Traja mušketieri: Pomsta Milady de Winter

Tito francouzští "Tři mušketýři" (jako dvojfilm spolu s druhou neoddělitelnou částí) se mi líbili nejvíce z ostatních zpracování, možná i proto, že jsem je viděl v 60. letech jako dítě, kdy jsem byl jimi zcela unešen. Škoda, že se uvádějí již obvykle jen novější verze Tří mušketýrů. Gérard Barray, co by d´Artagnan, byl náš idol. (09.08.2003)

Maličko nostalgické, dětinské, pokorné i fanfarónské pokračování příběhu ze sladké Francie, kde mocní s hlavou plnou velkých plánů v tajnosti spřádají intriky a osnují své pomsty ... a horkokrevní chrabří muži, zrození pro dobrodružství, se při každé příležitosti bijí jako lvi - za svou čest, za královnu ... a pro lásku. A heslo "Jeden za všechny, všichni za jednoho !“ nejsou jen prázdná slova. (18.02.2011)

Po letech velké zklamání, ačkoliv v porovnání s pozdějšími zpracováními (především v režii made in U.S.A.) je tahle verze pořád nejlepší. Typově přesně vybraný Richelieu, uvěřitelná hlavní čyřka (škoda, že Gérardu Barrayovi nebylo o pár let míň, v tomto v případě pořád dávám přednost Michaelu Yorkovi). Ovšem Mylène Demongeot pro mě není uhrančivá Mylady, ale slabý klon Brigitte Bardot; navíc se kvalitou hereckého projevu blíží spíš představitelce Angeliky. Chápu záměr režiséra o pobavení, nicméně jedna z nejsilnějších scén v knize, která koketuje s gotickým románem - poprava Mylady - je ve filmu trestuhodně odbytá; nechápu, proč se musela odehrávat za denního světla, když už režisér úplně vypustil roli kata. A hudba? Darmo mluvit. Prostě - jak říkával můj tatínek - průměrná rytírna. A ne že by Dumas nešel udělat jinak; pro mě zůstává vrcholem Chéreauova Královna Margot. (13.11.2011)

Podle mého názoru nejlépe zfilmovaná verze, sice taky není úplně přesně podle knižní předlohy, ale mušketýři nejvíce odpovídají mým představám, jaké jsem o nich při čtení románu měla a nechybí ani notná dívka romantiky a humoru. A i když si nepotrpím u mužů na kníry, tak tento d´Artangnan ani ostatní mušketýři by bez knírku nebyl úplní. (04.04.2013)

Ze souboje s Lesterovou verzí vychází jako plichta. Každá má něco do sebe. Tahle má úžasnou atmosféru staré Francie, vonící po víně, kyselých hroznech a bujných dekoltech krásných dam. Gérard Barray je nejlepší D'Artagnan všech dob a na démonického Guye Delorma, coby Rocheforta, rovněž nikdo nemá. Jenom mi není jasné, proč jsou zde uváděny oba díly zvlášť, když jde o jeden film. (19.07.2009)