Réžia:
Kar-wai WongScenár:
Kar-wai WongHrajú:
Brigitte Lin, Leslie Cheung, Maggie Cheung, Tony Leung Chiu-wai, Jacky Cheung, Tony Leung Ka-fai, Carina Lau, Charlie Yeung, Joey Wang, Collin Chou, Shun Lau (viac)Obsahy(1)
Mezinárodně uznávaný hongkongský autor Kar Wai Wong natáčel tento snímek několik let, aby ho uvedl v roce 1994. Příběh na motivy populárního románu o potulných bojovnících, ztvárnil jako umělecký milostný příběh, v němž prostupuje dávka melancholie.
Udatní bojovníci (obsazení výkvětem tehdejší hongkongské scény) mezi bitvami hovoří a teskní nad dávnými láskami. Tento film však v podkresu historické fresky reaguje na situaci kolem předání Hongkongu Číně. Stejně jako bezmocnost filmových bojovníků tváří v tvář střetnutím nad jejich síly, vychází na povrch skutečná bezmocnost tehdejších obyvatel britské kolonie. I oni stáli před bojem, který neměli moc ovlivnit...
(Zrzunda)
Videá (2)
Recenzie (24)
Má to svoje mušky... Asi nejvíc mě iritoval na můj vkus poněkud zběsilý střih v případě soubojů - a tu a tam jsem měla dojem, že je té audiovizuální poezie na jeden film trochu moc. Ale Ashes of Time je i přes svoje dílčí nedostatky krásný film. Prostý a průzračný jako křišťál. A těch pár drobných kazů na tom nic moc nemění. 9/10. ()
Krásně nasnímané poetické drama? Ne, bohužel nehezká nuda. Filosofické věty, nejrůznější, na první pohled notně zmatečné obrazy, schizofrenní postavy - s tím vším jsem počítala. Ale s do nebe volající nudou v ošklivém balení už moc ne. Nejspíš bych filmu nevyčítala, že je dost jednoduchý a tu jednoduchost zakrývá zdánlivou překombinovaností - hádám, že na nějaké veliké myšlence a složitém příběhu ani stavět nechtěl. Pokud ano, tím hůř. Leč opravdu nehezká grafická stránka - vyblité barvy, nekvalitní obraz, nepěkné kostýmy a divně nasnímané souboje - to mi hodně vadilo. Dost mě šokovala i hudba, výjimečně byla příjemná, naneštěstí většinu času znělo cosi, co mi připomínalo ukázky ze vzdělávacích pořadů československé televize, rok výroby 1975. I celý film vypadá, jako by jej natočil někdo v tomtéž roce a nejspíš v Mongolsku. Též bych ráda věděla, do čeho bylo investováno těch 40 milionů dolarů (dle Wikipedie) rozpočtu, ve filmu nejsou ani v nejmenším vidět, všechno působí lacině. Dokonce jsem získala dojem, že pro všechny interiéry byl použit jediný stůl, ale to se mi snad zdálo. Bylo by to dost dobře možné, při sledování jsem upadala do jakési letargie, neb se přede mnou velkou část stopáže neodehrávalo nic, co by mne dokázalo výrazně zaujmout. U některých scén jsem měla pocit, že si ze mě snad dělá režisér legraci - bíle nalíčená žena, vášnivě osahávající tmavého mokrého koně byla asi nejvíc "WTF?!?" okamžik. ()
S tímto filmem je to těžké. Je na něm vidět, že je už dost starý, vizuální stránka je místy strhující, jindy na hraně trapnosti. Kdyby téměř nonstop nehrála úžasná hudba, musel bych s hodnocením ještě níže. Asi dvakrát jsem si i u hudby říkal, že to nemyslí vážně, a mnohem častěji jsem byl unešen. Barevné filtry tu jsou v jednom kuse, spousta zpomalených záběrů. Jako spojení obrazu a zvuku film funguje na mnoha místech téměř dokonale. Jako vyprávění nějakého příběhu je to mnohem slabší, začátek je strašně překombinovaný a po půlhodině jsem myslel, že koukám na mexickou telenovelu. Nakonec volím v hodnocení střed. Je mi jasné, že film dokáže některé naprosto unést a někoho znechutit, ale tak už to u výrazných děl bývá. ()
Nothing really matters.....because everything changes. Ashes of time je bumerang pokreslený nádhernými detailami. I keď na začiatku máte pocit, že sa vám vzďaľuje a vy nechápete koľká bije, potom sa vám vzdiali úplne, aby sa nakoniec vrátil a nesmiernou silou vás zasiahol na správnom mieste. Režisérove typické ingrediencie nešťastnej lásky, monológov postáv, ich snov a túžob sú tentokrát zahalené do typicky čínskeho martial arts hávu. I keď akcia nie je Wong Kar-waiovou parketou a je stvárňovaná skôr umelecky než prehľadne či efektne, je potrebné mať stále na pamäti, že akcia je vo filme len prostriedkom na predstavovanie postáv a ich vývoj. Okrem tradične umeleckej kamery, množstva symbolov a typicky Wongovských formálnych postupov tu nájdete i jeho dvorných hercov, z ktorých okrem rozprávača musím vypichnúť Maggie Cheung, ktorá i na malom priestore prekryje všetkých hercov a svojím perfektným herectvom len potvrdí, že v konečnom dôsledku je hýbateľom deja práve jej postava. I always thought I was the winner, but one day I looked into the mirror and saw the face of loser. 10/10 ()
Tradičný čínsky žáner sa vo Wongovych rukách mení na hypnoticky podmanivú poéziu obrazom a zvukom o režisérových obľúbených témach -> pamäť, sila i prchavosť myšlienok a prítomného okamihu, dualita, nenaplnená láska i neuskutočnené stretnutia. Všetko pre Wonga v typicky rozostrenom časopriestore, v ktorom postavy plávajú poháňané svojimi snami, ktoré takmer vôbec neprídu k naplneniu. "The harder you try to forget something, the more it will stick in your memory... .". Veta, ktorá je v svojej podstate tak kruto a zároveň i nádejne pravdivá, veta s ktorou mi v mojom vnútri ostanú späté nezmateľne krásne pocity z nádherne melancholického filmu o všetkom, čo ľudí trápi i sužuje. ()
Reklama