Duch maršála Tita

První polovina je famózní,ve druhé už zdá se trochu dochází dech. Agenti Lijan Mulderič a Danica Skulič byli hvězdami filmu. Perlička na závěr: v Brně na festivalu jihoslavanských filmů odmítl přednášející odborník na balkánskou kinematografii promítání tohoto snímku, protože prý znevažuje osobu maršála Tita, a tak jsem si na filmu smlsnul až v TV. Není to samo o sobě výborné nevědomé doporučení se na něj podívat? (17.04.2003)

Popravde som z tohto filmu mierne v rozpakoch. Miestami neuveriteľne vulgárne, miestami iritujúce, miestami neodškriepiteľne vtipné, trochu krutým sposobom. Bola to tak trošku aj óda na ľudskú hlúposť, na to k akym bizardnostiam sa ľudia nechajú strhnúť vedení "stádovým pudom" a akú cenu má niekedy ich "presvedčenie". (14.09.2008)

Nápad prima (byla to fikce, ne?), ale jinak mě to moc nebavilo. Tedy skoro vůbec. Potvrdil se mi tím klasickej model - čím víc se na něco těším, tím větší si přivodím zklamání. Brešanovy Knězovy děti byly fantastický, od Maršála jsem si sliboval minimálně stejně hutnou nálož, ale to bych zřejmě musel být Chorvat, aby mi něco takovýho potrhalo bránici. přišlo mi, že je to jejich, specifický a nepřenosný styl humoru. Anebo jsem jen prostě tak omezenej. Nevylučuju. Ale ani neplesám. Tři pecky jsou maximum, co jsem tomu ochotnej udělit. (03.12.2013)

Celkom fajn som sa pobavil, aj keď vtipy na mŕtvych, či o umieraní sa mi veľmi nepáčia, bol to film s riadnou dávkou čierneho a absurdného humoru. Ten sprievod mi pripomenul jeden posmešný, ktorý býva na Záhorí, kde tie prvomájové pochody parodujú, tiež záver s odchodom Tita a zároveň kultu osobnosti bol pôsobivý, no vo veľkej časti filmu, najmä prvej polovici sa skoro nič dobrého a vtipného nedialo a šmrnc tomu dodala skôr druhá polovica. Nuž ktovie, či by dnes niečo takéto natočili, ale v roku 1999 sa to od Chorvátov dalo čakať a celkom dobre im to aj miestami išlo. (05.07.2013)

Patrně nejlepší komedie vyrovnávající se s fenoménem postkomunismu, jaká dosud byla natočena. Na rozdíl od mnohem známějšího Good bye, Lenin, není založena na jediném dobrém nápadu, ale na celé řadě absurdních, dobře vypointovaných situací a hlášek. Je zaplněna množstvím bizarních postav a postaviček ztvárněných u nás pochopitelně neokoukanými a přitom velmi dobrými herci. Důležitou roli hraje ve snímku hudba se svižnými, typicky balkánskými melodiemi. Humor nemá ten neškodný, přívětivý hřebejkovský rozměr, je mnohem sarkastičtější a jedovatější: "A co hotel, starosto? Ten jsem si privatizoval. A co muzeum? To jsem si taky privatizoval. Přece tu nebude jen tak chátrat. Kupoval jsem levně - to víš, nemám peněz nazbyt." Komedie Vinka Bresana se dá charakterizovat sloganem TO NEJLEPŠÍ Z KAPITALISMU A KOMUNISMU - navíc v sympatickém a originálním balení. Ve druhé polovině filmu sice smršť vtípků a hlášek polevuje, ale stále to stačí na 5 hvězdiček. Celkový dojem 90%. (30.12.2007)