Dáma v zlatom

Ťažko sa mi komentuje film po Big Bearovi s ktorým sme si už na viacerých filmoch sadli do nôty. Ku komentáru iných sa nevyjadrujem, je lepšie ich prehliadnúť. Zaujímam sa o holokaust a o každú historický doloženú udalosť, ktorá s holokaustom súvisí. A to je tento film. Ide o výborný film natočený podľa skutočnej udalosti. Upresním trocha historické fakty. Ústrednou myšlienkou filmu nech je veta z filmu, že umelecké diela, ukradnuté nacistami, sú poslední väzni 2. svetovej vojny. Maria Altmann uteká spoločne s manželom z Viedne (21-22.10.1938) po prirodzenej smrti svojho otca v júli 1938. Svojho manžela Fritza (boli manželmi 10 mesiacov) si Maria Altmann vyplatila z koncentračného tábora Dachau, keď jej brat prepísal továreň v Rakúsku do rúk arijských majiteľov. Hubertus Czerninský rakúsky investigatívny novinár pomohol odhaliť nacistickú minulosť rakúskeho prezidenta Kurta Waldheina a bol hlavným iniciátorom aj v prípade reštitúcie obrazov zhabaných Židom v Rakúsku, kde objavil rozhodujúce materiály o ktorých potom informoval aj Mariu Altmannovu v roku 1998. Žaloba na navrátenie obrazov v Rakúsku bola podmienená zložením sumy v hodnote 1% z ceny obrazov a tá bola 135 miliónov dolárov. Takéto peniaze, ale ani zaručený úspech nemali k dispozícii. Súdny dvor v Rakúsku rozhodol 16.1.2006. Ostatné udalosti uvedené vo filme takmer presne sa zhodujú z históriou. (08.07.2015)

O drobné a zdánlivě bezbranné ženě, která se rozhodla čelit přízrakům - a o mladém právníkovi, pro kterého byla minulost dávno uzavřenou a velice vzdálenou kapitolou ... než poznal "Dámu ve zlatém". Velice sugestivní - a velice kultivovný příběh, který vychází ze skutečnosti. S obdivuhodnou elegancí se v něm proplétá vícero časových rovin, aby nenásilně, ale o to důraznějí připomínaly dobu temna, která na čas pohltila prý osvícené dvacáté století. Nicméně ... přes všechny známé i méně známé skutečnosti a morální apely: Nemám žádné právo posuzovat, zdali za soudní pří o umělecká díla Gustava Klimta bylo víc volání po spravedlnosti nebo po penězích, ale nemyslím si, že teta Adele jakožto součást kulturního dědictví starého kontinentu měla skončit v jakési soukromé galerii ve Státech - a zrovna tak si nemyslím, že by tam skončit CHTĚLA. (19.11.2018)

Další z výročních počinů ke konci války nabízí příběh, zručně odvyprávěný s pomocí flashbacků a podmanivého prolínání časových rovin i pomocí vizuálního tónování. K výtkám bych zařadil hlavně povrchní vystavění hlavní mužské postavy a právního i osobního dramatu, navíc rezervy v gradaci + pointování, naopak zaujmou některé vedlejší role, kouzelné momenty hlavní hrdinky, samotná "Adélka", řada prvků výpravy (navíc se zábleskem časů Altavisty), lokace L.A. a Vídně a plastický zvuk. Celkově hezké 3* (24.06.2015)

Spíše povedená televizní inscenace než kinofilm. Bylo to sympatické, ale celou dobu jsem se nemohla zbavit dojmu, že se hlavní hrdince zase tak nic strašného nestalo (před válkou rozhodně netrpěla materiální ani citovou chudobou a navíc stihla včas emigrovat), aby byla vůči Rakousku tak zahořklá. Soudní proces mohl být více vygradovaný, chybělo mi napětí. (13.07.2015)

Kvalitní drama s vtipnými okamžiky a s hlavním tématem je boj o spravedlnost, v závěru se spíše ale ukáže, že spravedlnost sama o sobě není vítězstvím a jde hlavně o lidskost... Dobrá práce s retrospektivním vyprávěním v logickém sledu... Výběr hlavních představitelů šitý na míru snímku. Hans Zimmer opět používá ke zvyšování emocionálního účinku snímku piano a smyčce, v melodiích se opakují akordové kombinace předchozích snímku, ale koncept opět funguje dokonale :-) Jedinou slabinou snímku vidím v absenci překvapení, resp. velké předvídatelnosti děje i závěru :-) (25.06.2015)