čekal adekvátní tempo a říz, ne tuhle nedovařenou kaši. Rád jsem se podíval do zákulisí Debustrolu, ale co jsem se dozvěděl? Že si Kolins v klidu usere? Že to mají muzikanti těžký? Poprvé z celých Kmenů musím hodnotit úplně nejníž - a jsem z toho zklamanej, protože tahle subkultura má pro dokument mnohem větší potenciál, což se podařilo zachytit aspoň u záběrů s nášivkama. Dávno už nejsem metalista, ale ani trocha té nostalgie na mě navzdory očekávání nedejchla. Škoda. (17.06.2015)

Předem jsem se zařekla, že se kvůli takovým blbostem nebudu rozčilovat, ale nakonec si nemůžu pomoct. Vždyť to ani nevypadá, jako by to stříhal profesionální střihač! Random výlet na základní školu s dlouhovlasým pánem nedává žádný smysl, protože divák potom nedostane šanci si ho pořádně prohlédnout nebo poslechnout v metalovém prostředí a spojit si ho alespoň s některou z těch kapel (těch pár vteřin, kdy předtím zdálky hraje se prostě nemůže počítat, protože tam není přes vlasy skoro k poznání a na první pohled si určitě nikdo nespojí, že to je ten samý člověk). Vysoká hra na umění utopená v absenci jakéhokoliv obsahu. Proč takový konec? Jako oslava toho, že se tam ani předchozí půlhodinu nic nedělo? Měla bych asi zhluboka, zhluboka dýchat. Možná to tak prázdně působí proto, že preference hudebního stylu ještě nedělá z lidí subkulturu s filosofií. Trochu, ale jenom trochu mě dojal zpěvák té Exorcisphobie, ale i tak ty věci s ním vypadají jako podle pokynů "a teď tam prostě stůj a nic nedělej/a teď si tady prosimtě sedni, ať tě máme klidného a meditujícího u posečené louky". Věrnější a plastičtější obraz thrash metalu představuje i Ozzák v sitcomovém Comebacku. (19.06.2015)

nuda a o nicom, ale otazka je kto za to moze. podla mna tento "dokument" nemal ani vzniknut, thrash nie je taka silna subkultura(ak vobec je) aby nieco taketo utiahla. nepanuje v nej ziadny silnejsi nazor, pohlad na svet a to je problem. o tom, ze niekto chodi do krcmy a po vikendoch hra na akciach sa dokument spravit neda. (19.06.2015)