Dýchaj

Respire je obratně pozorovaný pohled na teenagerské hry moci , o predátorské povaze přátelství a o tom, jak se může blízkost během jedné mizerné noci přeměnit v animositu. Částečně to připomíná horror a částečně dokumentární film. pustil jsem si tento film po dvou náhodně vybraných filmech nového subžánru "dva muži spolu mluví o sexu" a koukám že je to subžánr "dvě dívky spolu mluví o sexu". Ale je to po dlouhé době francouzský film, kde z politické korektnosti nevypadá polovina herců jako křováci z Austrálie a na protagonistky se dá příjemně dívat. (13.05.2020)

Mal som dojem, že tento príbeh nie je vycucaný z prstu a dve scenáristky priniesli do filmu niečo zo seba, zo svojich skúseností. Charléne je tak trochu dvojníčka režisérky, možno to nie je úplne náhoda. Len je toho tu na mňa nejak veľa pokope, že až si z toho komplikovaného života neviem zobrať ponaučenie. Možno je to film o tom, že ak mne ubližujú, tak ja budem ubližovať iným a mám na to právo, alebo o kontraste extrovertnosti a introvertnosti, alebo proste iba o ľudskej, pubertálnej zlobe, alebo o nefunkčnosti vzťahov a inštitútu rodiny všeobecne. Asi úplne o všetkom. Prečo ale nakoniec nižšie hodnotenie? No pre ten vychvaľovaný záver. Ten sa totiž od určitej chvíle dosť zjavne ponúka a je nám aj nakoniec naservírovaný ako na podnose. Že budú mnohí adorovať režisérku za to, že dokáže byť depresívna až na hranu znesiteľnosti, plne chápem, ja som proste dúfal, že to celé vyústi niekam inam, čo by ma prekvapilo a zároveň tomu dalo ešte väčší zmysel, aký to teraz má. (23.05.2016)

Koniec filmu som pozeral s otvorenými ústami a takmer zatajeným dychom. Až tak silne zarezonval zážitok, ktorý sa tu stihol objaviť! Ak už pre nič iné, tak len pre záverečné dve scénky je tento film treba vidieť. Ale nemyslím si, že je to len o tom. V prvom rade je si treba povedať, že film sa až tak výrazne nesústredí na príbeh ako taký, ale všetko to skôr stavia na našich dvoch protagonistkách Charlie a Sarah. A práve tieto dve sú dôvodom prečo to funguje. Ako postavy samé o sebe sú zaujímavé, no rovnako aj spoločne. Charlie pôsobí ako introvert, no je nadšená z toho, že ju Sarah privedie do nového života a začína sa napĺňať šťastím. No postupne sa všetko začne otáčať a možno je Sarah celkom iná ako si myslela. Postavy sú skvelé a aj obe herečky, ktoré ich predstavujú sú vynikajúce. Dávajú tomu veľmi veľkú hĺbku a pôsobia maximálne prirodzene. Páči sa mi aj to, že pôsobia ako skutoční študenti a aj sa tak správajú. A nie je to vyumelkované ako na amerických stredných a vysokých školách. Sarah je presne ten typ postavy, ktorú milujete a neznášate súčasne. Výborne to vo filme funguje. Hudba je rovnako skvelá a záverečné pískanie v ušiach... čo k tomu dodať? Pre mňa je "Respire" určite film, ktorý by som doporučil vidieť. Hodnotenie: A- (07.01.2016)

Poetický, neobyčejně obyčejný vizuál. Působí to trochu artově, ale zase ne tolik, aby to odvedlo pozornost od toho co se dělo. Začátek je fajn, pak se z toho vyvrbilo něco, co jsem nečekala ani vzdáleně a jakkoli se může zdát, že to někde před polovinou ztrácí šťávu, nenechte se zmást, protože to teprve všechno přijde. Někdy ze začátku jsem si při jedné scéně myslela, že jsem pochopila název filmu - jako poklidný proces při kterém si vychutnáváte přítomný okamžik, jeho jednoduchost a krásu. Jak hodně jsem se spletla se ukázalo až v úplném závěru. Asi by se dalo říct, že víc jsem se splést snad ani nemohla. Budu ignorovat, že mi v ději několik prvků úplně nesedělo, protože to je vzhledem k celkovému vyznění irelevantní. Možná by mi tenhle film nepřišel po obsahové stránce zas tolik zajímavý (v tom významu, jak moc jsem se bavila/"užívala si" to sledování), kdyby nebylo té poslední scény. Nechci tvrdit, že to nebylo zajímavé, drsné, děsivé, silně znepokojující, zoufalé a nervy drásající...protože to všechno to bylo....Jenže (budu se opakovat) závěr to posune všechno trochu jinam. Je to určitě jedna z pro mě vůbec nejsilnějších scén co jsem viděla- všechno podtržené zvukem a skvělým hereckým výkonem Joséphine Japy. Nebýt toho a nebýt toho lehce uměleckého pojetí, mohlo by totiž vše připomínat takové ty béčkové americké " šikanovací horory-dramata", což je asi to, co mi na snímku vadilo. Když to nějak shrnu tak váhám jestli dát 3 nebo 4 hvězdičky a nevylučuju, že to budu ještě měnit. (01.04.2015)

SHE'S DONE IT AGAIN! Po excelentní vztahovce na úrovni milenecké a sourozenecké přichází pro změnu jiná na úrovni kamarádské - a i když tentokrát nejde o zcela stoprocentní záležitost, pořád Mélanie nabízí velice záslužnou porci invence. Zaprvé dala velkou příležitost Joséphine Japy, která se nyní po zásluze uchází o Césara pro nejslibnější herečku roku. Hřejivý úsměv, přirozený projev a doslova dechberoucí finální scéna by jí nakonec úplně klidně mohly přihrát i celkový triumf. | Zadruhé dala "pískotu v uších" docela nový rozměr; viz závěrečné minuty, kdy tenhle (poslední dobou až přemnožený) atmosférický prvek dokonale rezonuje s myšlenkovými pochody hlavní hrdinky. | Zatřetí dala všem lekci z tvorby názvu filmu. Jednoduchý, a přece funkční v tolika různých rovinách. | A konečně začtvrté: její, respektive Potierův cit pro kompozici prostě nemá chybu. Opravdu zážitek sledovat tyhle dva při společné práci. (24.02.2015)