Cesta do Říma

Po zhlédnutí ukázky z filmu, scény ze zpovědního taxíku, jsem byl na premiéru snímku přímo natěšen. Jenže už brzy jsem si uvědomil, že se jednalo o scénu nejlepší, ale co víc, dokonce o jedinou dobrou scénu z celého filmu. Zbytek byl naprostou tragédií. Začínající režisér jasně vsadil na kartu údajného surrealismu. Jenže co z toho vyšlo, surrealismus nevidělo ani z rychlíku! To prostě nebylo nic, jen nějaká kompilace marných a superdivných obrazů, evidentně pocházejících z autorových podivných představ, z nichž každý druhý vás nutí k facepalmu. Hlavní chybou je příliš nucený žánr komedie, přitom film vůbec vtipný není (kakao, vážně?). A zbytek vyplňovaly absolutně nelogické věci, které ani s ničím nesouvisely (např. vyhození kočky z okna vlaku), u toho tedy vyvozuji, že by se ani nemohly vyskytovat v podvědomí. Takže k surrealismu to mělo hodně daleko, navíc pokazit takový žánr s téměř neomezenými možnostmi, to se jen tak někomu nepovede... Bohužel, autor se snaží i kopírovat styl odjinud. Vizuál působí poměrně sympaticky, jenže až moc připomíná Grandhotel Budapešť. A hudba, ta byla vyloženě odporná, mnohokrát jsem přemýšlel, zda šlo vybrat ještě horší. Nešlo. Podtrženo sečteno, za toto si Mielnik svůj titul zdaleka nezaslouží. (05.07.2015)

Dost zajímavý snímek. Skvěle vybraná hudba, poetická vizuálnost (nebo vizuální poetika?), směsice dějových linek, jež jsou svými vypravěči záměrně převyprávěny s větší či menší mírou monotónnosti, což filmu určitě sluší... To, co upoutá v úvodu, se ale během filmu leckdy jeví jako už ohrané, zbytečně nastavované a přestavované. Je to taková mlsůtka zabalená do surrealistické krabičky, která ale nedrží úplně pohromadě, takže ke konci už ani nevím, jestli z té krabičky nevykukuje spíš nějaká existenciální ironie. (26.11.2023)

Ze začátku to vypadalo, že bych zase konečně narazil na netypický český film, který by se mi líbil. No, ono to vypadalo skutečně nadějně, bizarní nápady byly zajímavé a měl jsem radost, že zase někde vidím Hudečka, akorát měl malou roli. Sice mě strašně iritovalo to, jak hlavní hrdina mluvil, ale co. No a pak nastoupí do toho vlaku a stává se z toho nuda. Lidi ve vlaku vypráví životní příběhy a mě jako diváka by to mělo zajímat, jenže to tady je natočeno strašně nezajímavě. Dále mě na filmu štvali dialogy. A všechny postavy ve filmu jsou jakýsi intelektuálové vedoucí debaty na úrovni, všichni jsou takoví slušní... To je taky dost otravný. Bohužel ve vlak ubude i spousta bizarností a po vlaku to jde už úplně do kelu. No nic, pokus zajímavý, je v tom jedna zajímavá myšlenka, ale takhle to je jenom další český film, co zapadne. A asi i právem. 2* (19.10.2018)

Tak nakonec ani nevím, jestli ten film byl o víře, nebo o sexu. První půlhodina je naprosto skvělá (bar naproti, cigareta od lékaře, zpovědní taxík, Arab nastupující do tohoto taxíku), pár vychytávek se objeví i později (obchod Obsession). Žel se film dělí na zhruba čtyři části - tu první půlhodinu, první, vyprávěcí jízdu vlakem, druhou akčnější jízdu vlakem (ha ha, z Vídně do Říma nikoliv slavným nočním expresem, ale starým vagonem ČD s kupé 2. třídy), a na závěrečnou psychedelii, která mi přijde, že autor nevěděl, jak to ukončit. Bavil by mne příběh o podvedeném kurátorovi, klidně bych snesl i Donutila jako Maigreta, a jo, bylo fajn tu ještě vidět Juraje Herze. Bavilo by mne, kdyby to celé někam směřovalo - kromě pointy, že obraz italského malíře se vrátí do Itálie a tam nejvíc zazáří. Celou dobu se to točí kolem pokušení, sexu, hříchů, pekla, různých duchovních nauk, sexu, pedofilie, sexu..., ale nakonec to nikam nedojde. Leda by něco znamenal ten pochod prvního doktora dějinami do slunce, ale to už vypadalo spíš jako egyptské nauky a o těch nebyla řeč. Jako velmi pěkné exteriéry (tam, kde byly), jak kdyby to vybíral dvorní lokalizátor Jirky Stracha. V úvodu i slušná kamera (důsledně centrovaný obraz - o když, pokud mělo jít o obrazy, čekal bych spíš zlatý řez), později ani to ne. Hezké holky. A samozřejmě spousta vykradených scén z různých filmů (vykradených), je vidět, že autor má nakoukaného Juráčka, Bergmanna (polda, co drží lesní jahody!), Bunuela, Andersona, Felliniho a kdoví koho ještě. Ale celé to prostě nedrží pohromadě, nemá to tah na branku, nakonec se i vytratí i atmosféra - zkrátka se to postupem času už jen sype jako domeček z karet. (16.07.2019)

Je to jiný film. A to opravdu doslova jiný, jakoby úplně nebyl od nás. Jenže bohužel nedávající smysl. Možná, že je to moje chyba, že jsem Cestu do Říma nepochopil, ale opravdu nemohu najít sebemenší vysvětlení toho, co jsem během té, poměrně zdlouhavé, stopáže viděl. Celý film je plný absurdních událostí a zjevení, který je podkreslen jakousi duchovní a nadpozemskou poetikou. Postavy jednají zvláštně a především nelogicky a Miroslav Donutil pořád něco žvýká, hlavní hrdina má na plicích chobotnici a ještě je tu černoch s křidélky. Upřímně řečeno to je jen malý vzorek nesmyslů. Hvězdičku dávám za vizuální stránku filmu, protože ta vypadá velmi profi a za Bereniku Kohoutovou, kvůli které jsem byl upoután ze začátku, ale jakmile se její postava vytratí, tak se vytratí i má pozornost. Film je to sice pozoruhodný, ale myslím, že tvůrci budou příště rozhodně lepší (doufám, že o dost). 20% (07.04.2016)