Réžia:
Walter SallesScenár:
Jose RiveraKamera:
Eric GautierHudba:
Gustavo SantaolallaHrajú:
Gael García Bernal, Rodrigo de la Serna, Mía Maestro, Mercedes Morán, Sergio Boris, Matías Strafe, Bárbara Lombardo, Antonella Costa, Alberto Granado (viac)Obsahy(1)
Je mu třiadvacet, studuje medicínu - a ještě netuší, že vstoupí do dějin jako Ernesto Che Guevara. S kamarádem Albertem Granadem se vypraví na cestu po Latinské Americe na staré motorce Norton 500. Píše se rok 1952 a před nimi není nic jiného než volná silnice - bez turistů, hotelů a map, jen s čerstvým větrem v zádech. Dostat se z Argentiny až do Venezuely, to je sen, který výlet dlouhý 8000 kilometrů mění v realitu. Snímek inspirovaly Guevarovy deníky Notas de viaje a Granadova kniha Con el Che por America Latina. Záměrně apolitický pohled pro nás objevuje Guevaru jako ikonu, jež jako by se na film obtiskla z čistě vypraného trička: jen oklikou totiž připomíná postavu příštího kubánského revolucionáře. Film získal Cenu BAFTA a François Chalais Award a Cenu ekumenické poroty na MFF v Cannes 2004. (MFF Karlovy Vary)
(viac)Videá (1)
Recenzie (145)
Z toho jak se Motocyklové deníky stále dokola promítají na filmových festivalech a jednu - dlouhou - dobu byly v Aeru na každotýdenním repertoáru (možná je ještě dávají), jsem nabyla velkých očekávání, že jde o vyjímečný film. Motocyklové deníky chtěly zobrazit, jak studentík medicíny Ernesto, na cestě po Jižní Americe dospěl a zoufalá ekonomická situace v jaké se jeho země potácela, z něj udělala jednoho z nejslavnějších revolucionářů 20.století. Bohužel, sem ve filmu nenašla jedinou velkou a silnou událost, proč zrovna tohle, měl být impuls pro jeho budoucí "kariéru". Film mi tak akorát ukázal cestu dvou mladíků panenskou přírodou a městy v Jižní Americe. Tak trochu promarněná šance, natočit víc než průměrný film, myšlenka by byla, škoda. Ale navnadilo mě to se jet do Jižní Ameriky podívat. ()
Velmi zajímavý a nadprůměrný film, latinskoamerická road-movie, adaptace slavných deníků Ernesto Che Guevary, tedy autobiografie jedné z ikon 20. století, jehož tvář zdobí mnohou hruď evropského adolescenta, ale o jehož životě toho tady v Evropě zrovna příliš mnoho nevíme... I přes své nesporné levicové zaměření a akcent kladený na špatnou sociální situaci dělnických a rolnických vrstev v jižní Americe jde o film zdařilý, jeho slabina je pouze v tom, že je určen pro poučeného a vyhraněného diváka, tedy že mainstremové publikum asi jen těžko osloví. A to je při režijních a hereckých kvalitách a hlavně celkovém vyznění tohohle snímku škoda... ()
Nebudem sa tu dohadovať o historickej korektnosti, či neskorších činoch jednej zo súčasných ikon Che Guevaru. Jednoducho mi nato chýbajú potrebné faktografické vedomosti. Myslím si ale, že tím že sa Salles zámerne vyhýba polarizujúcim témam z neskorších fáz jeho života (nebyť záverečných tilkov-kde som sa prvý krát dozvedel o koho vlastne ide), kľudne by sa Motorcycle Diaries dalo popísať ako úžasné road movie o vytriezvení z oparu naivného bezcieľneho dospievania. V tejto rovine ide o vynikajúci film a politické podfarbenie je absolútne druhoradé.4,5* ()
Kluci vyjeli na výlet napříč Jižní Amerikou a já si regulérně myslel, že to je banda amatérů, kteří jsou rádi, že se před pěti minutami naučili nastartovat motorku. To mi následně dokázali hned několikrát, když se rozsekali snad na každý cestě, na kterou najeli. Něco má ale tahle road movie přeci jen do sebe. Minimálně udělá pěknou reklamu celé Jižní Americe. Po shlédnutí jsem měl vysloveně chuť sbalit krosnu, vyrazit do Peru a prožít kus hezkých chvil. Nakonec jsem si ale uvědomil, že to tak jednoduché nebude a tak mi zůstala akorát tak vzpomínka na tento docela pěkný film. To, že politiku řeší minimálně, je bonus navíc. ()
První hodinu jsem se velmi příjemně bavil, film svižně ubíhal, hodněkrát mě rozesmál - byla to oslava mládí a cestování. Pak ovšem přicházejí sociálně-kritické pasáže, podávané tak tupě, že jsem se místy musel smát. Závěr mi původně sympatický snímek skoro znechutil docela. Ale co taky čekat od filmu ze života budoucího revolucionáře, že ano? ()
Galéria (32)
Fotka © Focus Features
Zaujímavosti (6)
- Píseň "Al otro lado del río" (Na druhé straně řeky) uruguayského skladatele Jorge Drexlera se stala teprve druhou neanglickou písní, která získala Oscara (na ceremonii ji zpívali Antonio Banderas a Carlos Santana). Tou první byla "Ta paidia toy Peiraia" (Děti z Pirea) řeckého skladatele Manose Hatzidakise z filmu Pote tin Kyriaki (Nikdy v neděli, 1960). (džanik)
- Skutečný pár jezdil na britských motocyklech Norton International, jednoválcových “pětistovkách“. Ve filmu skutečně použili restaurované Nortony s výjimkou “nehod“, kdy se jezdilo na upravených maskovaných Suzuki. Nortony se jinak přestaly vyrábět v roce 1977. (džanik)
- Rovnako ako dej filmu, tak aj jeho natáčanie prebiehalo po celej Južnej Amerike, predovšetkým však v Argentíne, Čile, Peru, Kolumbii a Venezuele. Filmári natáčali aj na ostrove Kuba. (MikaelSVK)
Reklama