Duch maršála Tita

Nápad prima (byla to fikce, ne?), ale jinak mě to moc nebavilo. Tedy skoro vůbec. Potvrdil se mi tím klasickej model - čím víc se na něco těším, tím větší si přivodím zklamání. Brešanovy Knězovy děti byly fantastický, od Maršála jsem si sliboval minimálně stejně hutnou nálož, ale to bych zřejmě musel být Chorvat, aby mi něco takovýho potrhalo bránici. přišlo mi, že je to jejich, specifický a nepřenosný styl humoru. Anebo jsem jen prostě tak omezenej. Nevylučuju. Ale ani neplesám. Tři pecky jsou maximum, co jsem tomu ochotnej udělit. (03.12.2013)

Celkom fajn som sa pobavil, aj keď vtipy na mŕtvych, či o umieraní sa mi veľmi nepáčia, bol to film s riadnou dávkou čierneho a absurdného humoru. Ten sprievod mi pripomenul jeden posmešný, ktorý býva na Záhorí, kde tie prvomájové pochody parodujú, tiež záver s odchodom Tita a zároveň kultu osobnosti bol pôsobivý, no vo veľkej časti filmu, najmä prvej polovici sa skoro nič dobrého a vtipného nedialo a šmrnc tomu dodala skôr druhá polovica. Nuž ktovie, či by dnes niečo takéto natočili, ale v roku 1999 sa to od Chorvátov dalo čakať a celkom dobre im to aj miestami išlo. (05.07.2013)

První polovina je famózní,ve druhé už zdá se trochu dochází dech. Agenti Lijan Mulderič a Danica Skulič byli hvězdami filmu. Perlička na závěr: v Brně na festivalu jihoslavanských filmů odmítl přednášející odborník na balkánskou kinematografii promítání tohoto snímku, protože prý znevažuje osobu maršála Tita, a tak jsem si na filmu smlsnul až v TV. Není to samo o sobě výborné nevědomé doporučení se na něj podívat? (17.04.2003)

Minulosti Jugoslávie rozumim jako kůň kafi, a asi i proto tenhle film není tak úplně pro mě. Zjevení Titova ducha bylo hezky vymyšlený, hereckejm výkonům se nedalo nic vytknout, ale já se prostě odmítám smířit s tim, že by lidi takhle zblbli. Navíc to na mě bylo asi až moc soudruhovský, což nakonec hodnocení srazilo. Starší ročníky nebo lidi co se v tom vyznaj se asi pobavěj víc než já. Pro mě je to průměrná komedie, kterou mi z hlavy brzo vytlačí něco jinýho. (05.09.2010)

Ještě v roce 1998, osmnáct let po jeho smrti, obchází Chorvatskem až příliš živý duch maršála Tita. Podobně jako v Brešanově filmu Jak začala válka na mém ostrově je i Duch maršála Tita absurdní komedií o izolovaném ostrově, na kterém se skupinka lidí rozhodla za žádnou cenu nevzdat se svých zažitých, ale také přežitých hodnot. (25.05.2008)