Kdo ví

Podobenství o tom, že v životě to může chodit stejně jako na divadle. Italské divadlo přijíždí do Paříže s inscenací jedné Goldoniho hry a jeho ředitel pátrá po další, o které se ví pouze poslední úkryt. Ten je ale 200 let starý.. A překvapení čekají nejen na něj. Krásné zahrané. Moc pěkný francouzský snímek, který rozhodně potěší. (11.01.2003)

Mimořádné povedené vztahové psychologické drama. I přes svou neskutečnou délku nejen nenudí, ale na konci člověk téměř lituje, že se nedoví, co se s těmi postavičkami dělo dál. Rivette, zřejmě i díky dobrému scénáři, bravurně zvládl ohromné množství postav, vztahů a podvztahů, charakterů, útžkovitých vzpomínek na něco, co různě předcházelo, a dokázal tomu všemu vnutit svou vůli a uhníst homogenní velice zajímavý tvar. (14.08.2010)

2 a ½ – neurazí, nenadchne. Rivette mě vždycky překvapí – některá díla tnou do živého, jiná jsou tak nějak... ...lehká. A přitom Pirandellovo Jakou mě chceš jsem si kdysi přečetl skoro se slzami v očích. Jenže tohle má příliš mnoho aspektů francouzské roztomilosti, která mi moc vadí na leckteré pozdní Vardové, a kterou totálně nedávám v pozdějších Resnaisových filmech. Asi to hodně souvisí i s herci – Jeanne Balibar je moc krásná, je dokonce takřka dvojnice mladé Bernadette Lafont, ostatní herečky v hlavních rolích jsou bez výjimky neskutečně půvabné, ale všem jim chybí charisma. Takže v příběhu nechybí takřka nic z Rivettů – prolínání reality a divadla, nejednoznačnost vztahů, nahá žena ve sprše, ale taky je tam milá kýchající popleta maminka pečící koláče. Zkusím dalšího. (16.01.2015)

Kdo ví, to nevím, ale vím, že 2 a pol hodiny nekonečných dialógov a striedaní partnerov ako na swingers mi akosi umelecké neprišlo. A to režisér pôvodne nahral z tejto točenice skoro 4 hodiny. Pritom je to nekonečný kus nudy popretkávaný bezdôvodnou, typicky francúzsky nevyholenou nahotou. Dej nemal kto posúvať a v podstate na konci sú ďalšie osudy nejasné, čím divák nakoniec zistí, že tu nešlo o príbeh, ale o štúdium postáv. (22.05.2024)

Zvláštní zážitek. Nejdříve to chvíli trvalo, než se začaly rýsovat nějaké zápletky děje, ale Rivette na to při své tradiční stopáži nijak nespěchá. Šestice zajímavých postav a komplikovaný pavouk jejich vzájemných vztahů přesto vylučoval nudu a závěr byl dokonce i vtipný. Líbilo se mi to, ale proč? Kdo ví. (01.03.2008)