Oslobodenie I - Ohnivá dúha

Po 24. únoru 2022 pro mě osobně nehodnotitelné ... ruská agrese proti Ukrajině radikálně změnila můj názor nejen na události Druhé světové - a nejsem schopná přihazovat hvězdy jenom na základě filmařského umu sovětského režiséra ... původní komentář z roku 2015 nechávám čistě pro ilustraci - toho, jak jsem byla naivní a hloupá: ---------- Téměř dokumentární pojetí dává prvnímu dílu výpravné válečné epopeje zcela nový rozměr. Svým stylem víc než cokoli jiného připomíná velkolepou rekonstrukci jedné z nejdůležitějších bitev Velké vlastenecké války. Občas se do záběru kamery dostane i zdánlivě bezvýznamný jednotlivec - to aby bylo dostatečně zřejmé, že armáda se skládá z VOJÁKŮ (kromě toho - i mimo ni se vyskytují stateční civilisté, kteří se v konfliktu nějakým způsobem angažují) ... a každý z nich svým dílem přispívá ke konečnému výsledku. V první řadě musíte akceptovat, že "Ohnivou duhu" filmaři převyprávěli z pohledu vítěze. Víte ... měli na to právo: Dala jim ho jejich vlast - jakkoli se vám to slovo z pozice obyvatele dosti nešťastně globalizované Evropy 21. století může jevit jako zprofanované. Dala jim ho jménem dvaceti miliónů těch, kteří pro ni zemřeli ... nebo kteří se jen ocitli v nesprávnou dobu na nesprávném místě. Ale co je v takových časech "správné místo" ? Pokud válka přijde a bez ohlášení vstoupí do vašich dveří, nebude se účastně vyptávat, jestli se do ní chcete zapojit - nebo jestli se na pár let hodláte uklidit někam do ústraní ... a v závětří si počkat, až se přežene. Protože žádné dostatečně chráněné závětří najednou NEEXISTUJE. 4,5* ... a z úcty ke všem padlým tentokrát zvedám hodnocení na 5*. (27.05.2015)

Keby som sa mal na film pozrieť čisto konzumným spôsobom tak sa vyjadrím v zmysle - megalománia vo filme. Bojové scény sa tu dajú porovnať s tými v Bondarčukových filmoch, všetko maximálne realistické, obrovské masy ľudí a vojenskej techniky bez dodatočných grafických úprav, každý vojak tu má svoje miesto... To ale nie je to najhlavnejšie. Film má aj veľkú historickú výpovednú hodnotu, celková stratégia a priebeh bitky o Kursk (ale aj jej prípravy) sú tu absolútne faktograficky bez chybičky. Jediné čo by som snáď mohol vytknúť je hrdinský pátos (ten je ale pochopiteľný a odpustiteľný) a tiež súboje muža proti mužovi mi miestami prišli dosť infantilne zahrané, ako keby si herci na nejakom kurze precvičovali nové bojové chvaty. Beriem to však iba za také "srandovné" mínus, pretože prínos na poli histórie je veľmi veľký. 80/100 (16.04.2015)

Klasická sovětská manipulativní pohádka o neomylnosti stranického velení v čele s tatíčkem Stalinem a prohnanosti a neschopnosti všem ostatních. Megalomanské pojetí je překvapivě sterilní a nudné, bez větší emocí. Výjimkou je pouze dynamické a perfektní ztvárnění protiútoku u Prochorovky s působivými skoky T-34 z nějakých mezí, záběry z vnitřku tanku v akci a bojem tankových osádek muž proti muži. Pochvalu zaslouží i zdárná konverze T-55 na Tigera (přestavba na Panthera se již povedla méně), překvapivá, a s dějem nesouvisející, scéna verbování do ROA a snaha o jazykovou autenticitu ... (05.04.2020)

První díl Ozerovova Osvobození nazvaný Ohnivá duha mě ani po novém zhlédnutí nezklamal. Má to fakt parádní atmosféru a celá bitva u Kurska působí i po letech neuvěřitelně monumentálně. Mimochodem Stalin je tu líčen vlastně dost negativně, když je zobrazen, jak nemilosrdně odmítne vyměnit vlastního syna Jakova za zajatého polního maršála Pauluse. (05.06.2018)

Když Rusové natočí válečný film, tak to stojí za to. Tisíce statistů, stovky tanků, letadel a explozí. Oni by snad byli schopní opravdu každou bitvu rekonstruovat v měřítku 1:1. Není divu, roky 1941–1945 byly, přes děsivých 23 milionů obětí, vlastně nejslavnějším obdobím jejich dějin a vlastně jediným, kterým se mohou chlubit. Dokázali zastavit rozpínavého Hitlera a svět je tehdy, přes všechny vady na kráse, obdivoval. Od té doby už nic dobrého ani obdivuhodného nedokázali. První díl série nabízí to nejlepší. Velkolepé bitvy, jistou rukou dirigované a realisticky podané, a zatím ještě bez výraznějších a historii deformujících ideologických vycpávek. (27.03.2016)